Kombinaci bílé, šedé a červené mají v oblibě módní návrháři a designéři, v rodinné zástavbě se s ní setkáváme méně často. V případě domu v jedné z okrajových pražských čtvrtí zajímavým způsobem podtrhuje čistý architektonický koncept.

Téměř celý interiér krášlí laminátové plovoucí podlahy s výraznou strukturou ořechového dřeva. Chodba v patře je vybavena vestavěnými skříněmi s jemným geometrickým dekorem.Parcela nebyla pro výstavbu rodinného domu příliš velká, nabízela ale příznivé podmínky: klidnou polohu, mírný jihovýchodní svah s přístupovou komunikací ze severní strany, kultivovanou lokalitu s již vybudovanou infrastrukturou a novou zástavbou. Již zde stačila vyrůst i zeleň a architekti se nemuseli vypořádávat s u nás takřka univerzálním regulačním požadavkem na sedlovou střechu, který bývá zpravidla pro příznivce soudobé architektury velkým oříškem.

„Klienti měli přesnou představu, jak chtějí bydlet - zděný dům pro čtyřčlennou rodinu, s plochou střechou, s kvalitními materiály a barevně kontrastní fasádou, takže jsme se od začátku dobře shodli," komentuje svou práci Filip Ditrich, spoluautor návrhu. „Základem domu měla být účelná dispozice s důsledně oddělenou ložnicovou částí."

Dispozice jako stavebnice

Kompozice se skládá ze dvou základních geometrických těles ¬ dvoupodlažní krychle, kde jsou umístěny ložnice a dětské pokoje se zázemím, a přízemního kvádru se společným obývacím prostorem. Oba funkční celky dispozičně spojuje prosklená schodišťová hala, která důsledně odděluje klidovou zónu a také maximálně prosvětluje interiér.

Maximálně odlehčené schodiště hraje v hale dynamickou hru světel a stínů. Ocelové tyče působí naoko jako závěsy, slouží však především jako zábrana nahrazující zábradlí.Příhodná orientace parcely umožňuje otevřít obytné místnosti velkými okny na jižní stranu, do slunné zahrady s terasou, do ulice a na sever pak umístit prostory zázemí. Ve východní a západní fasádě, směrem k sousedním parcelám, se počet a velikost oken omezuje na minimum, aby bylo zachováno soukromí rodiny.

V přízemí napravo od vstupní haly se nachází ložnice rodičů s vlastní šatnou a koupelnou a také pracovna, využitelná zároveň i jako druhá ložnice, případně pokoj pro hosty. Levá část dispozice začíná dvojgaráží, na niž v podélném směru navazuje zázemí, kuchyň, jídelna a obývací pokoj. Úroveň podlah sleduje reliéf terénu, garáž a obývací pokoj jsou sníženy oproti úrovni kuchyně a jídelny o několik schodišťových stupňů. Tím jsou jednotlivé funkční celky domu důsledně odděleny, aniž by se navenek narušila jednolitá hmota kvádru, a obývací část získala větší výšku stropu, což prostoru dodává na vzdušnosti.

Technické specifikace a kontakty se zobrazí až po registraci a přihlášení.

Detaily domu zhodnocují celek

Z ložnice rodičů se vchází posuvnými dveřmi do komfortní šatny propojené ještě s koupelnou.Odmyslíme-li si barevné omítky, z čistě racionální dispozice mohl vyrůst nenápadný, možná až fádní dům. Architekti ale tento koncept oživili řadou atypických prvků, které dodávají stavbě „přidanou užitnou hodnotu" a posilují její individuální charakter. Při pohledu zvenčí si všimneme arkýřového okna v jižní fasádě, zvýrazněného vyzděným orámováním. V interiéru vzniklo na jeho širokém parapetu příjemné intimní místo k odpočinku. Dalším atypickým prvkem je zděná předstěna v obývacím pokoji, vybavená řadou nik, integrovaným osvětlením a vestavěným krbem. Jednoduchý, originální a nepříliš nákladný způsob, jak vyřešit knihovnu.

V zájmu maximální vzdušnosti

Funkčnímu členění odpovídá i barevné pojetí fasády červené, šedé a šedobílé.Podobný prvek se opakuje i v jídelně, kde tvoří předěl mezi pracovní částí a stolováním. Technickou „lahůdku" představuje schodiště v hale. V zájmu maximální vzdušnosti a prosvětlení zde nenajdeme podstupnice ani přiznanou nosnou konstrukci. Stupně jsou samonosné, osazené na konzolách kotvených do stěny. Subtilní ocelové tyče na volném konci stupňů  plní pouze bezpečnostní funkci.

„Velkým kladem tohoto domu je, že klienti věděli, co chtějí, a přáli si dotáhnout realizaci až do konce včetně zařízení a zahrady. To je zároveň důvod, proč považuji výsledek za zdařilý," uzavírá Filip Ditrich.

Slovo majitele

■ Při rozhodování o tom, zda vůbec stavět vlastní dům, pro nás bylo zásadní, že nechceme dělat dětem taxikáře a jezdit každý den autem do práce. Tato zdánlivě jednoduchá podmínka způsobila, že nejobtížnější fází výstavby domu bylo získání vhodného pozemku. Trpělivost se vyplatila, k metru je to od nás asi 8 minut chůze.

■ Vyhledání a pořízení vhodného pozemku nám trvalo více než 3 roky, během nichž řada našich přátel stavěla. Jejich zkušenosti nám významně pomohly. Mohli jsme v praxi otestovat některé jejich nápady, využít ty, které jsme považovali za dobré, a vyhnout se řadě chyb. Jsme přesvědčeni, že na výsledku to je znát.
■ Toto období „přípravy" nám pomohlo vytvořit si jasnou představu a formulovat požadavky pro architekta. Vybírali jsme ho na základě osobních doporučení, chtěli jsme mít jistotu, že dům budeme plánovat s lidmi, kteří mají obdobný přístup a vkus. Architekt v návrhu zohlednil naše specifické požadavky a zároveň vtisknul stavbě charakter, se kterým jsme se ztotožnili. Podržel nás ve chvílích nejistoty a občas dokázal být i nekompromisní, např. když se nám ve stavební fázi zdála velikost některých oken předimenzovaná. Teď oceňujeme, že bydlení v domě je příjemné a vzdušné. Některé věty architekta, např. „Tohle není architektonicky čisté", „Řekněte jim, že tomu nerozumí" nebo „To mne baví", u nás zdomácněly. Výsledkem je, že si dnes s architektem tykáme a jsme spolu v kontaktu.
■ Nejoblíbenějším místem celého domu je jednoznačně již zmíněné arkýřové okno, které je hojně využíváno všemi členy rodiny jako čtecí a odpočinkový koutek. Inspiraci k jeho vytvoření jsme si přivezli z Egypta.
■ Že bude náš dům hodně barevný, bylo jasné hned od začátku. Jak se vyjádřila moje žena: „V bílé jsem žila třicet let a už toho bylo dost". Navíc je to moderní (správně by se asi mělo napsat trendy) a dá se to kdykoli změnit.
■ V domě bydlíme již déle než rok a s chutí si to užíváme. Zjistili jsme, že náš dům nenechává naše okolí chladným - obvykle se buď hodně líbí, nebo hodně nelíbí. Není tedy průměrný a to je dobře, průměrný jsme nechtěli. Nepochybně se nám vyplatila trpělivost a důslednost jak při plánování, tak i při vlastní výstavbě domu. S výsledkem jsme více než spokojeni.
■ Již před zadáním projektu nám bylo jasné, že dodržení plánovaného rozpočtu je v současných podmínkách fakticky nemožné. Z tohoto důvodu jsme požadovanou celkovou cenu domu úmyslně uvedli o cca 30% nižší, než byla částka, kterou jsme byli připraveni do domu investovat. Vzhledem k tomu, že jsme následně volili řadu atypických prvků a kvalitních materiálů, přesáhla výsledná cena ještě o dalších cca 15% náš skutečně plánovaný rozpočet. S ohledem na výsledek to však považujeme za úspěch a další přednost domu. Žijeme zde s pocitem, že jsme dosáhli velmi dobrého poměru užitné hodnoty a ceny.

text: Jitka Pálková, foto: Robert Žákovič