Takzvaná svépomocná výstavba ze 70. let minulého století dala vzniknout částečně podsklepenému zděnému rodinnému domu s plochou střechou a garáží. Po rekonstrukci stavba získala větší podíl obytné plochy. Spolu s modernějším vzhledem jde o jeden z nejdůležitějších aspektů pohodlného, účelného a v neposlední řadě i ekonomického a ekologického bydlení.

Vstupní tunel. Betonová stěna a strop a zespoda nasvícené schodnice z pecičkového ocelového plechu vytvářejí démonickou atmosféru, hlavním důvodem tohoto osvětlení však byla bezpečná chůze.Tehdy ještě dvou, dnes už tříčlenná rodina (o velkém kocourovi a ještě mnohonásobně větším psovi nemluvě) získala zděný dům jako dědictví po prarodičích. Zvolit pro jeho rekonstrukci vhodného projektanta nebyl velký problém: „Ing. Vít Branda projektoval přestavbu bytu, který jsme důvěrně znali. Znali jsme i jeho další realizace a zhruba věděli, do čeho s ním jdeme," říká majitel domu.

Přípravy trvaly poměrně dlouho, protože původním záměrem rodiny bylo rekonstruovat půdní prostor v docela jiném objektu. Ing. Branda sice vypracoval studii, ale zároveň navrhl raději přestavět dům ze sedmdesátých let. „Hrubou studii rekonstrukce tohoto domu zpracovával již dříve na základě požadavků mého otce. Opustili jsme proto myšlenku půdní vestavby a začali pracovat na rekonstrukci domu." Papírové přípravy trvaly podle slov majitelů asi tři čtvrtě roku, vlastní rekonstrukce rok a čtvrt.

Technické specifikace a kontakty se zobrazí až po registraci a přihlášení.

Přímý kontakt se zahradou i okolní krajinou

Přestavba probíhala ve dvou etapách. První se musela vypořádat s narušenými opěrnými stěnami pozemku. Výsledkem bylo zrušení původní garáže s nepraktickým vjezdem a zvýšení úrovně zahrady do roviny přízemí domu tak, aby v druhé etapě (po úpravě vnitřní dispozice) získala hlavní obytná část domu přímý kontakt se zahradou i okolní krajinou.

Ložnice je osvětlena úzkým horizontálním oknem umístěným tak, aby rodiče ráno nebudilo sluníčko.První etapa zahrnovala také architektonicky asi nejzajímavější část projektu, a sice přístupový tunel. Nová opěrná zeď byla navržena z drátokamenných košů a tunel měl mít vejčitý průřez. Z úsporných důvodů ale nakonec došlo ke změnám. Zeď dnes tvoří betonové prefabrikáty, tunel je šestiboký atd. „Upřímně řečeno, v okamžiku, kdy jsme do rukou dostali původní rozpočet, začalo společné škrtání a výsledkem je nynější kompromis mezi našimi možnostmi a záměrem původního projektu," říkají majitelé.

Dominantou se stalo ocelové točité schodiště

Druhou etapu tvořila přestavba vlastního zděného domu, především úpravy dispozice v suterénu a přízemí. Šlo o to zvětšit obytnou plochu na úkor původně zbytečně velkého technického zázemí a mnoha chodeb. Novou vnitřní dominantou se stalo ocelové točité schodiště uprostřed dispozice, volně propojené s hlavní obytnou částí. Jeho konstrukce, průhledná ve vertikálním i horizontálním směru, přivádí denní světlo z úrovně střešního světlíku až do suterénu. Nejvyšší podlaží je ložnicové.

Ocelové schodiště je zvýrazněno kontrastním nátěrem stěn a integrovanými bodovými reflektory. Povrchovou úpravu oceli tvoří jen bezbarvý lak.A samotné řešení interiérů? Díky nově vytvořeným průhledům mezi podlažími a minimalizaci volného nábytku působí vnitřní prostor i přes malé rozměry vzdušně a velkoryse. „Interiéry byly plně v režii pana Brandy, my jsme pouze odsouhlasili barevné řešení. Navržený styl nám naprosto vyhovoval, takže jsme nemuseli prakticky nic měnit."

Nové funkční a dispoziční řešení

Vnější výraz zděného domu se zásadněji nezměnil, změny vycházejí především z nového funkčního a dispozičního řešení. Nejsou prvotním úmyslem, ale souvisejí s funkčními úpravami domu. Základní objem je rozdělen na dva objekty. Přízemní část původní garáže je opatřená dřevěným obkladem, a tím je zřetelně odlišena od objektu samotného domu. Vlastní dvoupodlažní obytná část je zastřešená plochou střechou s omítnutou zateplenou fasádou.

text: Karel Pobříslo, Jitka Pálková, foto: Karel Pobříslo