Bazén je zdraví a relaxace. Bazén je také investice zvyšující komfort a užitnou hodnotu nemovitosti. Bazén je trvalé léto na dosah ruky. Bazén je ale především poměrně složitá stavba se značnými provozními náklady.

Venkovní, chcete-li zahradní soukromé plovárny dnes patří k běžnému standardu rodinné výstavby. Dávno přestaly být sezónní kratochvílí a lze si je prakticky užívat celoročně. Stačí k tomu relativně „málo" - ohřev vody a střecha. Azur venkovních nádrží proto překlenuly pevné i mobilní konstrukce, jinde se bazény přitulily přímo k domu, či dokonce pronikly do interiéru. Z domácích koupališť se staly domovní oázy.

Cloumání statikou

Bazén by si nikdy neměl pořizovat člověk bez vřelého vztahu k vodě jako živlu. Celé stavební martyrium totiž není jen o barevných dlaždicích, protiproudech, chrličích, tryskách či umělém vlno­bití. Bazén - zaměřme se na jeho složitější alternativu, tedy na interiérové řešení - je projekčně, konstrukčně, stavebně i provozně skutečně náročné dílo. V případě novostaveb se proto řeší v kontextu s celou stavbou, neboť výrazně ovlivňuje především její statiku. Projekčně je nutné řešit i složitý systém vytápění a ještě složitějšího odvětrání, tedy vzduchotechniku a mnoho dalších detailů.

Jak venkovní, tak i vnitřní bazény mohou být zděné, betonové, ocelové, plastové nebo laminátové. Prim při rozhodování by ale měla hrát především technická, a nikoli estetická dokonalost celku. Počínaje energetickou náročností provozu, umístěním a funkcí strojovny s filtrační jednotkou, vybudováním nezbytného zá­zemí (WC, sprchy) přes provozní otázky až po hygienu a způsob údržby.

Na velikosti záleží

Nádrž pro plavání by neměla mít menší rozměry než 600 x 250 cm s minimální hloubkou 120 cm. Velikost bazénu (interiérového zejména) souvisí s množstvím vody, s obsahem vany. Uvážíte-li, že 1 dm3 vody = 1 litr = 1kg, pak při vzpomínané velikosti 600 x 250 x 120 cm jde téměř o astronomická čísla. Objem 18 000 litrů = 18 000 kg (bezmála 20 tun), kde na ploše 15 m2 tlačí na jediný m2 více než tunová zátěž! Zanedbatelná není ani hmotnost betonové vany, což představuje až 25tunové „břemeno".

 

Neřízený výpar

Představte si modelovou situaci, kdy při průměrném denním provozu 2 až 3 hodiny (o víkendech a prázdninách až dvojnásobek) a komfortu s průměrnou teplotou vzduchu mezi 26 až 30 °C (hodnota asi o 2 až 3 stupně vyšší než teplota vody) dochází k přirozenému odpařování, zvyšování vlhkosti vzduchu a následné kondenzaci vodních par na stavebních konstrukcích (sklo, strop, stěny). Tomuto efektu se říká neřízený výpar, v jehož důsledku se ztrácí tepelná energie, kterou voda předtím absorbovala. Mizí i voda jako taková. Obojí je nutné soustavně doplňovat, což ovšem vyžaduje další energii k dopravě (čerpadla) i k ohřevu.

Přemýšlet je potřeba o příspěvku ze solárních panelů a fotovoltaických článků, pomoci mohou i speciální odvlhčovací jednotky, pracující na principu tepelného čerpadla. Zařízení recirkuluje vzduch, „odebírá" z něj vlhkost a do prostoru vrací suchý a teplý vzduch. Ve výsledku se omezuje kondenzace, snižují se náklady. Doporučená relativní vlhkost vzduchu kolísá v roz­mezí 55 až 65 % při teplotě vzduchu vyšší o 2 °C, než je teplota bazénové vody. K omezení srážek samozřejmě přispívá i kvalitní tepelná izolace stavebních konstrukcí.

Hodně velká koupelna

Pro vnitřní bazény jsou nejvhodnější polozapuštěné nebo zapuštěné vany. Bazénová hala musí kromě osvěžující vodní náruče nabídnout dostatek prostoru pro bezpečný pohyb osob, možnost posezení a nezbytnou hygienu. Důležitý je přísun přirozeného světla, regulovatelné umělé osvětlení, zastínění apod. Samostatný prostor si žádá srdce bazénu, „strojovna" s filtračním zařízením. Ze stavebního hlediska je ovšem nejdůle­žitější konstrukce bazénového tělesa. Nabízí se betonová varianta z armovaného vodostavebního betonu, k jejíž finální úpravě se používá fólie z měkčeného PVC se skelnou výztuží, vkládaná, navařovaná nebo lepená na vrstvu tepelné izolace, případně i hydroizolace. Variantou jsou keramické obklady.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Pohoda, světlo, teplo

Vodní hladina dobře odráží a šíří zvuky, v místnosti o to víc. Hluk musí účinně tlumit akustické izolace. Bazény zapuštěné do suterénu bez oken logicky vyžadují umělé osvětlení. Doporučuje se kombinovaná instalace několika úrovní intenzity. Provozní osvětlení v rozpětí 200 až 300 luxů, pracovní pak od 80 do 100 luxů. Jako estetický doplněk se používají i halogenová bodová světla pod hladinou.

K nejběžnějšímu způsobu ohřevu bazénové vody slouží tepelný výměník (zdrojem tepla je zpravidla centrální kotel). Modernější možností je vy­užití tepla získaného tepelným čerpadlem s přispěním solárních panelů. So­lární systémy s celoročním využitím reprezentují ploché kolektory, používané většinou pro nízkoteplotní ohřev do 100 °C a trubicové kolektory. K zajištění teploty v hale se osvědčilo teplovodní podlahového topení. Pod velkoplošnými skly bazénové haly je dobré umístit konvektory, eliminující množství vysrážené vo­dy na tabulích.

Intimnější alternativa

Zařízení zvané whirlpool reprezentuje speciální, svým způsobem dokonce „top" kategorii rodinných bazénů. Nezaplavete si (půdorys 150 × 150 cm až 200 × 200 cm, hloubka kolem 60 cm), ale užijete si. Třeba díky podvodní nebo perličkové masáži. Výhodou relaxačního zařízení je poměrně malý obsah vody - 1 až 2 m3, součástí dodávky je čerpadlo, dmychadlo a ka­pacitní úpravna vody.

 

Kolektory v případě opti­málního zapojení mohou zabezpečit až 70 % z celoročního množství potřebné energie, systém dokáže získat z 1 m2 kolektorové plochy za rok asi 450 až 500 kWh tepla. V letních měsících to denně značí asi 50 litrů vody s teplotou 50-60 °C. V zimě jde spíše o předehřívání, tedy o úspory. Bazén integrovaný v zimní zahradě nebo v bazénovém křídle je dobré situovat na jižní stranu domu.

Základem je voda

Mylná je představa, že od momentu napuštění bazénu se o vše postará chemie. Důležitým zařízením je úpravna vo­dy s čerpadly, filtry a ohřívači, dávkovači atd. Systém zachycuje mechanické ne­čistoty, reguluje teplotu a působí jako hygienik. Stěny a dno je třeba ošetřovat speciálním vysavačem a chemickými přípravky, které nečistoty odpoutají od stěn a naženou je do hrdla lačného skimmeru, nebo je přímo zlikvidují.

Řešení pro exteriér

Koupací sezónu lze až dvojnásobně prodloužit zastřešením, které má i solární efekt (uspoříte na ohřevu, snížíte přirozený úbytek vody, kdy z 1 m2 se za 24 hodin odpaří asi 1,1 litru, střecha nad hladinou chrání bazén před znečištěním a osoby i zvířata před rizikem úrazu. Prosklený příkrov působí také jako filtr proti UV záření. Praktické provedení a kvalita zastřešení bazénu souvisí s konstrukcí, s použitými materiály a technologiemi. Tvar a způsob zastřešení ovlivňuje intenzitu ohřevu vody, kde se jako nejefektivnější ukazuje kopule (kupolovité zastřešení) nad bazénem ve tvaru kruhu (resp. oválu). Tvar „čočky" nejlépe využívá sluneční energii.

Konstrukce pevného za­střešení se prakticky v ničem neliší od stavby zimní zahrady. V případě mobilního zastřešení se dílčí segmenty z tepelněizolačních polykarbonátových desek nebo organického skla teleskopicky za­souvají do sebe. Segmenty mohou mít ko­lečka a pohybovat se po dláždění nebo v kolejnici podél bazénu. Konstrukce za­střešení bývá samonosná, z hliníkových, ocelových či plastových nosníků.

text: Petr Saulich, foto: archiv