Kovářské řemeslo nás provází již po tisíce let, a přestože v kovodělném průmyslu již dávno nehraje první housle, je stále žádanější.

Velký, šestiramenný svícen si zajímavě pohrává s těžištěm (VOJTĚCH LAUŠ).Nejstarší velmi vzácné nálezy z Mezopotámie, dokládající použití kovářských technik, spadají do 3. tisíciletí př. n. l. Tehdejší kováři pravděpodobně zpracovávali náhodně nalezené meteoritické železo. Mnohem větší rozvoj řemesla se objevuje ve 12. století př. n. l. v Asii, kde se začínají vyrábět předměty denní potřeby.

V Evropě se kovářství objevuje v halštatském období (700 až 450 let př. n. l.), kdy postupně dochází k rozvoji řemesla o nové postupy, jako je sekání kovu za tepla, probíjení, pěchování a tepání. Koncem tohoto období bylo používáno dokonce i nýtování a hlazení povrchu. Z předmětů denní potřeby lze usoudit, že byla známa i technika štěpení a ohýbání železných prutů.

Keltští kováři

V mladší době železné, v tzv. laténském období, vynikali v kovářství Keltové. Zde také dochází k oddělení kovářů a hutníků. Tehdejší kováři zpracovávali polotovary a postupně začali vyrábět značné množství nových předmětů, jako byla kování, klíče, jednoduché zámky atd. S nárůstem potřeby ocelových předmětů narůstal i počet kovářů, ti získali výjimečné společenské postavení, a protože ovládali oheň, byli mj. považováni i za znalce magie. To je doloženo řadou mýtů a tyto archaické formy metalurgie přetrvávají u některých kmenů v Africe dodnes.

Venkovní krb s grilem a se zdobeným tepaným sopouchem, materiál ocel a mořená měď (KOVOART).Kovářskou techniku Keltů převzaly postupně germánské kmeny a později tyto znalosti ovlivnily i slovanské kovářství. Také zde bylo povolání kováře velmi ceněno, kovář byl považován nejen za řemeslníka, ale i léčitele a jakéhosi ochránce vesnice od zlých duchů.

Římské kovářství

Na kovářské dovednosti Keltů a Řeků navázalo kovářství Římanů, kteří tyto tradice navíc obohatili o vlivy dalších kultur. Tehdy už byly známy prakticky všechny základní kovářské techniky a dílna římského kováře se příliš nelišila od kovářské dílny v 19. století. V tuto dobu se sortiment kovářských výrobků velmi rozšířil a zasahoval od výroby nářadí přes umělecká díla až po výrobu příborů či psacího náčiní.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Gotika a renesance

Gotická židle s bombírovanými opěráky je stabilní a pohodlná, vhodná do jakéhokoliv interiéru (KOVOART).V období gotiky (12. století) se města dostala na vyšší úroveň, čímž se městské kovářství postupně stále více zabývalo i estetickou hodnotou, a stávalo se tak uměleckým řemeslem. Zadavatelem luxusních děl přestala být pouze církev, ale stala se jimi i aristokracie a časem i bohatí měšťané. V 16. století nastupuje renesance, která ovlivnila celou tehdejší společnost.

Postupně se prosazovaly myšlenky obracející se k antice a navracející životu jeho světský charakter. Tím stoupala i poptávka po kovářské umělecké práci, která se kromě mříží zaměřila i na drobnější předměty.

Barokní kovářství

Kovářství v tomto období dosáhlo svého vrcholu, nároky na umělecké zpracování byly opravdu vysoké a služby kovářů byly velmi žádány. Barokní architektura zvládla využít kovářství prakticky na maximum, dekorativní mříže a kovářské prvky se začaly objevovat v parcích, na balkonech, nádvořích, krbech atp. V tomto období se umělecká práce prosadila mj. i na klepadlech, klíčích, zámcích a dalších předmětech doplňujících architekturu.

Rokokové kovářství

Rokoko se překrývalo s pozdním barokem a jejich prvky se samozřejmě ovlivnily, v kovářství je tento vliv silně patrný především ve Francii. V této době ztratila kovářská díla svoji převážně praktickou funkci a byla zcela podřízena funkci dekorativní, což se nejvýrazněji projevilo na mřížích. V rokoku nastal rozvoj především menší kovářské práce, jejímž výsledkem byly lucerny, zábradlí a podobně. Rychlý konec rokoka byl zapříčiněn i počátkem manufakturní výroby, která výrazně ovlivnila další vývoj všech řemesel.

20. století a kovářství

Dračí svícen je ukázkou spojení kovářství a sochařství, materiál ocel, měď, solný krystal, kartáčovaný a broušený povrch (VOJTĚCH LAUŠ).V první polovině 20. století se objevila celá řada uměleckých stylů, které existovaly současně. Některé z těchto stylů se do kovářské práce promítly, přesto ani moderna, ani funkcionalismus či konstruktivismus nemohly kovářství významně ovlivnit. Po druhé světové válce nastal útlum řemesla, a to jak uměleckého, tak venkovského, zvláště za socialismu bylo kovářství téměř na vymření.

Teprve v 70. letech nastala renesance uměleckého kovářství, kdy znovu začala být ceněna ruční práce. Západní Evropa prošla podobným vývojem, ale zájem o kovářské výrobky započal pod vlivem brazilské a mexické architektury zhruba o deset let dříve. V poslední době se zájem spíše než na mříže soustředí na doplňky interiéru, ale současní architekti se v případě reprezentativnějších projektů na umělecké kováře rádi obracejí.

text: Adam Krejčík, foto: archiv