Osoblažsko na severní Moravě je tradičně nejchudší oblast České republiky, bohem zapomenuté území pastvin, starých hospodářských stavení a stodol. A právě z principů a znaků této architektury vychází koncept nového rodinného domu.

Výtvarný výraz interiéru vytvářejí stropní trámy, otevřený krov, černá ocelová konstrukce schodiště a zábradlí. Červené stěny dodávají teplé kontrastní vyznění. Dlážděný „chodníček“ sleduje základní komunikační osu – podélný průchod celým domem.Na velkém pozemku na okraji malé vesničky, obklopené romanticky zádumčivou, do kopců stoupající krajinou, stála rozpadající se budova bývalého hostince, bez charakteru a naděje na záchranu, a velká trouchnivějící dřevěná stodola. Na jejím místě, takřka přesně na jejím půdoryse, se majitelka rozhodla postavit nový dům. Po letech chátrání se z ruin „vyloupla" moderní architektura stejně zázračně jako královna plesu z umouněné Popelky.

V rytmu otevřené stodoly

Nový zděný dům ctí tradiční protáhlý obdélníkový tvar se sedlovou střechou, vzhledem k drsným zimám s velkým množstvím sněhu má krov masivnější dimenze a sklon staletími ověřený na domech v okolí. Podélná osa stavby směřuje od východu k západu, tímto směrem se také rozvíjí lineárně uspořádaná dispozice, podpořená dlážděným „vnitřním chodníkem".

V přízemí za sebou následují vstupní část s pokojem pro hosty a skladem, společný obytný prostor včetně kuchyně a jídelny, sociální a technické zázemí a relaxační prostor se saunou a bazénem. Z hlavního obytného prostoru vede otevřené schodiště na galerii do podkroví, kde se nacházejí ložnice a pokoj dcery. Funkci garáže plní venkovní automobilové stání na východní straně, kryté přesahujícím horním podlažím.

Technické specifikace a kontakty se zobrazí až po registraci a přihlášení.

Masivní předstěny z pískovcových kvádrů

Dispoziční princip se navenek odráží v architektonickém výrazu. „Obytné prostory, otevřené vzhůru do krovu a v horizontálním směru prosklenými stěnami do exteriéru na severní i jižní stranu, se střídají s nízkými zděnými bloky zázemí, které zvenku kryjí masivní předstěny z pískovcových kvádrů," vysvětluje architekt Tomáš Bindr, autor návrhu.

Pohled na dům „za zavřenými vraty“. Okna zakrývají posuvné dřevěné panely ze smrkových prken, upevněných na nosné ocelové rámy. Zasouvají se do mezery mezi obvodovou stěnou a kamenným zdivem.„Okolní krajina volně prostupuje dovnitř, průchod domem je rytmizován střídáním vertikálních bohatě prosvětlených prostorů a uzavřených, nepřímo osvětlených servisních místností s nižšími stropy. Noc a den, komprese a dekomprese..." Prosklené plochy lze zastínit (a také zabezpečit před zvědavými pohledy a nezvanými hosty) posuvnými dřevěnými „stodolovými vraty", která se zasouvají do mezer mezi kamennými stěnami a obvodovými zdmi budovy. Podoba zděného domu se tak může měnit od zcela transparentní až po uzavřenou a kompaktní, která zajišťuje bezpečí a intimitu.

Geometrické tvary a přírodní materiály

Pokoj dcery se prosklenou štítovou stěnou prolíná ven na krytou terasu.Základní obrys i celkový design zděného domu lze charakterizovat jako tradiční ráz v moderní formě. Prim hrají jednoduché geometrické tvary a kvalitní trvanlivé přírodní materiály. V interiéru se rozehrává dialog teplých přírodních materiálů dřeva a pískovce s chladným ocelovým schodištěm, krbem a kuchyňskou linkou.

Architekt záměrně „odhaluje" konstrukční prvky a využívá je jako základ estetického jazyka (přiznané stropní trámy, kotevní prvky a železobetonové nadokenní překlady apod.), celý interiér se důsledně oprostil od jakýchkoliv neúčelných detailů či dekorativních prvků. Majitelka jej doplnila jednoduchým moderním nábytkem převážně české a slovenské výroby.

text: Jitka Pálková, foto: Jiří Vaněk