Když se 12. srpna 1431 Prokop Holý na shromaždišti husitských vojsk u Berouna dozvěděl, že Domažlice jsou obleženy křižáky, na nic nečekal a zavelel k pochodu. Za dva dny urazilo jeho vojsko 80 km. Husitský chorál pak účastníky čtvrté křížové výpravy natolik vyděsil, že se nestačili ani spakovat a utekli až do Norimberku. Ideový vůdce této 4. kruciáty, kardinál Giuliano Cesarini, prý tady u Domažlic definitivně nazřel, že husity nelze porazit.

2To vše se mi honí hlavou, když hledím na panoráma Domažlic z vrchu Baldov jednoho podzimního dne, 584 let po této slavné události. Tady tehdy stál Cesarini a s hrůzou sledoval nástup husitských šiků. Dnes se tu tyčí právě dokončený padesátitunový žulový kalich excelentního sochaře Václava Fialy (1), jenž se okamžitě stal – vedle Domažlické věže (2) na náměstí – symbolem města.

V Domažlicích (něm. Taus) dnes žije necelých 11 tisíc obyvatel, první zmínka o městě pochází už z r. 993, z časů knížete Boleslava II. Všichni to tu máme také spojeno s Chody, čackými hraničáři, kteří konali pro české vladaře strážní službu na pomezí s Bavorskem. Tohle svérázné etnikum sídlilo v 11 historických privilegovaných vesnicích, některé z nich dnes spolu projdeme, abychom zjistili, jak se staví rodinné domy na Domažlicku.

Od Brnířova po stopách křižáků 

Přijíždím cestou, kudy Cesarini prchal, od jihovýchodu. V mělkém údolí se tu malebně rozložila vesnice Brnířov (3) a hned za ní, úplně bez cenzury, městečko Kdyně (neplést s Gdyní na Baltu).

Brnířov, jehož název je prý odvozen od výrobců zbroje, kteří sídlili na hamru u zdejšího potoka a zásobovali svou produkcí nedaleký hrad Rýzmberk, se poprvé připomíná k r. 1508 a dnes tu žije asi 380 duší. Zaujme mě nejprve skupina nových domů vpravo od silnice, hned první z nich vyhlíží docela kultivovaně (4). Škoda jen, že se tu zakládalo na tak vysokém násypu, dům i přes pečlivou úpravu svahu příliš trčí nad okolní terén. Nárožní terasa, zakousnutá dovnitř, je vyložena cihelnými pásky: za výtvarnickou chybu pokládám to, že obklad končí na rohu, na hraně. Ale jinak, říkám si, dnešní mise začíná docela dobře.

4

Dále už to ale tak slavné není (5): za práci s terénem, s umístěním domu do něho, zaslouží projektant známku 4 mínus. Přemýšlím chvíli o tom, který sedlák by si v dobách, kdy nebylo tak snadné odtěžit horu jako dnes (s krumpáčem, lopatou a kolečkem to jde o poznání pomaleji než s bagrem), postavil dům proti svahu, s převýšeným štítem dolů do údolí a se vstupem v patře, kterého budou s přibývajícím věkem obyvatelé domu využívat jen s čím dál větším bruxismem, skřípěním zubů ze vzteku na vlastní neuváženost. Také štítová okenní kompozice tohoto domu by jistě zasloužila větší pečlivost.

6

Ve spodní části Brnířova se ocitám na půvabné návsi s rybníkem, který vypadá docela čistě (6). Od náhodné chodkyně se dozvídám o různých akcích, které tu obec pořádá: inu, krásný urbanistický prostor, opravdu inspirativní ve všech ročních obdobích, tady musí být lidem dobře. Dnes se tomu nově říká cohousing, společné bydlení, živá komunita a ještě všelijak jinak: naši předkové to nejspíš nijak nenazývali, zato to přirozeně žili. Bohužel i sem na náves míří několik nezdařilých průčelí domů. Narůžovělý krasavec s okny menšími dole než nahoře porušuje rozumný výtvarný řád fasády opravdu usilovně (7).

Kdyně historická a historizující

Níž po potoce se rozprostřelo město Kdyně (německy Gehein). Městem se stala v r. 1840, kdy ji povýšil poslední korunovaný český král Ferdinand V. Dobrotivý. Dnes čítá 5 283 obyvatel. Za významný považuji fakt, že zde byla už v r. 1678 založena první textilní manufaktura v Čechách – a teď se držte: v 18. století zaměstnávala 500 vlastních a asi 6 000 domácích dělníků.

8

Nejprve tu potkávám dům, který v první chvíli považuji za vydatný exemplář podnikatelského baroku místní provenience (8). Jenže při bližším ohledání spatřuji výtvarné kvality, kterými podnikatelskobarokní styl nedisponuje. Jakkoli byl tento způsob výstavby pokleslý i za I. republiky, kam bych původ domu po úvaze datoval, přesto např. schodišťové zábradlí ve způsobu individualistické moderny jistou dávku elegance nese. A díky za každý opravený dům!

Ve čtvrti nových vilek si všímám dvou plotů: první je vlastně zdvojenou fortifikací po středověkém způsobu (9), druhý je pravděpodobně „neprůstřelný“ plot z tújí (10). Pes, německý ovčák, jaký zřejmě provázíval Chody po horách a který teď za plotem štěká jak zjednaný, náhle zmlkne, když se objeví mezera v tújích. Tím mi dá příležitost zmáčknout spoušť a já konečně popatřím na ten zázrak, který tak vehementně svým dalekonosným štěkáním chrání. Vikýřky, polovalbičky, zlaté mřížky v oknech, nu, musím říci, že jsem doufal v něco onačejšího (11).

11

Opouštím Kdyni a na křižovatce pod městem fotografuji půvabnou, ale zanedbanou vilku, poničenou povětřím a hlavně reklamami, tak typickými, bohužel, pro české pohraničí (12). Němci, kteří se k nám valí přes Všerubský průsmyk nebo Folmavu, musí být z takovýchhle „poutačů“ celí diví.

Obec Prapořiště

Součástí Kdyně je i připojená obec Prapořiště. Ta je prý nazvána takto zvláštně na připomínku jiné slavné bitvy (a vítězné), totiž bitvy u Brůdku z r. 1040. Tehdy tu slavný kníže Břetislav I., zvaný Český Achilles, porazil římského krále Jindřicha III. Černého.

V dnešní obci Prapořiště, vzdálené od místa bitvy sotva dva kilometry, pod vrchem Bezný, si české vojsko prý udělalo sklad ukořistěných německých praporů. Nová výstavba rodinných domů tu představuje však jen bídný současný český průměr (13), od tak slavného místa bych čekal víc...

14

Při výjezdu na Brůdek však vzniká domek přece jen příjemný, nepředvádivý a všední – a v tom je jeho kouzlo (14). Sedlová střecha přiměřené proporce, všechny okenní a dveřní otvory v uliční fasádě s nadpražím ve stejné výšce (zahradní fasádu díky sousedství vyfotografovat nešlo), šedozelená barva se mění v hnědavou v koutě, nikoli na rohu. Někdy stačí málo, aby byl dům „koukatelný“.

Druhou část článku najdete v rubrice Stavba příští středu, 9. března.

Text a foto: Jan Rampich

Fotografujte, komentujte a posílejte ...a staňte se MŮJ DŮM Agentem!Máte rádi architekturu a všímáte si zajímavých domů, staveb a jiných souvisejících počinů tam, kde žijete a pracujete?

Podělte se o své objevy s námi a ostatními čtenáři...

...a staňte se MŮJ DŮM Agentem! :-)