Na místě prvorepublikového rodinného domku, typického pro předměstí malého středočeského města, vyrostla účelná moderní stavba, která optimálně vyvažuje přiměřenou velikost, komfortní vybavení, elegantní interiér a přiměřené finanční náklady.

Kuchyňskou linku z MDF desek realizovalo na míru studio Harmonie. Jemný šedý odstín příjemně kontrastuje s dubovou podlahou.Největší hodnotu pro mladou dvojici představovala klidná poloha v příjemné vilové čtvrti s převažující starší zástavbou rodinných domů z různých dekád dvacátého století. Prostředí zkrášlují zahrady s příjemně stínícími vzrostlými stromy, odpadly také starosti s nedostatečnými inženýrskými sítěmi a komunikacemi či chybějícími obchody a sociálním zázemím, které obyvatele „čerstvých" satelitních čtvrtí často trápí. Pozemek v mírném jihovýchodním svahu nabízí hezký výhled na město i okolí a také dostatek soukromí.

Technické specifikace a kontakty se zobrazí až po registraci a přihlášení.

Narušená statika věstila nákladnou rekonstrukci

Částečně podsklepená zděná patrová stavba, postavená kolem roku 1930, architekturou i dispozicí poplatná době svého vzniku, již nevyhovovala dnešním požadavkům na moderní bydlení. Pozdější úpravy, přístavba garáže a vstupu narušily autentický ráz, přistavěná vstupní část navíc nebyla svázána s původním obvodovým zdivem a na fasádě byly jasně patrné praskliny vedoucí až do základů.

Narušená statika věstila technicky složitou a nákladnou rekonstrukci, majitelé se proto nakonec rozhodli téměř celou nadzemní část stavby zbourat a na jejích základech vybudovat nový moderní dům. Z původního objektu zachovali pouze podzemní podlaží.

Terasa v podobě dřevěné paluby

Na severozápadní straně navazuje hlavní obytná část domu přímo na zahradu.Novou hmotu zděného domu nyní tvoří dvoupodlažní hlavní obytný kvádr, zastřešený pultovou střechou, garáž na západní straně domu a přízemní vstupní část se střešní terasou, přiléhající ze severovýchodu. Na vstupní halu navazuje společný obytný prostor ve tvaru L, kterému dominuje prostorná kuchyň, je zde i jídelní kout a obývací část se sezením.

Zatímco dříve směřovala okna pokojů v přízemí především do ulice, nyní je společná obytná zóna orientována na chráněnou zadní stranu do zahrady, kde zděný dům lemuje terasa v podobě dřevěné paluby. Patro je věnováno ložnicím.

Maximální prosvětlení interiéru denním světlem

Kromě účelné dispozice kladl architekt Filip Ziegler, autor návrhu rekonstrukce, důraz na maximální prosvětlení interiéru denním světlem, což v konečném důsledku ovlivnilo nejen vnímání vnitřního prostoru, ale i celkový vnější výraz. Světlo je příjemně rovnoměrně rozptýleno v celém domě a dodává mu optimistickou atmosféru.

Díky poloze ve svahu je vstupní partie převýšena nad úrovní terénu. Kompaktní hmotu domu odlehčuje světlý žulový obklad soklu, rohová okna, čirá skleněná markýza a zábradlí.Hala v přízemí i v patře má velké okno, obě jsou navzájem propojeny otevřeným schodištěm, které přispívá ke vzdušnosti a lepšímu prosvětlení. Totéž platí pro rohová okna v patře, ta navíc navenek odlehčují kompaktní hmotu domu a dodávají jí určitou dynamiku. Obdobná motivace vedla k použití skleněných desek v interiéru i exteriéru (zábradlí na terase, konstrukce závětří, dělicí stěna a dveře mezi halou a předsíní).

Dubové dřevo, nerez ocel a jemné přírodní barvy...

Při návštěvě bytů některých architektů vytane na mysli známé rčení o kovářově kobyle. To ale není případ této domácnosti. Promyšlený výběr materiálů a decentní styl naznačují jak dobrý vkus, tak profesionální zkušenost samotných majitelů zděného domu se zařizováním interiérů. Jasně preferovali kvalitní přírodní materiály, především dubové dřevo, nerez ocel a jemné přírodní barvy. Moderní nábytek jednoduchých úsporných tvarů sladili s několika atraktivními designovými „kousky" a pozvedli tak celek do vyšší estetické kategorie za přijatelných nákladů.

Jak je vidět, luxusní výrobky a drahé materiály nejsou samy o sobě receptem na příjemné bydlení, záleží především na nápadu a schopnosti použít je ve správném kontextu a na pravém místě.

text: Jitka Pálková, foto: Věroslav Sixt