Idylický obrázek vesnické návsi, jak jej známe z dětství, se pomalu vytrácí. V malé obci na Třebíčsku moderní architektura nenásilně zapadá do historické siluety a převádí ladovského ducha do třetího tisíciletí.

V sedmdesátých letech minulého století prošla vesnice v souvislosti s výstavbou vodního díla Dalešice a elektrárny Dukovany zásadními změnami. „Ze zapadlé vísky se stalo frekventované místo, uklidňující duch venkova nenávratně zmizel spolu se staletými lipami a rybníčkem na návsi, přes naši zahradu vznikla nová silnice," vzpomíná majitel zděného domu. „Dnes se ale místní poměry obracejí k lepšímu. K tomuto místu mě váže pouto, které by bylo škoda přetrhnout, a tak se vracím k rodinné tradici."

Technické specifikace a kontakty se zobrazí až po registraci a přihlášení.

Komfort na minimální ploše

Také bazén pojali majitelé domu tak, aby nenarušil ráz venkovského prostředí. Je zapuštěn do terénu, obložen dřevem a skalkou z místního pískovce.Pravá budova, původní hlavní obytné stavení s navazujícími chlévy, neskýtala mnoho možností k vytvoření komfortního bydlení, silné zdi ze smíšeného zdiva a kamene zato slibovaly obtížný a nákladný boj s charakteristickým nepřítelem podobných budov - zemní vlhkostí. Na radu architektů ze studia RAW se majitelé domu rozhodli ponechat zde zázemí - úložné a technické prostory, spíž apod., a na místě druhého domku, bývalého výminku zralého tak jako tak na zbourání, vybudovat nový moderní obytný dům.

„Přáli jsme si dodržet původní proporce a také jsme nechtěli zastavět dvůr, který využíváme jako chráněnou zatravněnou re­kreační zónu. Půdorys 6 x 10 m je jen o málo větší, než bylo obydlí pradědů. V přízemí obytný monoprostor se zázemím, v podkroví ložnice a koupelna. Vtip spočívá v účelnosti a v umění vzdát se všeho zbytečného. Žijeme hlavně venku, malý dům nám stačí a sousední budova poskytuje bohaté zázemí."

Okno - do domu oko

Okna pojali majitelé domu trochu provokativně.Okna pojali majitelé domu trochu provokativně. Rámy jsou z vnitřní strany přírodně lakované, v exteriéru opatřené červeným nátěrem. „Vybírali jsme z několika variant a překvapilo nás, jak barva rámů silně ovlivňuje celkový výraz stavby. Šedou jsme zavrhli, působila jako imitace kovu, která sem podle našeho názoru nepatří. Kombinace bílé omítky a červených rámů zvítězila, protože malý domek rozveselila."

Genius loci žije dál

Místo standardních lamelových žaluzií si majitelé vybrali do oken plisé, které se lépe hodí k přírodním materiálům a venkovskému prostředí.„S architekty jsme se shodli na jednoduché architektuře se sedlovou střechou, jejíž tvar kopíruje původní siluetu se dvěma štíty a bránou. Věříme ale, že i do historické návsi zapadne stavba, která si na historickou nehraje, proto jsme souhlasili s moderním konceptem," pokračuje hostitel. Velké prosklené plochy a terasa s markýzou jsou prvky zcela současné, majitele zděného domu v návrhu nejvíc oslovilo pásové okno v podkroví, které spojuje všechny ložnice. Snaha ctít charakter místa se projevila i ve výběru přírodních materiálů převážně z místních zdrojů.

Bylo nebylo...

Ještě po druhé světové válce k usedlosti patřilo cca 20 ha půdy.Celý dům je pojat jako travnatá rekreační plocha. K usedlosti patří i kousek les, ke skladování dřeva a techniky se využívá stodola a hospodářské budovy. Dům je sice napojen na veřejný vodovod, ale stará pumpa nesmí na venkovském dvoře chybět.Stavení je jednou z devíti usedlostí, které vytvářejí kruhovou náves. Ještě po druhé světové válce k této usedlosti patřilo cca 20 ha půdy. Současný majitel ji zdědil po předcích - rodové jméno je zde doloženo od r. 1646, kdy pravděpodobně vznikaly pozemkové knihy.
Dá se předpokládat, že patřilo zakladatelům vesnice už ve 12. století. Typická venkovská dispozice byla tvořena dvěma podélnými obytnými domy se štíty obrácenými do návsi a propojenými bránou.
Na opačné straně dvůr uzavírala stodola, chlévy a kůlny.

text: Jitka Pálková, foto: Lubomír Fuxa