Dům na nohách, i tak by se dal nazvat nový domek v malé východočeské vesničce, oceněný v roce 2007 v soutěži Grand Prix Obce architektů. Mladí fotografové sem unikli z Prahy před ruchem velkoměsta, aby tu našli klidné bydlení i podmínky pro svou práci. Použité technologie jsou pro rodinný dům poněkud neobvyklé, výsledkem je ale stavba, která se nevymyká rázu okolních venkovských chalup a zároveň splňuje veškeré podmínky moderního bydlení.

Manželé využívají prostor i jako fotoateliér, proto volili malé množství mobilního nábytku, s nímž mohou podle potřeby snadno manipulovat.Absolventi oboru fotografie na FAMU se po ukončení studia usadili na čas v Praze. Život ve velkoměstě jim však nevyhovoval, hledali tedy pozemek na venkově, na němž by si nechali postavit dům podle svých představ. Obcházeli architektonické výstavy, prohlíželi odborné časopisy a ročenky. V jedné z publikací je zaujal dům z dílny architektonické kanceláře Archteam. Během dalšího veletrhu, který navštívili, se pak sešli s představiteli společnosti Archteam a dohodli se na spolupráci. Zahájení stavby nakonec zdržel výběr vhodného pozemku. I tento úkol se posléze podařilo vyřešit, a tak samotné realizaci nestálo nic v cestě.

Technické specifikace a kontakty se zobrazí až po registraci a přihlášení.

Dům na pilířích

Schůdky vedoucí z louky do polyfunkčního obytného prostoru jsou smrkové.Po dlouhém hledání manžele okouzlil rozlehlý pozemek na okraji malé vesničky nedaleko Semil s hezkým výhledem na Lužické hory. Jelikož je pozemek svažitý a architekti ho chtěli ponechat v přirozeném reliéfu, dohodl se architekt Milan Rak s investory, že se dům postaví na pilíře zabudované do země. Prostor pod domem zůstal prázdný, dřevostavba působí, jako by se vznášela nad okolním terénem.

Podobný návrh si architekti mohli dovolit i díky volbě dřevěné konstrukce a opláštění z hliníkových panelů. Nosná konstrukce domu je smontovaná ze smrkových trámů, které bylo nutné pečlivě vybírat. Dřevo muselo být dostatečně vysušené, jelikož montáž opláštění musí být velice přesná a nesmí dojít k pnutí nebo ke kroucení dřeva. Šlo o klasickou tesařskou práci, na níž je zajímavé to, že spolu s nosnou konstrukcí vznikl vlastně už i samotný interiér. Světlo se do domu dostává zejména z jihu, ale orientovaný je hlavní stranou, a tedy i terasou, na severní stranu, která nabízí panoramatický výhled. Terasa má vlastní konstrukci, opět ze smrkových trámů.

Hliník je bezúdržbový

Skvělé tepelněizolační vlastnosti hliníkového materiálu použitého na opláštění i střechu chrání prostor před prochladnutím i nadměrným teplem.Použití hliníkových panelů není v rodinné výstavbě běžné. Stejný materiál se využívá k opláštění průmyslových staveb, setkat se s ním můžeme například při stavbě zázemí u benzinových čerpadel. Na stavbě tohoto domu byl použit jako výsledný povrch jak v exteriéru, tak v interiéru. Hliník je prakticky bezúdržbový, panel s polyuretanovou výplní má navíc výborné tepelněizolační vlastnosti, takže nebylo potřeba další izolace.

Dřevostavba je navržena jako stavebnice ze šesti modulů po třech metrech. I to má své důvody. V současnosti je určen pro dva lidi, kteří jej využívají i jako fotoateliér. Přízemní prostor tedy ponechali zcela otevřený, pouze jeden modul byl využit pro sociální zázemí. V okamžiku, kdy se jejich rodinná situace změní, přemění se díky modulovému systému otevřený interiér v klasický rodinný dům. Při velikosti sto padesáti metrů čtverečních mohou v přízemní části domu vzniknout hezké dětské pokoje i polyfunkční obytný prostor. Ložnici si už při stavbě naplánovali manželé do podkroví na galerii.

text: Miroslava Nejedlá, foto: Ester Havlová