Pod pojmem „stavby s použitím dřeva“ se mohou ukrývat jak montážně rychlé, lehké, kvalitně izolované sendvičové konstrukce, tak roubená stavení z masivních prvků.

Konstrukční systémy staveb na bázi dřeva se vyznačují různým stupněm prefabrikace a různou pracností. Prefabrikovaná výroba, zvláště dílce s patřičnými certifikáty, přináší velkou přesnost a zaručenou technickou kvalitu.

Kombinace masivního dřeva s tak zvanými aglomerovanými materiály na bázi dřeva a symbióza různých technologií nabízejí velkou variabilitu a bohatě rozšiřují možnosti konstrukčního i architektonického řešení. Příchodem kompozitních materiálů se výrazně mění i technické parametry stavebních konstrukcí, jejichž základem je dřevo.

Některé typy dřevostaveb představují v továrně dokonale zpracované stavebnice, které se na místě „jen“ skládají. Na snímku je zachyceno ukládání střešních elementů (NOVATOP).

Komfort a pohoda bydlení

K základním přednostem dřevostaveb, vedle rychlé a suché výstavby, patří energetická úspornost. Důvodem je často zmiňovaná nízká schopnost akumulace tepla u domů ze dřeva. Rychle se vyhřejí, stejně rychle vychladnou. Této vlastnosti lze pomocí moderní regulace vytápění využít a ušetřit tak především při pravidelném provozu v zimním období.

Uvedená vlastnost se jeví jako poměrně zásadní i v extrémně horkých měsících, kdy masivní zdivo z cihel či betonu naakumuluje spoustu tepelné energie, která se pozvolna uvolňuje, a často se neobejdete bez klimatizace. Dřevostavby se přehřívají obecně mnohem méně.

Ovšem konfrontovat zděný dům s dřevostavbou, aniž bychom argumentovali srovnatelnými podklady a konkrétními naměřenými hodnotami, to opravdu nelze. Oprávněně by se zlobili výrobci obou systémů.

Víte, že...

Z iniciativy Asociace ­dodavatelů montovaných domů (ADMD) a Výzkumného a vývojového ústavu dřevařského byl vypracován národní systém kontroly kvality montovaných domů. Dokument národní kvality (DNK) je přísná certifikace, v níž jsou zapracovány praktické zkušenosti i předpisy a normy, postupy montáže i technologická kázeň na stavbách. DNK kromě jiného nařizuje certifikovaným firmám provádět blower-door testy (zkoušky průvzdušnosti obálky). Společnosti se i po získání certifikátu nadále podrobují pravidelnému auditu zaměřenému právě na dodržování norem a postupů. 

Ukazatelé kvalitního bydlení

K zásadním předpokladům kvalitního a zdravého bydlení patří vnitřní ­klima. Během každodenního provozu v domě vzniká vodní pára (z vaření, sprchování, zálivky květin, dýchání, pocení…) a vlhkost, působí na vás pachové stopy i emise zplodin a chemických látek z vnitřního vybavení, koncentruje se zde oxid uhličitý a úměrně k tomu dochází k citelnému spotřebovávání kyslíku.

Dřevostavby je ale poměrně složité navrhovat i z hlediska kondenzace vodní páry v samotné konstrukci. Sendvičové obvodové stěny dřevostaveb tvoří několik vrstev s odlišnou tepelnou vodivostí i rozdílným součinitelem prostupu vodní páry. Skladby obvodových konstrukcí se navrhují tak, aby se směrem z interiéru do exteriéru tepelný odpor vrstev zvyšoval a naopak difuzní odpor vrstev klesal. V tak zvané difuzně otevřené (prodyšné) stěně se vodní páry nesrážejí, ale volně proudí z domu ven.

Pevnost lepeného zubovitého spoje KVH hranolů je vyšší než průměrná pevnost dřeva.

Ekologové, vyznavači zdravého životního stylu nebo ochránci přírody zastávají názor, že není ani tak důležité, v čem člověk bydlí, ale jak bydlí (způsob vytápění, získávání vody a nakládání s odpady, energetická soběstačnost, alternativní energie atd.) a jaký to má dopad na životní prostředí (tzv. ekologická stopa). V tomto ohledu dřevostavby představují jednu z nejekologičtějších forem výstavby – jde o obnovitelný přírodní materiál, recyklovatelný, většinou z lokálních zdrojů, jeho zpracování není energeticky příliš náročné a navíc vzniká minimum odpadu (respektive i odpad ze zpracování dřeva má široké využití).

Na každém šprochu?

Často je slyšet, že dřevo je vhodné na chaty, sauny, zahradní domky a kůlny, ale přímo bydlet v prkenné krabici, to ne. Dřevostavba je levné bydlení, zvlášť když vyroste za tři týdny, tak to určitě nebude žádný div světa, a kromě toho má nesrovnatelně menší tržní hodnotu než bytelná stavba zděná. Kromě toho nežijeme v Americe ani ve Finsku.

U dřevostaveb se využívá škála dřevotřískových, OSB a dalších desek (KRONOSPAN).

V povědomí řady lidí pak dřevo dobře hoří – tzn. zvýšené potenciální nebezpečí požáru. Dřevěné konstrukce (zejména roubenek a srubů) podléhají statickým změnám, sesychají, mění původní tvar a profil, praskají a mezi trámy vznikají mezery, podlahy vržou. Dřevo je taky ze všech stran vystaveno trvalým atakům škůdců, vlhkosti a jejím průvodním jevům, tedy hnilobě a plísním.

Materiál bez povrchové úpravy degraduje, což si žádá pravidelné nátěry a lakování… Odpověď na tyto námitky je nasnadě: dřevostavbu je – stejně jako jiný výrobek – umět třeba správně „používat“. Při správném konstrukčním řešení a správné péči dosahuje stejné životnosti jako stavby zděné.

Vyvětrejte si!

Snaha o minimalizaci úniku tepla (u nízkoenergetických a pasivních budov) vede k eliminaci přirozené ventilace neboli tzv. „dýchání“ domu. Tento problém nesouvisí se stavebním materiálem, může se týkat jak objektů zděných, tak i dřevostaveb. Řešení je dostatečné větrání, buď nucené s výměnou tepla, nebo přirozené (podle klimatických a jiných podmínek). Nedostatečné větrání může vést až ke zdravotním problémům obyvatel dobře „utěsněných“ domů.