Balkony, lodžie či terasy patří mezi nejnamáhanější konstrukce domu. Proto je nutné věnovat konstrukci a výběru materiálů na jejich stavbu či rekonstrukci maximální pozornost.

Většina z nás tráví svůj pracovní i volný čas v uzavřeném prostoru „mezi čtyřmi stěnami". Každá možnost narušit tento stereotyp je proto vždy vítána. Balkony, lodžie a terasy jsou pro takovou rekreaci jako stvořené. Oteplování klimatu a přibývání počtu slunečních dnů se už odráží i v architektuře našich domů. Balkony a lodžie přestávají mít charakter úzkých nudlí sloužících k vyvětrání peřin a pověšení prádla a čím dál více se stávají obydlenou plochou. Narůstá význam estetického ztvárnění i technického provedení.

Dotazy na téma STAVBA vám zodpovíme v PORADNĚ ZDE.

Řez balkonovou konstrukcí názorně ukazuje, o jak složitý a materiálově náročný systém jde (WEBER TERRANOVA).Tyto stavební prvky jsou totiž právě kvůli svému předurčení k pobytu pod širým nebem zranitelné a náchylné na různé poruchy a poškození, protože jsou enormně namáhané rozmary počasí. Například podlahu vyvedenou v tmavé dlažbě dokáže rozehřát i zimní sluníčko. Ve chvíli, kdy slunce zaleze, se povrch prudce ochladí. Změny teplot v kombinaci s vlhkostí mají na konstrukci teras a balkonů skutečně destrukční vliv. Většinou to však nezkušeným okem na první pohled nepoznáme, protože v mnoha případech nedochází k poškození vrchní pohledové vrstvy podlahy, ale toho, co je pod ní.

Kromě teploty a vlhkosti svůj nemalý díl na destrukčních procesech sehrávají i  povětrnostní podmínky. Potíže vznikají přirozeně u starších objektů, ale i u balkonu „čerstvě" postavených. Příčiny mohou být v nevhodné technologii, v jejím provedení, nebo v použití nekvalitních materiálů, nedodržení postupů, či třeba zkrácení předepsaných technologických přestávek ve snaze o dodržení termínu. To vše se sčítá, a proto zdánlivě drobné vady mohou přinést fatální důsledky.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Pod dlaždicí

Co se skrývá pod nášlapnou vrstvou se dá velmi dobře demonstrovat na složitém konstrukčním systému balkonu. Jeho rekonstrukce proto nebývá jednoduchá. Prakticky to znamená odstranění dlažby, potěru a většinou rozpadlé a nefunkční lepenky. Tím se dostaneme k nosné konstrukci balkonu. Obnaženou výztuž je nutné očistit a odrezit. Poté ošetřit hmotou chránící před korozí. Dalším krokem je pokládka reparační hmoty určené k hrubé vyrovnávce, kterou vyspravíme i čela a opadaný beton podhledů. Stejnou - nejlépe rychle schnoucí hmotu - můžeme použít i pro další fázi, kterou je vytvoření nové spádové vrstvy. Doporučený spád je 1 %, což u balkonu širokého například devadesát centimetrů znamená začít na čele s vrstvou 1 mm a končit u stěny na tloušťce 1 cm. Po vyschnutí se nanáší stěrková izolace (např. terizol) a osazují se okapové plechy.

Grafické znázornění jednotlivých vrstev skrývajících se pod dlažbou.Používají se s perforací a usazují se na sucho - tzn. neupevňují se mechanickým způsobem, ale pouze se pomocí mrazuvzdorného flexibilního lepidla a izolačního pásu lepí přímo na konstrukci. Tím je zajištěn kluzný spoj, který umožňuje v závislosti na teplotách smršťování a roztahování plechu. Pak už se může klást dlažba. Jak je vidět, alfou a omegou pro takové stavby či rekonstrukce je skutečně použití správných a kvalitních tmelů.

Co to tmely jsou

Tmel nebo také lepicí tmel či stavební lepidlo, to jsou názvy, kterými se označuje většinou jedna a tatáž skupina stavebních hmot. Mnozí z nás si pod názvem tmel představují jen jakousi výplň škvír, otvorů či nerovností. Ale to bychom jejich funkci zjednodušili, což by vůči těmto praktickým a efektivním hmotám se širokým spektrem využití nebylo spravedlivé. Tmely totiž patří do skupiny lepidel, která jsou zároveň součástí jejich směsí. Proto tmely obsahují dvě funkčně rovnocenné složky: pojivo a plnivo. Poměr mezi množstvím použitého plniva a pojiva při přípravě tmelu pak závisí na účelu, pro který bude přípravek použit.

Plnivo, pojivo a disperze

Podstatou lepicího tmelu je plnivo. Je to buď písek, vápencová drť nebo obojí. V okruhu speciálních lepidel to pak může být např. trasová drť v případě lepidel na mramory, díky níž se mramorové desky neprobarvují. Kámen má totiž tendenci probarvovat se působením různých příměsí obsažených ve vápenci či písku. Na mramoru (a nejenom na něm) se tak působením špatně zvoleného lepidla mohou časem objevit tzv. mapy.

Pohled na důležité detaily balkonu panelového domu po provedené rekonstrukci.Další zajímavou funkci plniva lze ukázat na příkladě tmelu na bázi písku, který se vyznačuje lepší přilnavostí, ale na druhou stranu víc klouže a vyžaduje použití jiné chemie než vápencové lepidlo. Vápencový tmel zase rychleji zasychá a dlaždice na něm pokládané mají menší skluz.
Druhou složkou je pojivo, což je v tomto případě cement v různých třídách. Většinou se používají cementy vyšších tříd, protože tvoří z celkového objemu zhruba jen třetinu, zbytek připadá na plniva a chemii.

Třetí složkou jsou disperze, které lepidlu dávají elasticitu. Disperze jsou většinou polymery buď na bázi buničiny, nebo jde vyloženě o polymery akrylátové. Vývoj pytlovaných lepicích tmelů v dnešní době pokročil natolik, že na trhu najdeme i lepidlo, se kterým se dá pracovat do teploty až sedm stupňů pod bodem mrazu (weber.therm mínus 7). Tato jednosložková prášková lepicí a stěrková hmota na bázi cementu je přitom ředitelná vodou.

Výhody pytlovaných lepicích tmelů

■ záruka trvalé kvality
■ standardní provedení dané výrobou v továrně
■ dobré možnosti skladování - na rozdíl od dvousložkových lepidel tady nehrozí nebezpečí zmrznutí při skladování na stavbě

Flexibilní tmely

Rozrůstající se a velmi užitečnou skupinu představují flexibilní lepicí tmely (klasicky flexibilní a fluidní) a tmely založená vysloveně na bázi chemických reaktivních procesů. Už ale nejde o suché směsi, jak jsme zvyklí u pytlovaných tmelů, ale o většinou kýblované dvousložkové směsi, u kterých smícháním jednotlivých složek dochází k chemické reakci.

Třídy lepicích tmelů

C 1 - základní pytlované lepidlo, které ale musí být mrazuvzdorné
C 2 - pytlované lepidlo, které už musí být flexibilní a může být použito i na podlahové vytápění
Třídy C 1C 2 jsou základními třídami pro pytlovaná lepidla. Další písmena, která se za tato označení přidávají, upřesňují modifikace, například snížený skluz apod.

Další třídy

R - třída dvousložkových neboli reaktivních lepidel
D - tekutá lepidla namíchaná na bázi disperzních složek

Jak vybírat a pracovat

K finálnímu úspěchu je tedy důležitý přesný výběr tmelu a znalost jeho vlastností. Nezapomínejme ale také na diag­nostiku podkladu, na který budeme lepicí tmel aplikovat. Samotný výběr lepicího tmelu ovšem nestačí. Při nedodržení zásad celého technologického procesu se může stát, že se vám dlažba začne hýbat, spárovací hmota drolit... Přestože se tedy práce se spárovacími hmotami a lepení jeví jako jednoduché, je často lepší práci svěřit odborníkům, kteří mají zkušenosti a znají například přesné časové sledy práce: příprava podkladu, kdy lepit, kdy nanášet, kdy omýt, aby nedošlo k přílišnému odstranění spárovací hmoty atd.

Tmely jsou proto rozlišeny nejenom podle specifických vlastností, ale i s přihlédnutím ke stupni šikovnosti těch, pro které jsou určeny - od stupně hobby až po tmely určené pro mistry svého řemesla.

Zeptali jsme se Miroslava Trnky, produktového managera pro lepidla a tmely ze společnosti Weber Terranova, a. s.

Jak se orientovat v nabídce lepicích tmelů a stěrkových hmot od nejrůznějších výrobců a dovozců? Můžeme si je vyrobit sami?

■ Doba výroby lepicích tmelů podomácku nebo na stavbě skončila zhruba před deseti lety. V současné době většina stavařů a obkladačů spoléhá na stabilní výrobky, které jsou běžně na trhu. Proto nedoporučuji tvořit nějaké lepidlo „na koleně", nikdy nedosáhneme konstatní kvality výrobku od specializovaného výrobce.

■ Při užším výběru dlažby nebo obkladu je vhodné si alespoň rámcově nechat poradit od prodejců těchto materiálů, kteří by jistou orientaci měli mít. Existují také poradenské linky, například Cechu obkladačů či některých firem. Při konzultaci ohledně vhodného tmelu bychom měli uvést hlavně účel, druh konstrukce - tzn. zda jde o novou, nebo rekonstruovanou, z jakého je materiálu, jaký materiál je v podkladu. Záleží také na tom, jaký druh dlaždic chceme použít atd.

■ Pokud vybíráte sami, pak - ať už jde o renomovaného výrobce či nikoli - by tmely měly mít certifikát z české nebo mezinárodní státní zkušebny. Na obalu by měla být vyznačena norma, podle které výrobek prošel zkušebnou. Značka CE znamená, že výrobek prošel jakoukoli zkušebnou v evropské unii. Dále musí následovat označení EN 12004, což je norma platná v EU pro lepicí tmely. Ještě by na obalu měla být tabulka pevnosti v odtrhu při různých aplikacích, jak za tepla, tak pod vodou. Kvalitní výrobek by tedy měl mít buď originální obal s touto tabulkou a označením CE, nebo přelepku s popisem výrobku doplněným tabulkou odtrhových zkoušek. Na obalech jsou většinou označeny i infolinky a e-mailové adresy výrobců, což je nejlepší způsob, jak získat přesné informace o možnostech použití jednotlivých tmelů.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem