Bytelné základy domu jsou rozhodující pro jeho stabilitu a dlouhou životnost. Totéž se dá říci i o střeše, jen pohlédnuto z druhé strany. Pokud je totiž špatná střecha, dříve nebo později to poznamená i základy.

Ne nadarmo lidová moudrost říká „pod špatnou střechou se nedobře žije", a je to myšleno obrazně i doslova. Pravdou ale také je, že dnes už při stavbě a rekonstrukci střechy jen s lidovými moudrostmi a selským rozumem nevystačíme. Rostoucí ceny energií, měnící se životní styl a z něj plynoucí nároky na životní prostředí si přímo vynucují stále náročnější a propracovanější systémy střešních plášťů a všeho, co s nimi souvisí.

Dotazy na téma STAVBA vám zodpovíme v PORADNĚ ZDE.

Bydlení pod krovy

Bytelné základy domu jsou rozhodující pro jeho stabilitu a dlouhou životnost.Příkladem takového vývoje, který nejzřetelněji ukazuje rostoucí nároky na střešní plášť, může být podkrovní bydlení. Prostor pod šikmou střechou ještě před několika desetiletími působil především jako nárazníkové pásmo mezi venkovním prostředím a obytnou částí domu.

Popřípadě byl využíván jako skladiště, kam se odkládaly staré věci. Na vesnicích to bylo místo pro skladování sena či balíků slámy. Prostor to byl velký, provětrávaný a dostatečně izolující proti zimě i teplu. Navíc seno, sláma či plevy jsou izolanty staletími vyzkoušené a osvědčené. Není proto divu, že se k nim mnozí architekti ve svých rustikálních (i ultramoderních) realizacích znovu vracejí coby k ekologickým, zdravotně nezávadným, izolačně účinným a snadno nahraditelným materiálům.

Vyšší účty za energie

Prostor pod střechou se ale vyvíjel: za socialismu to byly nouzové prostory, které se pro mnohé, již neměli trpělivost čekat dvacet let na bydlení, staly východiskem z nouze. Nebylo to bydlení oblíbené, protože trpělo nejrůznějšími nešvary té doby: nekvalitními izolacemi a krytinami, přičemž o nějakých foliích, těsněních či sádrokartonech nemohla být ani řeč.

Harmonické spojení kovu a dřeva – moderní plechová střešní krytina se bez problémů snoubí s rustikálně vyhlížející dřevostavbou (LINDAB).Budovatel podkrovní vestavby za socialismu pak trpěl prakticky celý rok: v zimě chladem, v létě horkem, na jaře a na podzim mu pak do příbytku většinou zatékalo. Ti, kdo si v době porevoluční koupili socialistickou půdní vestavbu, za toto „štěstí" ještě navíc průběžně platí mnohem vyššími účty za energie.

Dnešní doba ovšem považuje podkrovní byty za luxus. Moderní technologie dokážou nahradit původní výškové metry větratelné půdy „obložené" balíky loňského sena pouhými desítkami centimetrů střešního systému a vytvořit tak z půdních prostor prvotřídní bydlení.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Volba vhodné krytiny

Velkoformátová střešní taška Natura patří dlouhodobě mezi nejžádanější modely společnosti Bramac především díky příznivému poměru kvality a ceny (BRAMAC).Co to chce? Především vlastní rozhodnutí o tom, jak adaptovaný nebo nově stavěný půdní prostor zamýšlíte využívat. Například pokud jde o nově stavěný dům, kde „tušíte", že podkroví budete v budoucnu potřebovat, je dobré přihlédnout už při projektu k volbě vhodné krytiny, resp. střešního systému, do kterého již nebudete muset zasahovat. Poněkud jinak musíme uvažovat při výměně krytiny u staršího domu. Pokud měníme starou střešní krytinu za novou a existuje varianta, že se někdy v budoucnu bude podkroví adaptovat, pak je dobré začít „od podlahy", což jsou v našem případě krovy. Zevrubná prohlídka by měla odhalit, zda starší krov, který je na první pohled zdravý, netrouchniví. To lze zjistit jednoduše rýpnutím hřebíku, šroubováku nebo použitím jiné „sondy". Vizuální obhlídkou můžeme také zjistit přítomnost plísní a míru jejich výskytu. Varující je nález dřevomorky, což v praxi znamená zevrubný posudek odborníka, který rozhodne o dalším osudu dřevěné konstrukce střechy.

Dodatečné zesilující dílce

Výběr střešních krytin na trhu je obrovský, ale nezapomíná se ani na tradice, a tak se i dnes můžete setkat se slaměnou střechou.U mnoha střech staršího data se sice setkáme se zdravým krovním systémem, ale vybudovaným lajdácky. Poznáme to podle tenkých a pokroucených krokví, špatné tesařiny a nedbale ukotvených pozednic. V takovém případě je možné situaci řešit posílením nebo výměnou jednotlivých prvků pomocí dodatečných dřevěných nebo kovových zesilujících dílců. Otázkou ale zůstává, zda by to bylo dostatečné vzhledem k budoucímu velkému zatížení, střešní krytinou počínaje a sádrokartonovým podbitím zevnitř konče. V takovém případě je na místě obrátit se na odborníka, protože se může ukázat, že bude jednodušší a levnější střešní konstrukci sundat, udělat poctivý věnec se zapuštěnými úchyty pro pozednice a postavit nové, zdravé a silné krovy.

Není taška jako taška

Pokud použijete narušenou slabší konstrukci nebo její nedokonale opravenou variantu, může se stát, že konec střechy ještě urychlíte. Názorným příkladem jsou rodinné domy a vesnická stavení, na kterých už dožívá před několika desítkami let velmi oblíbená betonová taška. Poznáme je podle cementově šedé barvy a podle toho, že jsou užší a tenčí než současné. Když tuto krytinu nahradíte některým z moderních betonových systémů a nevšimnete si, že váhový rozdíl na jedné tašce činí až dvě a čtvrt kilogramů, může se při cca 200 metrech čtverečních střechy rodinného domku hravě stát neštěstí.

Vše o teple

- Teplo představuje až 85 % nákladů na provoz domácnosti. Jen 15 % nákladů tvoří položky na elektřinu či plyn určený k vaření, spotřebu teplé a studené vody a likvidaci odpadků.
- Teplo vždy uniká spolu s vlhkostí do chladnějšího prostředí, nikdy naopak.
- Teplo se chová jako voda - utíká, kudy může.
Nejvíce tepelné energie spotřebuje konstrukce domu.
- Každá hmota má snahu vyrovnat svoji teplotu na teplotu okolí - tedy i konstrukční prvky staveb.
- Teplo se akumuluje pouze v suchých  konstrukcích - až 60 % energie vydané na topení se akumuluje do zdiva.
To se samozřejmě netýká dřevostaveb.
- Důsledkem chybějící či nevhodné tepelné izolace se může ztrácet až 40 % tepla, které vyprodukujete vytápěním. V praxi to znamená, že zaplatíte-li ročně za vytápění rodinného domku 30 000 Kč, pak jste 12 000 Kč vynaložili zbytečně.

Ještě většímu zatížení vystavíte krov, pokud se rozhodnete pro bobrovku. Navíc musíte počítat, že nehledě na globální oteplování může na krov zatížený těžkou novou krytinou napadnout ještě pořádně silná vrstva čerstvého sněhu. Pokud je krov zdráv, jen jeho nosnost neodpovídá předpokládanému zatížení podle výběru krytiny, pak lze s mnohem klidnějším srdcem přistoupit k posílení nosných částí krovu ocelovými výztuhami, nosníky atd. Nechcete-li investovat práci a peníze do posílení krovu, můžete místo těžké střešní krytiny položit některou z asfaltových a bitumenových krytin typu bonnský šindel apod. V případě, že půjde o obytné prostory, pak ale musíte počítat s tím, že co jste ubrali na izolační a ochranné vrstvě zvenčí, to budete muset přidat zevnitř. Tím se ještě výrazně zmenší vnitřní prostor a možnosti jeho využití.

Napříč střešní krytinou

Pálené tašky jsou dnes opět v kurzu a jejich životnost se pohybuje mezi 80-100 lety. Pro výrobu se používají směsi z čistě přírodních materiálů: hlíny, jílu a vody. Vypalují se za vysokých teplot, čímž získávají maximální odolnost. Pálená taška je díky způsobu výroby stálobarevná. Přírodně cihlově červená vzniká přímo výpalem hlíny. Široká škála barevných možností, engob a glazur je umožněna nanášením jílových kalů s různým obsahem oxidů kovů a křemičitých přísad na vysušenou tašku a následným výpalem. Oba typy povrchových úprav jsou podstatně hladší než běžné režné tašky, což brání znečištění. Jejich problémem jsou tvarové nepřesnosti vznikající pohybem materiálu při pálení, proto jejich výroba vyžaduje vícestupňovou kontrolu.
Betonové tašky jsou oproti páleným výrazně lacinější a jejich životnost je až 100 let. Beton má řadu pozitivních vlastností: malou nasákavost a s tím související extrémní mrazuvzdornost, rozměrovou přesnost a tím pádem snadnější pokládku. Jeho výraznou předností je, že v průběhu času zraje, čímž se jeho pevnost a odolnost zvyšuje. Určitou nevýhodou může být vysoká váha - na 1 m2 se pohybuje od zhruba 40 kilogramů až po dvojnásobek. V kvalitnějším provedení je opatřena dvojitým až pětivrstvým akrylátovým nástřikem.
Břidlice je vhodná pro novostavby i rekonstrukce, atypické tvary střech, složité detaily i obklady. Snadno se opracovává řezáním, štípáním i děrováním. Má skvělé tepelněizolační a akustické vlastnosti, je nehořlavá, nepropustná, nenasákavá a s vysokou mrazuvzdorností. Na m2 připadá váha 20 až 33 kg podle způsobu pokládky. Umělá břidlice se vyrábí ze směsi 60 % mleté přírodní břidlice a 40 % polyetylenu a polypropylenu. Pro nízkou hmotnost je vhodná i na slabší krovy s nízkou nosností.
Vláknocementové šablony představují nehořlavou krytinu se snadnou zpracovatelností a výbornými stavebnětechnickými vlastnostmi: pevnost, stálost a odolnost proti povětrnostním vlivům. Vývojově nahradily azbestocementovou krytinu. Vyrábí se v podobě šablon nebo vlnitých desek, obvykle v šedé, červené, hnědé, grafitové nebo černé barvě. Hmotnost je 13-25 kg/m2.
Plech a hliník jsou díky nízké hmotnosti okolo 7 kg/m2 vhodné i na střechy rekonstruovaných objektů s nízkou nosností krovů. Dají se položit rovnou na starší krytiny bez jejich demontáže. Plechovou krytinu, jejíž životnost je přibližně 15-20 let, lze pokládat na střechy se sklonem už od 5° (falcované plechy), případně 12° u taškových tabulí. Přibíjí se nebo šroubují na laťování či bednění. Větší tendence plechových krytin tvořit kondenzát vyžaduje použití dvouplášťové střešní skladby s odvětrávanou vzduchovou vrstvou mezi krytinou a difuzní fólií. Předpokládaná životnost je 50-60 let, titanzinkový či měděný plech má životnost až sto let.
Asfaltový šindel je známý pod názvy bonnský nebo kanadský šindel. Vyrábí se na bázi bitumenu s povrchovou úpravou většinou připomínající bobrovku. V kvalitnějším provedení je uvnitř vyztužen vložkou ze skelných vláken, v levných modifikacích bývá podložen jen plstí. Krytina vyžaduje dokonale rovný podklad, přibíjí se na plošné bednění s odvětráváním a jednotlivé díly se vzájemně slepují.

Pravidla pro izolaci

Střechy dělíme podle zateplení na studené - dvouplášťové a teplé - jednoplášťové. V obou případech bude vaše střecha zateplena stejně, liší se však provedením izolace. Při volbě izolačního materiálu musíte počítat s váhou, sílou vrstvy a vytvořením podmínek, kdy bude skutečně účinná, proto se musíte držet určitých základních pravidel.

Studená střecha: v prostoru nad tepelnou izolací musí zůstat prostor asi 4-10 cm, což umožní odvětrávat vlhkost z oblasti izolace. Aby se co nejvíce zabránilo průniku vlhkosti, uzavře se izolace parozábrannou fólií z hliníku či umělé hmoty, která se klade pod obložení ze sádrokartonových desek. U střešních oken, vikýřů a komínů musí být odvětrání vzduchu vyvedené ven.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Parotěsná zábrana

Teplá střecha: dříve stačila 10-12 cm silná izolace. Výšky krokví (18-20 cm) ponechávaly dostatek místa pro zadní odvětrání. Současné tloušťky izolačních materiálů výšku krokví přesahují, rozvíjí se i izolace mezi krokvemi. Vlhkost, která v izolaci vznikala, se musí vyvést ven přes podhledovou vrstvu. Ke stěně se proto pro jistotu přidá další parotěsná zábrana. Při tomto způsobu je důležitá nejen kvalita provedení, ale i použití správného druhu fólie pro uzavření izolace.

Nadkrokevní zateplení střechy – na obrázku chráněné lehkou střešní krytinou – je řešením všude tam, kde potřebujeme více obytného prostoru v podkroví (ORSIL).Součástí konstrukce střechy jsou kromě krovu a krytiny také všechny detaily a prostupy střechou: komíny, antény, vpusti, atiky, okna, světlíky, ventilační hlavice, rovněž klempířské prvky jako okapy, svody a žlaby. Naštěstí dnes prakticky všichni významní výrobci dodávají střešní systémy jako stavebnice se všemi doplňky a speciálními tvarovkami a prvky. Vyplatí se akceptovat fakt, že střecha je složitý systém, v němž vše souvisí se vším. Provádět střechu bez náležitě zpracované projektové dokumentace a bez autorizované firmy s dostatečnými zkušenostmi v oboru je hazard, který se již nevyplatil řadě stavebníků.

Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz.

Chvála klempířiny

I když prakticky všichni výrobci střešních systémů dodávají doplňky, které mnohdy nutné a často problematické oplechování nahrazují, nedá se říci, že by toto řemeslo upadalo.

Vzhledem k množství nejrůznějších krytin na trhu a z toho pramenících možností je klempířina stále velmi aktuálním řemeslem. Oplechování zamezuje zatékání vody do konstrukce a tím také přímo ovlivňuje její životnost. Klempířské práce začínají po dokončení střešní konstrukce se střešním pláštěm ještě před pokládkou krytiny. Oplechovávají se ty části střechy, u nichž nelze dosáhnout použitou krytinou potřebné vodotěsnosti. Patří sem například komíny, ventilační nástavce, atiky a proniky či úžlabí a zakončení střechy u štítů.

Plastové prefabrikáty

Povrch základní betonové tašky KM Beta v úpravě elegant je opatřen dvojitým ochranným akrylátovým nástřikem proti povětrnostním vlivům (KM BETA).Základním materiálem pro klempířské prvky je plech, ale v mnoha případech ho dnes nahrazují plastové prefabrikáty nebo speciálně tvarované dílce betonových či pálených tašek přímo dodávaných výrobci střešních systémů. Plech také chrání před deštěm vystupující části fasády. Bez těchto ochranných prvků by odvodnění střechy bylo neúplné a nefunkční, protože voda by zatékala nejenom pod dům, ale i střechou přímo do domu. Pro tyto účely se používají plechy z pozinkovaných, měděných, hliníkových, nerezových nebo titanzinkových materiálů, které se liší nejenom cenou, ale i způsobem údržby.

Práce s plechem není jednoduchá a platí pro ni některé zásady vycházející z vlastností kovů. Jde především o smršťování a roztahování pod vlivem změn teplot a o specifické vlastnosti jednotlivých druhů kovu. Tabule plechu a z nich vytvarované dílce oplechování je nutné připevňovat ke střeše tak, aby se respektovala míra roztažitelnosti daného materiálu. Pokud plechové tabule přibijeme hřebíky „natvrdo", po nějakém čase se může plech uvolnit či roztrhnout a do střechy začne zatékat. Proto se k uchycení používá speciálních příponek, háků apod. K oplechování patří i okapní systémy navazující na střechu a odvádějící vodu do kanalizace. Ale to už je kapitola sama pro sebe.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem