Roubené domy či sruby s maximálním využitím přírodních surovin a minimální spotřebou umělých materiálů si i u nás  vydobyly opodstatněné místo. Byť stále převažují zahraniční projekty, kvalitní produkci už nabízejí i tuzemští dodavatelé.

Podíl novostaveb na bázi dřeva u nás zatím tvoří asi jen 7 až 8 %. Jako bychom se stále báli, že jednou nebude kam chodit na houby či na rande. Přitom na jeden dům standardní velikosti se v průměru spotřebuje asi jen 100 až 150 m3 dřeva.

Srub nebo roubenka

Základní (na pohled markantní) rozdíl mezi oběma typy staveb spočívá v tom, že jednovrstvé konstrukce srubů sestávají z hraněných nebo kulatých odkorněných klád, skládaných na sebe a pospojovaných sedlovým spojem s částečným přesahem v rozích. Právě tento detail, zajišťující stabilitu a provázání konstrukce domu, odlišuje sruby od roubených stavení. Ta se sestavují z opracovaných, hraněných profilů, v rozích spojených rybinovým či jiný spojem bez přesahů. V principu tedy jde o shodné konstrukce, ovšem roubenky mají v Česku větší tradici.

Oba typy dřevostaveb se dnes zhotovují průmyslově (komponenty se vyrobí v továrně a sestaví na místě určení), nebo řemeslně (každý prvek je originálem, připraveným rovnou na stavbě). Existují i sendvičové konstrukce s izolací vloženou do obvodové stěny.

OKAL

Výhody dané materiálem

Například tepelné pohody lze v případě masivního dřeva docílit už při teplotě kolem 20 °C, proto lze ve srubech a roubenkách využívat zdroje tepla s nižším výkonem. Strukturu dřeva totiž tvoří jemný buněčný systém s tenkými stěnami a dutinami, což dává surovině neuvěřitelně rozsáhlý vnitřní povrch (jediný cm3 celulózy představuje asi 6 milionů cm2). Tato výjimečnost dala dřevu do vínku skvělé tepelněizolační vlastnosti.

K větší akumulaci tepla a zároveň rychlejší absorpci i desorpci vzdušné vlhkosti přispějete stavbou příčky z nepálených cihel nebo hliněnou omítkou. Difuzně propustná stěna z klád umožňuje neustálé proudění vzduchu, udržuje uvnitř přirozenou vzdušnou vlhkost (ideálně cca 30 až 55 %), masivní prvky odolávají ohni déle než např. ocelové konstrukce. Dřevostavby jsou při své dlouhověkosti velmi stabilní, přestože materiál stále pracuje. Vzpomenout lze i nízkou ekologickou stopu, obnovitelnost suroviny atd.

Stavebnice se vším všudy

Většina výrobců srubových domů se řídí pravidly mezinárodní asociace stavitelů srubových staveb z masivu ILBA (International Log Builders´ Association). Dřevo pak už při nákupu podléhá náročnému výběru, pečlivě se třídí i v dalších fázích výroby. Vybírá se pouze dřevo zdravé se středovým průměrem 30–40 cm, vyřazuje se nekvalitní. Klády se zbaví kůry a ošetří se postřikem proti škůdcům. Teprve poté se kmeny opracovávají a tzv. vážou do stěny. Prvky se očíslují, srub se opět rozebere a připraví k expedici. Montáž na staveništi je záležitostí několika dní.

Roubení a jeho "děti"

Představuje jednu z nejstarších technologií dřevěných stavebních konstrukcí. Nejčastěji se používají jehličnaté dřeviny (smrk, jedle, borovice, modřín), s kratší dobou růstu než listnáče, na druhé straně však listnaté dřeviny disponují lepšími mechanickými vlastnostmi. Vývoj nových stavebních hmot z přírodních materiálů umožňuje stavbu tradičních domů v moderním pojetí, v nízkoenergetickém a dokonce v pasivním standardu. Neexistují totiž žádná architektonická, konstrukční nebo materiálová omezení.

Co dodat?

„Masivní dřevostavby dýchají jedinečnou atmosférou a bydlení v kontaktu se dřevem je velice příjemné,“ říká majitel společnosti Kanadské sruby Tábor Ing. David Javorský. „Dřevěné domy přirozeně regulují vnitřní vlhkost a tím vytváří optimální vnitřní prostředí. Dnes lze bez problémů navrhnout takovou konstrukci, která bude ve všech směrech srovnatelná s klasickou zděnou stavbou.“

Kontakty: www.bartos.cz, www.sruby-tabor.cz

Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem a redakce