Barbora Špotáková je v současnosti naše nejúspěšnější atletka, ale také a především maminka dvouletého Janečka a polovina sehraného tandemu, který tvoří se svým přítelem Lukášem. V Unhošti u Prahy si vloni společně postavili dům, který promysleli do posledního detailu.   

Bára s Lukášem bydleli v malém bytě v centru Prahy a stejně jako mnoho jiných lidí toužili po větším prostoru a hlavně po přírodě. „Lukáš je navíc velký kutil, velmi zručný, nedovedl by jen tak sedět v bytě. A já jsem taky nejradši na zahradě nebo v lese,“ vysvětluje důvody, proč se pustili do stavby domu, dvojnásobná olympijská vítězka a mistryně světa v hodu oštěpem. Mává přitom na rozloučenou malému Janečkovi, kterého si převzala babička. Tak tahle ruka dokáže hodit oštěp 70 metrů daleko, pomyslím si, a později si dohledám, že je to přesně 72,28 metru!

Strategická Unhošť

Bára s Lukášem jsou zvyklí plánovat a všechno předem hodně promýšlet. Proto i lokalitu pro stavbu domu vybírali velmi pečlivě.

„Pozemek jsme si koupili před pár lety za první společně našetřené peníze. Vyhlídli jsme si ho v Unhošti u Prahy. Vybrali jsme si středobod mezi Prahou, kde často pobýváme, Sýkořicí, kde bydlí Lukášovi rodiče, Kladnem, kam jezdím trénovat, a Berounem, kde Lukáš pracuje jako profesionální hasič. V Unhošti, jenom 1,5 km od nás, navíc bydlí moje maminka. Je už v důchodu a s Janečkem nám hodně pomáhá. Babička – to je základ. Bez ní bych návrat po mateřské ke sportovní kariéře určitě takhle nezvládla. Když jedu do Prahy na trénink, vysadím u ní Janečka a pokračuju dál. Syna často hlídá i druhá babička v Sýkořici, ale ta je ještě zaměstnaná. Každopádně máme všechno dobře zorganizované,“ pochvaluje si Bára a na moji otázku, zda netoužili po „zapadlejším“ místě někde v přírodě, vrtí hlavou. „Kdepak, Unhošť nám vyhovuje svojí velikostí. Žije tu 5 000 obyvatel a je tu veškerá občanská vybavenost. Baví nás, že si můžeme dojet na kole na nákup a že třeba i později nebudeme muset Janečka nikam vozit. Nechci být taxikářka.“

Náročný rok 

Zajímá mě, jestli Bára, která loni začala opět trénovat a do toho se starala o malého syna, měla čas se do stavby zapojit, nebo zda to spíš byla starost jejího partnera. „Lukáš si vzal stavbu na svá bedra. Poslední dva roky je to, s nadsázkou řečeno, náplň jeho života. Ale my jsme zvyklí dělat všechno společně. Takže přípravy na stavbu probíhaly tak, že Lukáš všechno nastudoval, technologie a postupy, připravil mi jakýsi předvýběr a pak jsme o tom spolu diskutovali a hledali nejvhodnější řešení.“

Bára Špotáková je od roku 2008 držitelkou světového rekordu v hodu oštěpem v ženské kategorii.Často se scházeli s architektem a společně dům tvořili. Mnoho prací na stavbě si dělal Lukáš sám nebo s pomocí kamarádů. „Loňský rok byl docela náročný. Až se divím, že jsme to tak dobře zvládli. Narodil se nám syn, postavili jsme dům. Pro mě bylo nejhorší dojíždět z Prahy na stavbu, přitom jsem vozila Janečka s sebou na tréninky na Julisku. To jsem ještě byla ve skupině s Honzou Železným a musela jsem se řídit pravidly skupiny.“

Situace ohledně trénování se pak vyvinula tak, že se Bára stala trenérkou sama sobě. Jak se na tuto změnu dívá s odstupem času? „Je to velká zkušenost. A kdy jindy si zkusit trénovat sama sebe než nyní? Naprosto to splnilo mé očekávání. Čas si teď řídím podle sebe, což je s dítětem velmi důležité. A když jsme se nyní přestěhovali do Unhoště, vše se ještě zjednodušilo – například se každý den neprodírám zácpou aut do Prahy.“

Nejlepší technologie

V jednom rozhovoru, který vyšel asi před sedmi lety, Bára říká, že touží po „přírodním domku“. Ptám se, co tím myslela. Jenom se usměje a zavrtí hlavou. „To mě nejspíš upoutalo, jak někdo staví z hlíny nebo ze slámy. Naštěstí můj Lukáš je velmi rozumný, takže mě vždycky usměrní. Navíc jako profesionální hasič vybírá takové materiály, aby vydržely třeba sto let. Nemá moc rád alternativní přístupy, věří tradičním postupům i materiálům.“

Proto se také hned od začátku rozhodli stavět cihlový dům. „O dřevostavbě jsme vůbec neuvažovali. Lukáš dřevo na stavbě nechce a zároveň jsme nechtěli žádnou termoizolaci. Osobně se mi dost příčí, jak se všechno obkládá polystyrenem. Připadá mi divné, že bych si měla dát na cihlovou stěnu ještě nějakou vrstvu polystyrenu nebo vaty… Proto se nám tak zalíbila cihla Heluz, která už je vyplněná polystyrenem. Lukáš všechny technologie dlouho studoval a nakonec se dobral toho, že to bude nejlepší řešení. Původně jsme ani nevěděli, že se jedná o český výrobek. Cihlu plněnou polystyrenem Lukáš objevil na jednom rakouském webu, až posléze jsme zjistili, že se jedná o výrobek, který tam dodává česká firma Heluz.“

A jak se tato volba osvědčila? „Jsme maximálně spokojeni. I v letošních vedrech byl uvnitř domu pořád příjemný chládek. Cihly plněné polystyrenem fungovaly perfektně i v zimě. Máme tepelné čerpadlo, a i když byly mrazy, topili jsme jen trochu a v domě bylo pořád krásně teplo,“ pochvaluje si Bára a upozorňuje mě na další pozitivní zkušenost. Od chvíle, kdy dostavěli, neměli prý v domě vůbec žádnou vlhkost. „Většině lidí se dlouho rosí okna, ale u nás nic takového nenastalo. To podle mne dělá ta cihla."

Okna byla oříšek 

Bára Špotáková je nejraději na zahradě nebo v lese a její přítel Lukáš je zručný kutil, a tak se pustili do stavby domu.„Přes zimu jsme dům ‚testovali‘, protože jsme zařizovali interiéry,“ pokračuje Bára. „Největší boj s architektem jsme svedli o velká okna. On by totiž býval nejraději prosklil všechny stěny, ale to jsme nechtěli. Nelíbí se mi, když jsou v pokojích okna až na zem a pak venku falešné zábradlí. Takže jsme pár velkých oken předělali na okna s parapetem. Všechny úpravy jsme ještě diskutovali s dalšími dvěma odborníky – nenechali jsme to na názoru jednoho člověka. Myslím si, že se nám to vyplatilo. Každý z nich totiž na našem plánu něco vylepšil. Často slýcháme od lidí, kteří si postavili dům, jak říkají, kdybych stavěl znovu, udělal bych tohle a tohle úplně jinak… Ale my jsme zatím na nic takového nepřišli.

Svoje bydlení jsme ani nijak záměrně nesměřovali do nějakého módního trendu. Chtěli jsme, aby náš dům byl pohodlný a útulný. Měli jsme jednu fotku, která nám posloužila jako inspirace, a náš současný interiér se jí velmi podobá. Máme také lesklou bílou kuchyň, o níž si myslíme, že se hned tak neokouká, a našli jsme si zajímavou dlažbu v podobě hexagonů. Tu jsme koupili ve třech různých odstínech, které jsme různě zkombinovali. Dlažba vypadá jako plástve medu. Je krásná a praktická – vůbec na ní není vidět špína. Lesklé a barevné hexagony jsme také použili jako obklad kuchyně. Vypadá to výborně.“

Druhá šance pro nábytek

Bára Špotáková měla při rozmýšlení interiérů nového domu zkušenou pomocnici – Gábinu Hámovou, manželku zpěváka a moderátora Aleše Hámy, která je bytovou designérkou. „Shodly jsme se v tom, že se nám líbí kombinace moderního a starého nábytku. Takže třeba v jídelně teď mám velký dubový stůl a k němu každou židli jinou. Všechno to jsou původní staré kusy, které jsme s Gábinou někde levně nakoupily, pak dostaly nové čalounění a prošly renovací. Nad stolem nám zase visí originální světla ze 70. let. Jsem ráda, když starý nábytek dostane další šanci. Navíc to kuchyň a obývák krásně oživilo,“ pochvaluje si Bára.

Ptám se, jestli má v domě i nějaký starý rodinný nábytek, třeba po prarodičích. „Maminka pochází z deseti dětí, tam žádný nábytek neměl šanci se dochovat, a babička byla Maďarka. Bydlela v Košicích, a když se stěhovala k nám, sbalila si jen to nejnutnější… Nábytek s sebou nevozila.“

Nábytek se sice po maďarské babičce nezachoval, ale její geny Bára nezapře. „Umím skvělý perkelt (pozn. red.: pörkölt je typické maďarské jídlo) a taky mě to pořád táhne do Maďarska, hlavně do zdejších termálních lázní. Jelikož můžu na dovolenou jenom na podzim, je to ideální volba. Nepotřebuju Karibik, stačí mi termály.“

kpt. Ing. Barbora Špotáková

• Narodila se 30. 6. 1981 v Jablonci nad Nisou.
• Ke sportu ji přivedli rodiče. Celá rodina, maminka, otec i bratr, dělala atletiku závodně.
• Po tatínkovi má slovenské a maďarské geny.
• V r. 2009 absolvovala Českou zemědělskou univerzitu, obor životní prostředí.
• Jejím životním partnerem je profesionální hasič Lukáš Novotný, s nímž má syna Janka (2013).
• V současnosti je naší nejúspěšnější atletkou.
• Je členkou armádního sportovního centra Dukly Praha.
• Největší sportovní úspěchy: dvojnásobná olympijská vítězka z LOH 2008 v Pekingu a LOH 2012 v Londýně.
• Od 13. září 2008 je také držitelkou světového rekordu v hodu oštěpem v ženské kategorii s výkonem 72,28 metru


text: Jana Vaňátková, foto: Jiří Hurt