Každá střešní konstrukce představuje složitou anabázi projektování, realizace, provozu i údržby. K nejdůležitějším součástem střešního pláště patří i kvalitní tepelná izolace.

Standardní skladba zateplené střešní konstrukce staví na třech základních vrstvách. Na vodotěsné hydroizolaci, tepelné izolaci a parotěsné zábraně. Kompletní souvrství nese nosná konstrukce, vycházející z konkrétního typu zastřešení. Na konstrukce jsou kladeny značné nároky právě z hlediska vodotěsnosti, ale také zamezení nadměrného úniku tepla, trvanlivosti, bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti.

Dřevěné prvky krovu mohou vést teplo několikrát rychleji a snadněji než aplikovaná tepelná izolace, což vede ke vzniku tepelných mostů.Střecha je hlavně o fyzice

Požadavky na zateplení budov, které souvisejí se snahami o úsporu energií, se samozřejmě vztahují i na tzv. pátou stěnu fasády, na střechu. Právě střechou totiž uniká značné množství draze zaplaceného tepla. Střešní konstrukce proto musí být navržena tak, aby dům chránila proti vnějším vlivům a zároveň vytvořila příznivé teplotní i vlhkostní podmínky, které jsou předpokladem pro užívání podstřešních prostor. Střešní plášť zde musí obstát jak v třeskutých mrazech, tak v parném létě, ve větrné smršti, sněhové bouři nebo průtrži mračen. Ještě před realizací střechy je proto mimo jiné třeba vyřešit složitý problém zateplení a izolace podkroví. Nabíledni je otázka výběru vhodného řešení a sázky na správný materiál. Tloušťka izolace závisí na hodnotách tepelného odporu, součinitele prostupu tepla a tepelné vodivosti.

Významnou roli zde hrají místní klimatické podmínky - vlhkost, proudění vzduchu, množství srážek a průměrná teplota. Opomenout nelze ani typ střechy a umístění izolace v jejím plášti.
Nejrozšířenější konstrukcí je šikmá dvou-plášťová střecha s větranou vzduchovou mezerou, izolovaná materiály s nízkým difuzním odporem (propouštějícími vzduch) na bázi minerálních, někdy i skleněných vláken s dobrými tepelněizolačními a zvukověizolačními vlastnostmi a se značnou odolností vůči vysokým teplotám.

Rozdělení střešních plášťů

■ podle sklonu: plochá střecha
( ≤ 5º), šikmá střecha (5º ≤ 45º), strmá střecha ( 45º ≤ 90º)
■ podle konstrukčního řešení: jednoplášťová, dvouplášťová, několikaplášťová (větraná, nevětraná)
■ podle funkce: nepochozí, provozní (sem patří i tzv. zelené střechy)

Zima a voda nad střechou

Střechou (podkrovím) z domu uniká asi 15 až 35 % tepla. To je v průměru o 5 % více než obvodovým pláštěm, tedy zdmi. Tepelné ztráty je třeba eliminovat a děje se tak právě vhodným zateplením, kdy vrstva izolace tvoří nedílnou a velmi podstatnou součást střešního souvrství. Komu by se taky chtělo topit opeřencům. Střešní plášť je proto koncipován jako poměrně složité souvrství, sestávající z důležitých a striktně funkčně vyhraněných „slupek".

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Ploché střechy a jejich souvrství jsou zcela zvláštní kapitolou (na snímku poněkud větší plocha střechy bytového domu). V tomto případě prioritu nehraje ani tak tepelná izolace jako hydroizolace a zajištění odvodu srážkové vody.Proti tepelným mostům

Pokud budeme mluvit o šikmé střeše, v podstatě existují dvě izolační koncepce - mezi krokvemi a nad krokvemi. První z uvedených způsobů spočívá ve vkládání izolačních desek (Orsil, Nobasil, Isover, Rockwool) zevnitř půdního prostoru mezi konstrukční prvky krovu. Většinou mezi krokve, případně mezi stropní trámy. Obrovskou výhodou tohoto způsobu izolace je jednoduchost provedení a v porovnání s nadkrokevní izolací také mnohem nižší finanční náklady.

I zde je však jedno „ale". Dřevěné prvky, zde konkrétně krokve, jsou schopny vést teplo zhruba čtyřikrát lépe než samotná izolace, proto zde vznikají tepelné mosty a tudíž i nežádoucí ztráty. Řešením je nadkrokevní izolace s celoplošnou izolací střešního pláště. Ta zlepšuje tepelnou akumulaci v interiéru a současně v něm udržuje i optimální úroveň vlhkosti. Tloušťka tepelné izolace (obvykle se pohybuje od 100 do 250 mm) závisí na vlastnostech použitého materiálu, na teplotních podmínkách interiéru, na velikosti prostoru a na dalších ukazatelích.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Pánu bohu do oken

Ve střešních pláštích jsou složité tepelné a vlhkostní podmínky a je třeba kalkulovat i s vlivy vnějšího prostředí. K nim se řadí silné poryvy větru, intenzita dešťových a sněhových srážek a další. V úvahu je proto nutné brát orientaci objektu vůči světovým stranám (tu v případě novostavby můžete ovlivnit v souladu s architektonickými a urbanistickými podmínkami lokality a prostorovou orientací stavby, tedy i jejího střešního pláště), geografickou polohu pozemku (vybírá se poměrně složitě a prakticky ji nelze ovlivnit) a místní klimatické podmínky (s těmi nenaděláte absolutně nic).

Jakkoli tedy může znít titulek materiálu nelogicky, zakládá se na pravdě. I laik už snadno a v zimě dokonce na první pohled pozná, zda je střecha dobře izolovaná, či ne. Drží-li se na ní vrstva napadaného sněhu a přitom se kouří z komína, je to vlastně dobře, neboť teplo z objektu neuniká střechou. Opakem je střecha čistá, na níž právě díky unikajícímu teplu padající sníh okamžitě roztaje.

Vrstvy střešního pláště

■ provozní: vrstva při vnějším povrchu, umožňující provozní využití střechy
■ hydroizolační HV: vodotěsná izolace, chránící před atmosférickými vlivy (podle funkce a umístění ve střešním plášti se dělí na hlavní HV, pojistná HV, provizorní HV)
■ roznášecí: zajišťuje roznesení zatížení z provozu střešního pláště
■ separační: odděluje dvě vrstvy pláště z výrobních, mechanických, chemických a jiných důvodů
■ tepelněizolační: omezuje nežádoucí tepelné ztráty a zisky
■ parotěsná: zamezuje průniku vodní páry zevnitř do střešního pláště
■ spádová: vytváří potřebný sklon následujících vrstev pláště
■ nosná: přenáší zatížení z jedno či více střešních plášťů, doplňků a konstrukcí do ostatních nosných částí objektu
■ vnitřní povrchová úprava: plní hlavně estetickou roli v interiéru

Co značí „pod", „v" a „nad"

Ve střešním plášti může být tepelněizolační vrstva umístěna buďto pod nosnou konstrukcí krovu, mezi ní, nebo nad ní. Všechny tři varianty mají své přednosti i dílčí nedostatky. Výhoda podkrokevního zateplení je v jednoduchosti provedení a vysoké provětrávací mezeře k odvodu vodní páry, k nevýhodám patří určité zmenšení vnitřního prostoru. Umístění izolace mezi konstrukční prvky zase umožňuje zachovat vnitřní prostor, snadné ukotvení izolantu a bezproblémovou montáž střešních oken, handicapem je určité omezení síly izolačního materiálu, obtížnější odvod vodní páry a vznik tepelných mostů ve styku izolace s dřevěnými nosnými prvky.

A konečně nadkrokevní izolace přináší hlavně nejvýhodnější umístění tepelného izolantu na studené straně pláště. Nosná konstrukce je dobře chráněná a kontrolovatelná, s možností „přiznání" dílčích prvků - třeba krokví - v interiéru. Minusem je snad technologicky náročné přenesení zatížení od těžké skládané krytiny s vrstvou sněhu přes izolant do nosné konstrukce, nutnost zajištění stability pláště proti působení větru a zvýšené požadavky na protipožární opatření u přiznaných (viditelných) dřevěných prvků.

Můj dům doporučuje

Tepelná izolace se ukládá souvisle a natěsno, musí mít přiměřenou tepelnou roztažnost proti hydroizolačním vrstvám a být tvarově stálá a odolná vůči teplotním jevům, vznikajícím ve střešním plášti. Minerální izolace se zabudovává do střešní konstrukce vždy v suchém stavu, podle kladečského plánu a s dokonalou izolací všech prostupů skrze plášť (střešní okna, antény, komíny, odvětrání, atd.), její tloušťka vychází z přesných výpočtů. Důležité rovněž je, aby byla celá skladba ploché střechy řádně ukotvená k nosné konstrukci střechy. Tuto práci by proto rozhodně vždy měla provádět odborná firma s příslušnou certifikací výrobce.

Tepelněizolační materiály

Střechou uniká asi 15 až 35 % tepla. Zateplení podkroví pro případné využití by se proto mělo řešit už ve fázi projektové dokumentace.Ve starších střešních konstrukcích staveb se jako tepelná izolace nejčastěji používaly škvára, následně škvárobeton, keramzit, pórobeton a později i pěnový polystyren. V současnosti se používají především minerální izolace (desky z čedičového vlákna, nově pak například produkty ECOSE Technology), extrudovaného polystyrenu, expandovaného perlitu, PUR pěny a další materiály. U dvou- a víceplášťových, šikmých i plochých střech se také uplatňují rohože a foukaná izolace z buničiny. Upřednostňují se tepelněizolační materiály z čedičového vlákna, které dosahují nejvyšší třídy požární odolnosti A1. Výběr a montáž tepelné izolace
musí vždy řešit projektová dokumentace.

Bydlíte-li pod střechou, jste bohužel vystaveni i hlukové zátěži. Plocha střechy a její krytina totiž funguje nejen jako výměník tepla, ale i jako docela obrovská rezonanční deska. Právě v podkroví nejvíce pociťujeme význam izolace, která kromě jiného zastává i roli protihlukové bariéry. Akumulační schopnost většiny lehkých střešních konstrukcí je totiž v poměru k jiným konstrukcím budovy opravdu malá.

text: Petr Saulich, foto: archiv redakce a firem