Na dvou sousedních pozemcích v okrajové části jednoho severomoravského města vyrostly během několika let dva domy. Na první pohled by se zdálo, že rozdílnější snad ani nelze najít - například jen proto, že jeden je zděný a druhý dřevostavba. Opak je však pravdou, zdánlivou nesourodost stírá a domy spojuje jednotný design.

Fasádu hlavního dvoupodlažního traktu architekt ztvárnil v hladké bílé omítce, přízemní část, v níž se nachází pracovna, navenek odlišil cihelným obkladem.Autorem návrhu obou domů je architekt Michael Kocych a jeho ateliér Kocych Architects. Nízkoenergetická dřevostavba, kterou jsme vám představili zde (Dřevostavba se zděným srdcem), byla postavena až jako druhá v pořadí, první stavbou byl dům zděný. Původní představou majitele tohoto zděného domu byla dvoupodlažní nepodsklepená stavba se šikmou střechou a podkrovím, v základní formě vzdáleně inspirovaná typovými projekty. Architekt Michael Kocych ovšem navrhl dům, který sice splňoval požadavky majitele na dispoziční řešení, měl však ryze moderní a originální formu a u investora nakonec zvítězil.

Technické specifikace a kontakty se zobrazí až po registraci a přihlášení.

Geometrická tělesa materiálově i barevně odlišená

Pozemek, na němž zděný dům stojí, se nachází v zastavěné části na okraji města, v blízkosti budoucí plánované obslužné komunikace. Rovina pod jižním svahem blízko lesa poskytuje výhledy na panorama Beskyd s dominantami Lysé hory a Radhoště. Tato deviza se také významně promítla do konceptu dispozice. Dům je situován rovnoběžně s hranicí pozemku a tvoří ho dvě základní, navzájem kolmo se protínající geometrická tělesa, navenek materiálově i barevně odlišená.

V centru pozornosti schodiště

Technicistní ráz kuchyně s tmavou dýhou wengé a hliníkovými profily vyvažují židle s červeným textilním potahem.Hlavní obytné místnosti, především jejich velké prosklené plochy, jsou orientovány na jižní stranu, zbylé prostory prosvětlují pásová okna různých rozměrů. Příčná osa zděného domu propojuje hlavní vstup a zahradu, spolu s dominantou domu, samonosným schodištěm, tvoří hlavní komunikační jádro. V přízemí se nachází obytná hala s kuchyní a jídelnou, pracovna s depozitářem, sklad, WC a garáž. Obytnou halu se zahradou a okolní přírodou spojuje velká terasa z exotické bezúdržbové dřeviny massaranduba. V patře jsou tři pokoje, z ložnice lze přímo vyjít na terasu, k jednomu ze dvou dalších pokojů přiléhá lodžie.

Nerezové fasádní komíny

Výtvarný princip vychází z kontrastů barev a materiálů. Fasáda objektu je obložena červenými cihelnými pásky, omítka je zbarvena do odstínu bílé, lomené šedou. Základním zdicím materiálem je zdivo Porotherm, plochá střecha je dvouplášťová s asfaltovou povlakovou krytinou. Na doplňky v exteriéru i interiéru je použit kov, například fasádní komíny jsou nerezové, zábradlí i oplocení je zhotoveno z žárově zinkovaných ocelových prvků. Chlad a neosobnost kovu zjemňuje dřevo okenních rámů a dřevěné terasy, v interiéru dřevěné podlahy.

Vedlejší dům, dřevostavba s obložením ze dřeva a cementových desek, architektonicky koresponduje se zděným domem.Schodiště vzniklo ve spolupráci s designérem a spojuje v symbióze dřevo a nerezovou ocel. V jeho konstrukci jsou tak vyzdviženy přednosti obou materiálů - krása masivních dřevěných dílů a subtilních, elegantních ocelových profilů. Výsledkem je stylově čistá, a zároveň velmi výrazná součást interiéru. Původní návrh zděného domu zahrnoval také stínicí prvky jižních prosklených ploch - zavěšené slunolamy, na jejichž realizaci bohužel nedošlo, a tak majitelé museli později vybavit dům klimatizací.

Jednotný design

"Dům je originál, současně se svou výjimečností nesnaží upoutat pozornost za každou cenu, naopak je elegantně začleněn do okolí," vysvětluje autor projektu. "Za pozornost jistě stojí také srovnání se sousední stavbou. Jsem rád, že se mi na tomto a na sousedním pozemku podařilo zrealizovat dvě moderní, naprosto nezávislé stavby rozdílných koncepcí, avšak jednotného designu, a to i přes to, že každá měla jiného investora a jinou technologii," dodává otec stavby architekt Kocych.

text: Dana D. Daňková, foto: Robert Žákovič