Sruby, někdy romantičtěji nazývané roubenkami, jsou tradičními staveními našich horských oblastí. V současnosti zažívají renesanci, nevídáme je už pouze jako rekonstruované objekty z časů dávno minulých, ale i jako pravé a nefalšované novostavby. Jedna z nich stojí na Šumavě v krásné přírodě v dosahu národního parku.

U stěny mezi sednicí a vstupní halou zaujímají dominantní postavení mohutná členitá kachlová kamna. Od těch tradičních se liší tím, že obsahují krbovou vložku. Hlavní obytná místnost (a ložnice nad ní) je roubená, ostatní části domu jsou zděné.Odjakživa máme rádi Šumavu, a tak když se nám narodily děti, začali jsme sem s nimi jezdit na kole, začíná své vyprávění majitel domu. „Jezdili jsme co nejčastěji na soboty a neděle do penzionu, už tehdy jsme ale uvažovali o vlastním víkendovém domě. Na pozemku, který jsme nakonec koupili, stála původně ruina srubu. Tady v okolí je takových staveb více, buď celé roubené, nebo částečně, jako je naše." Majitelům sruby učarovaly, zajeli se proto podívat, jak se staví, a pak požádali architekta Jana Míku, aby jim roubenku vyprojektoval.

Technické specifikace a kontakty se zobrazí až po registraci a přihlášení.

Polovina srubová, polovina zděná

Energeticky úsporný dům s kombinovanou konstrukcí stojí v těsném sousedství Národního parku Šumava, takže se k němu vyjadřovali i památkáři, a projekt se jim líbil. Původní stavba byla roubená jen částečně a také u nového domu je srubová pouze přední část, druhá polovina je zděná. Dům má zděný sokl, přední část je z dřevěných trámů, zděný zbytek objektu bude obložen smrkovým dřevem, stejně jako je již nyní obložen štít. Při stavbě se spojily nejen tradiční, ale i novodobé postupy a materiály.

Srubová část není vytvořena přímo na místě z mokré kulatiny, nýbrž je vyrobena z masivních trámů předpřipravených v továrně, které pak byly převezeny na místo a zde sestaveny. Konstrukčně bylo také nutno vyřešit spojení roubené a zděné části, aby při sesychání dřeva nedošlo k posunu krovu

Trámy jsou postaru spojovány kolíky

Bazénová hala má přímý výstup na zahradu. V tomto prostoru se zvýšenou vlhkostí tvoří podlahy a obložení stěn keramické dlažby, dřevěný „element“ zde zastupují stropní trámy.„Naše roubenka už tu stojí téměř pět let, ale vlastně teprve letos jsme tu trávili téměř celou zimní sezonu. Tím, že jsme hodně topili, dřevo začalo vysychat a víc pracovat. Největší sesychání už má ale za sebou," říká majitel. Spáry mezi trámy jsou vymazány v současnosti používaným polyuretanovým tmelem, trámy jsou postaru spojovány kolíky, elektroinstalace vedou přímo ve dřevě.

Přes malé zádveří se vstupuje do chodby, naproti vstupním dveřím se nachází kuchyň a společenská místnost dohromady, typická obytná místnost dříve zvaná „sednice". Kuchyň doplňuje celkový ráz domu, dřevěná dvířka jsou vyrobena ze starých vyřazených prken, za nimi se však skrývá ryze moderní vybavení.

Relaxaci slouží herna

Sednice je opticky spojena částečně prosklenou příčkou s takzvanou bazénovou či relaxační místností, kde je velký krytý bazén, sauna a rohová vířivá vana. V sousedství se nachází technická místnost s kotelnou a skladem. V přízemí je ještě WC s malou koupelnou.

V podkroví jsou dva dětské pokoje, jedna ložnice, dva pokoje pro hosty, větší koupelna se sprchovým koutem a samostatné WC. Relaxaci slouží i herna s pingpongovým stolem, stolním fotbalem a šipkami, využívaná především za ošklivého počasí.

Dominantou jsou kachlová kamna

Nábytek pro společenskou místnost a kuchyň je vyroben na zakázku, chybí už jen židle, které by měly být na přání majitelů pohodlnější než klasické jídelní židle, neboť rozměrný stůl není určen jen k jídlu, ale i k rodinnému posezení a odpočinku.

Koupelny jsou vybaveny jednoduchým nadčasovým nábytkem se zabudovanými umyvadly.Dominantou prostoru jsou kachlová kamna, také stavěná na zakázku. „Od těch, která se stavěla dřív, se ale liší tím, že nemají jen malinká dvířka," vysvětluje majitel domu, „líbí se nám, když se můžeme dívat do ohně i mít teplo, a tak jsme zvolili krbovou vložku." Aby kamna hořela a dobře táhla, mají ještě přivětrání zvenčí, to také pro případ, kdyby byla v kuchyni někdy instalována digestoř.

Dobré vlastnosti dřeva se projeví v horkých letních dnech

„Přál jsem si, aby kamna byla výkonná. Využíváme sice tepelné čerpadlo, ale pouze přes týden kvůli temperování stavby. Když sem v pátek přijedeme, vypneme ho a topíme těmito kamny." Vzhledem k tomu, že jde o dřevěný dům, místnost se rychle zahřeje, následně lze pak vyhřívat i zbytek domu, stačí nechat otevřené dveře na chodbu. Dobré vlastnosti dřeva se projeví i v horkých letních dnech, kdy je uvnitř naopak příjemný chládek.

Bydlení v této chalupě zcela splňuje požadavky majitelů na rekreaci a relaxaci. "V roubené světnici u rozpálených kamen nebo u bazénu, v sauně a vířivé vaně, všude tam je nám dobře jak v létě po výletě na kole, tak v zimě po běžeckých túrách," libují si majitelé energeticky úsporné stavby. "Prostě ideální rekreace na Šumavě," dodává pám domu.

Respektovat požadavky Národního parku Šumava

Chodba v podkroví. Podlahy v místnostech, obložení stropů, dveře, schody a zábradlí v domě jsou vyrobeny ze smrkového dřeva."Tradiční stavbou na Šumavě byl dům s obytnou dřevěnou a hospodářskou kamennou částí, v níž byly původně chlévy a podobně. Za hospodářskou částí byl ještě dřevěný seník. Při návrhu srubu jsme vyšli z tohoto principu s tím, že zděná část má dnes jinou funkci, tedy také obytnou," vysvětluje autor projektu. "Původně dřevěný seník je také zděný a ošalovaný dřevem, aby stavba zvenku odpovídala místním zvyklostem, jeho funkce je však také jiná," vypráví.

Pro architekta i stavebníky bylo nutné respektovat požadavky Národního parku Šumava na vzhled stavby. "Tedy na tvar střechy a členění na dřevěnou a zděnou část stavby," upřesňuje architekt Jan Míka. "Pracovníci NP Šumava byli tolerantní, zajímal je jen vnější vzhled, ne vnitřní uspořádání. Jediná připomínka byla vznesena pouze k barvě dřeva, museli jsme zvolit tmavší odstín," pochvaluje si autor návrhu přístup úřadů.

text: Dana D. Daňková, foto: Lubomír Fuxa