Fasáda domu v sobě slučuje funkci ochrannou a estetickou. Napomáhá regulovat vlhkostní a tepelné poměry domu i obvodových stěn, na jejichž trvanlivost má fasáda svými kvalitami vliv. Je tedy třeba zvolit pro plášť stavby takovou finální vrstvu, aby svůj úkol plnil co nejlépe.

Způsobů, jakými se dá vnější strana obvodových stěn domu ošetřit, je velmi široká řada: od jednoduchých nátěrů přes klasické vícevrstvé omítky a značně složité přesné omítkové směsi, připravované už ve výrobě, které jsou často specializované pro nějaký požadovaný účinek, až po zateplené provětrávané fasády, realizované formou „suché stavby“.

Strhávání strojně nanesené omítky latí.Fasádní úpravy můžeme rozlišovat podle několika hledisek – podle materiálu (cementové, vápenocementové, akrylátové, dřevěné aj.), podle povrchové úpravy (hlazená, stříkaná, škrábaná...), nebo podle funkce (sanační, tepelněizolační). Pro účel tohoto článku však jistě postačí, když budeme z praktických důvodů fasádní úpravy rozlišovat podle nějakého jejich hlavního znaku nebo účelu.

Dobrý začátek – správná příprava

Pro trvanlivost omítek a nátěrů mají velký význam vlastnosti podkladu, které je nutno respektovat. Proto pracím na fasádě musí předcházet jeho kvalitní příprava. U starších objektů to znamená eliminovat možné destruktivní faktory (dosluhující střecha, nekvalitní odvodnění střechy a okolí domu, nedostatečná či chybějící hydroizolace v základech aj.).
Před obnovou nátěru je třeba odstranit případné staré nátěrové vrstvy, penetrací dát omítkám vyšší pevnost, přilnavost a vodoodpudivost nebo je naimpregnovat, aby odolávaly zvýšené vlhkosti nebo konkrétním chemickým látkám, v jiných případech je nutné zvýšit nasákavost tvrdé omítky třeba přebroušením.

Svépomocné vyspravování

Fasáda domu má ochrannou funkci i estetickou.Pokud je objekt starší, zděný z plných cihel či kamene a upravený některou z typů klasických omítek (vápenné, vápenocementové), možná si troufnete nahradit odpadlou omítku svépomocně. Při tom často dochází k chybám. První z nich je špatné složení omítkové směsi, tedy takové, které se liší od stávající omítky. To může mít za následek jiné fyzikální vlastnosti (tepelnou roztažnost, nasákavost), takže omítka začne brzy praskat. Je třeba také dodržet aplikaci daného druhu omítky po vrstvách (hrubší jádro, pak jemnější svrchní omítku). Chybuje se také tím, že se obnažené zdivo omítne jen v nepravidelném tvaru, jak omítka odpadla. Je však třeba otlouci i okolní omítku a opravit místo v pravidelné ploše. Nezapomeňte před aplikací omítky vyškrábat ze spár zvětralou maltu a zdivo očistit ometením.
Pokud fasádu vašeho domu zdobí lišty, římsy a jiné prostorové ozdoby, určitě stojí za to dát si práci s jejich obnovou. Pokud si na tento náročnější úkol netroufáte, sjednejte si zkušené řemeslníky. Totéž platí i o různých ozdobných strukturách v omítce – pokud má estetická úprava fasády trochu styl, je správné uchovat stavbě její dosavadní tvářnost.

VÝHODY A NEVÝHODY NEJBĚŽNĚJŠÍCH FASÁDNÍCH ÚPRAV

Tvrdé omítky
výhody: osvědčená, tradiční, nižší cena, prodyšnost
nevýhody: minimální tepelný odpor (izolace), povrch náchylný k poruchám (vlivem mrazu a zatékání)
Pozn.: Pokud se rozhodnete pro povrchové úpravy těchto omítek (rýhování, česání atp.), značně se prodraží.
Zateplovací systémy
výhody: vysoký tepelný odpor (izolace), nižší hmotnost, vyšší estetický dojem
nevýhody: vyšší cena, menší prodyšnost
Obklady
výhody: vysoký estetický dojem, minimální údržba
nevýhody: vyšší cena, vyšší hmotnost (keramika, cihla, kámen)

Tradiční omítky

Stavebnictví zná celou řadu dříve běžných omítek, které však už mnohdy nevyhovují pro současné stavby, a tak se používají spíš při rekonstrukcích dříve postavených objektů (zvlášť venkovských), pro jejichž zdivo jsou vhodné, ale to také už jen zřídka.
 
K donedávna nejpoužívanějším omítkám pro fasády patřila hladká vápenná omítka. Skládá se ze dvou vrstev. Svrchní se nanáší v tloušťce asi 5 mm na spodní jádro (10–15 mm) po jeho zavadnutí. Tato omítka se hladí plstěným hladítkem, ale lze ji upravovat jako rýhovanou, škrabanou, otloukanou nebo jemnou stříkanou (koštětem namočeným do řídké malty).
Obnovit fasádu vám může pomoci tenkovrstvá omítka. Nejprve oškrábejte starou barvu.Dalším nejběžnějším typem jsou vápenocementové omítky. Na průčelí obytných domů se používají štukové vápenocementové omítky ze dvou až tří vrstev (vyrovnávací podhoz, jádro, štuková lícní vrstva).
Mezi tradiční omítky patří také velmi rozšířený břízolit, což je dvouvrstvá šlechtěná škrábaná omítka. Jádro v tloušťce 8–12 mm je z vápenocementové malty, na kterou se nanese asi milimetrová lícní vrstva z téhož druhu malty, ale s přísadou ostrých písků, slídy a barvy o tloušťce do 1 mm. Nanáší se strojně nebo ručně (stříkání břízovými košťaty). Po úpravě povrchu se omítka ještě kartáčuje – tím se vydrolí a obnaží se slída.
 
K nejodolnějším druhům omítek patří umělý kámen. Jedná se o šlechtěnou dvouvrstvou cementovou omítku. Jádro tvoří cementová malta (15–20 mm), na lícní vrstvu se pak použije cementová malta s kamennou drtí, pískem apod. Obvykle se dnes dodává už jako připravená směs. Povrch se potom upravuje vymýváním, vyhlazením, broušením nebo kamenicky tzv. pemrlováním (údery kladívka). Pro svou mechanickou a chemickou odolnost se používá hlavně na sokly, ale někdy i celé budovy.

Tenkovrstvé omítky

V současnosti se hojně používají tenkovrstvé omítky na makromolekulární bázi, které se nanášejí v tloušťkách 1–5 mm. K jejich výhodám patří vysoká chemická stálost. Trh jich nabízí velké množství. Značkoví výrobci a jejich prodejci vám určitě poskytnou solidní poradenství. Většina fasádních omítkových hmot pro tenkovrstvé omítky se obvykle prodává jako suchá instantní směs, která se rozmíchá s vodou do doporučené konzistence. Bývají už probarvené, existují také celé řady určené pro povrchovou úpravu jejich struktury (např. škrábáním, rýhováním atp.) a některé omítky jsou vyloženě dekorační (třeba tzv. mozaikové). Pro zateplené fasády se hojně používá omítek, jež jsou vyrobeny na chemické bázi akrylátových pryskyřic, silikonů nebo silikátů, někdy s příměsí cementu.
 
Nakonec nanesete vhodnou fasádní barvu, jejíž vlastnosti zvýší ochranu domu.Tenkovrstvé omítky pro finální úpravu jsou vhodné pro vyzrálé a soudržné vápenocementové a cementové omítky, ale lze je také nanášet na povrchy zateplovacích desek či izolačních omítek, které je ovšem třeba nejprve předpřipravit. Především objemově nestabilizované podklady, izolační materiály a omítky je třeba nejprve upravit tmelem a armovací vložkou.
Při rekonstrukci najdou uplatnění také tepelněizolační omítky, které pomohou snížit energetickou náročnost starších staveb. Dodávají se jako hotové směsi. Jsou lehké, a tak je lze nanášet ve značně silných vrstvách (20–30 mm).

Můj dům doporučuje

Co škodí fasádám nejvíce? Jaké vlivy zejména způsobují stárnutí povrchových úprav domu? Těch je celá řada – kromě vlhkosti uvnitř i zvenčí stavby se jedná také o mechanické namáhání v důsledku působení tepla a o různé chemické reakce. Volba fasády pro konkrétní stavbu by měla tyto výrazné vlivy zohledňovat.

Specializované omítky

Pro majitele starších objektů představují velkou pomoc sanační omítky. Dokáží si totiž poradit se zemní vlhkostí, jež zdivu škodí zvláště tím, že v něm následně krystalizují soli rozpuštěné ve vodě a rozrušují nátěry i omítky. Účinek sanačních omítek spočívá v přísadách, které zajišťují omítce zároveň makroporézní i mikroporézní strukturu.
Ukázka vkusně pojednané fasády. Okna jsou lemována bílými šambránami, sokl má praktickou šedou barvu.Tím pak jsou dány fyzikální podmínky umožňující, aby se vlhkost ze zdiva včas a průběžně odpařovala, až se nakonec v konstrukci ustálí vlhkostní rovnováha. Sanační omítky ovšem fungují správně jen tehdy, pokud se zcela důsledně dodrží pracovní technologie. Jen tak je totiž možné zaručit jejich dobrou účinnost. Ta je ovšem časově omezena (tak jako i u ostatních omítek), a tak se musí i sanační omítka po skončení své životnosti obnovit.
 
Ke specializovaným omítkám také patří tepelněizolační omítky. Dodávají se jako hotové směsi. Obvykle obsahují expandovaný perlit nebo granulovaný polystyren a jsou velmi lehké, takže je lze nanášet až do třiceticentimetrové vrstvy.
 
Pro části staveb vystavené třeba silným dešťům se používají omítky s hydrofobizační úpravou. Omítka je pak výrazně odolnější proti pronikání srážkové vody nebo vzlínání vlhkosti do konstrukce. Přitom však hydrofobizovaná omítka umožňuje průchod vodním parám.