Architektuře současnosti vládne minimalismus a čistota stylu. Dům v příměstské části Prahy tomuto trendu nejenže odpovídá, ale posunuje ho až k hranici dokonalosti - je nejen krásný, ale také dokonale funkční.

Minimalistický přístup se projevuje navenek i uvnitř domu – najdete zde jen základní nezbytné nábytkové kusy, vše ostatní má své místo ve vestavěných skříních nebo není potřeba.Starší zděný dům, který majitelé koupili v roce 2003, měl původně projít pouze rekonstrukcí. Pro její realizaci oslovili studio di5 architekti inženýři. Architektka Eva Rybníčková k projektu říká: „Majitelé přišli s představou rekonstrukce rodinného domu z 80. let, stavěného svépomocí. Jeho technický stav se ale ukázal jako nepřijatelný a z původního objektu zůstal jenom sklep."

Při práci na studii byly totiž podrobným stavebně-technickým průzkumem zjištěny nejen závažné nedostatky z hlediska statiky, akustiky a tepelněizolačních parametrů, ale především nedostatky zdravotní, neboť dům byl postaven z radioaktivního materiálu. Rozsah potřebných úprav by byl tak velký, že by rekonstrukce překročila hranici ekonomičnosti. Rodina i architekti se proto dohodli na radikálním řešení - nadzemní část byla zbourána a na původním suterénu vyrostla novostavba, která objemem připomíná původní objekt, také dispoziční úpravy vycházejí z daného objemu a tvaru a polohy nosných konstrukcí, ale celek je kvalitnější a odpovídá standardu moderního bydlení.

Technické specifikace a kontakty se zobrazí až po registraci a přihlášení.

Interiér a exteriér v lince jednoduchosti

„Naším záměrem bylo vybudovat dům ve funkcionalistickém nebo možná lépe minimalistickém stylu," říká majitel domu a pokračuje: „Exteriér měl být vytvořen z pravoúhlých objektů a hlavně měl mít rovnou střechu." Interiéru měl dominovat veliký obývací pokoj, jedním z hlavních požadavků byl také přímý vstup na terasu a zahradu.

Kompaktnímu charakteru domu napomáhají (kromě krychlového tvaru a hladké fasády) také prosklené plochy osazené v lící fasády. Šedé textilní roletky pak proměňují celkový vzhled v závislosti na intenzitě slunečního světla. Variant je bezpočet.Určujícím prvkem exteriéru i interiéru zděného domu je prosklená stěna zabírající přes obě podlaží celou západní fasádu domu. Zvenku ji stíní předokenní textilní roletky. V horním patře, kde je ložnice, je použito mléčné sklo, které zajišťuje dostatečnou intimitu a současně prostor prosluní, čiré sklo v přízemí naopak spojuje alespoň pohledově obývací pokoj se zahradou. Dispozice celého domu odpovídají současnému standardu - v přízemí je umístěna takzvaná „denní" část, ložnice se nacházejí v patře.

K dispozici je venkovní posezení

Ústředním bodem přízemí je jídelna, prostřednictvím posuvných dveří opticky a fakticky propojená se zahradou, současně však spojující celý obytný prostor v jeden celek. Ten však díky citlivému řešení i přesto poskytuje každému dostatek soukromí, pokud si je přeje. Na navazující terase je k dispozici venkovní posezení, kde se dá  stolovat i odpočívat po osvěžení v bazénu.

Pro interiér i exteriér byla zvolena příjemně decentní, až nadčasová barevnost, která ladí i s použitými materiály - podlahu tvoří dřevěné parkety, dýhované dveře jsou zasazeny do atypických dřevěných zárubní s nadsvětlíky, obklady stěn jsou neutrální. „Použité materiály jsou solidní a osvědčené a barevné řešení jednoduché," dodává architektka Eva Rybníčková, „přesně tak, aby vyniklo to ostatní a důležitější: obrazy, barevné doplňky, lidé... Jedinou výraznou specialitou domu jsou textilní roletky. Díky nim se mění pohled na dům zvenku, v interiéru vytvářejí jedinečnou a proměnnou světelnou atmosféru." Stažené roletky jsou také v horkých slunných dnech účinnou ochranou proti přehřátí a v noci zajistí soukromí.

Zelená oáza

Ložnice rodičů má maximální výhled i prosvětlení západní prosklenou stěnou. I zde se uplatnilo ochranné mléčné sklo a roletky proti slunci.Za pozornost stojí také citlivě a zajímavě řešená zahrada, kterou navrhla Ing. arch. Eva Rybníčková. Základem je volný prostor s trávníkem, který slouží především dětským hrám. Trávník není setý, ale poskládaný z travních pásů, pod něž byl předem položen zavlažovací systém. Po obvodu jsou vysazeny květiny společně s keři tak, aby tvořily pestrou barevnou směs po celý rok, s ohledem na děti z nejedovatých druhů, mnohé poskytují praktický užitek - jsou zde bylinky i keře s jedlými plody, například rybízy a vinná réva. Chráněná část zahrady v prostoru mezi terasou a oplocením byla osazena rostlinami vhodnými do stinných zákoutí - pěnišníky, bohyškami, skimiemi a podobně.

„Myslíme si, že původní záměr se podařilo naplnit prakticky beze zbytku a bydlí se nám opravdu báječně. Původně jsme neplánovali bazén, pouze vířivku, ale změna rozhodnutí se vyplatila," pochvalujue si majitel vily a pokračuje. "Od května do srpna je díky tomu náš dům pořád plný dětí a jejich maminek. Musím také zmínit zahradu, která roste do krásy. A po celé vegetační období je rozkvetlá, což je skvělý výsledek práce paní architektky."

Křídla pro další práci

Rohový krb ctí střídmost tvarů a materiálů. Na podlaze je místo obligátní dlažby či ocelového plechu položena deska z čirého požárně odolného skla, které není v interiéru téměř vidět.Rovněž autor projektu si spolupráci nemůže vynachválit. „Majitelé jsou přesně takoví, jaké si architekt, obzvlášť ten začínající, může přát. Umějí připravit zadání, naslouchají argumentům a umějí se rozhodnout, věcně oponovat i změnit názor. A nakonec umějí dát najevo radost z výsledku. Ačkoli celkové řešení vychází z původní představy o pouhé rekonstrukci, díky odvážnému rozhodnutí „vše nad zemí zbourat" má nyní dům kvalitu novostavby," popisuje autor zděného domu s dispozicí 6+1.

"Shoda s majiteli panovala i v řešení dispozic - měnily se jen jednou, drobně, a to když se narodil první syn. Z původního samostatného WC v patře vznikla malá pracovna, hájemství klidu. I zahrada je realizována podle prvního návrhu, a i když teprve postupně dorůstá, funguje tak, jak má - tedy jako fotbalové hřiště, opalovací plocha u bazénu, zdroj dobrot, zdroj květin do vázy... Radost v tomto domě nám dává křídla pro další práci," říká architektka Eva Rybníčková.

text: Dana D. Daňková, foto: Jana Labuťová a Jiří Vaněk