V řecké mytologii se objevuje nymfa Mentha, kterou si zamiloval bůh Pluto. Když ale na jeho spády přišla žárlivá manželka a podnikla jistá drastická opatření, proměnil Menthu ve voňavou bylinu.

Mátou léčili a kořenili již staří Římané. Z té doby se o ní zachova­la zmínka i v řadě receptů středomořské kuchyně. Nechyběla ani ve staročeských domácnostech, kde se po­užívala jako lék, čaj i aromatické koření.

Není máta jako máta

Máta se jako léčivka i koření používá již od starověku.Máta patří do čeledi hluchavkové (Lamiaceae), podobně jako bazalka, dobromysl nebo rozmarýna. Asi 12 až 15 druhů máty roste v subtropickém a mírném podnebném pásmu Evropy, Asie, Severní Ameriky, v severní, východní a jižní Africe, v severozápadní Austrálii a na Novém Zélandu. Na první pohled malý rod má však velké množství variet a forem, jednotlivé druhy mají velké areály a jsou dosti proměnlivé, proto není nic jednoduchého se v mátách vyznat. Navíc existují různí kříženci, a to jak přírodní, tak i uměle vytvoření. Vyšlechtěna byla i řada kultivarů vhodných k použití kuchyňskému i lékařskému, některé se pěstují i ja­ko okrasné rostliny.

Z původních druhů se u nás sbírají máta klasnatá (Mentha spicata), máta vodní (Mentha aquatica) a máta dlouholistá (Mentha longifolia). V subtropech se pěstuje jako užitková máta rolní japonská (M. arvensis var. piperascens), jejíž silice obsahuje až 90 % mentolu. Kvalita silice a její hořká chuť nedovoluje použití ve farmacii, zato je hodně žádaná v potravinářství a kosmetice.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Bylinková chemie

Máta se jako léčivka i koření používá již od starověku, je však nutné užitkové druhy dobře znát. Ne všechny máty se hodí k přípravě jídla nebo pití - některé mají nevhodné složení silic. Používají se hlavně listy, výjimečně nakvetlá nať. Sklí­zí se poprvé na začátku května, než začne kvést, sklizně mohou být až 4 za sezónu. Listy obsahují 1 až 3 % silice, v níž bychom nalezli přes 50 % mentolu, jeho estery s kyselinou octovou, přes 10 % menthonu, třísloviny, hořčiny a dalších asi 40 složek. Poměr těchto látek je dosti proměnlivý a má vliv na kvalitu, lé­čivé a chuťové vlastnosti máty. Některé druhy i kultivary mají příchuť citrónovou, jiné jablečnou nebo větrovou.

Máta do sladkostí a ovocných šťáv

Máta se hojně používá v Severní Americe, v severní Africe (v Maroku a Tunisu se vaří skvělý osvěžující mátový čaj), v zá­padní Asii (v Turecku se přidává do jogurtových zálivek a do sladkých jídel), v jihovýchodní Asii (jako čerstvá bylinka), v Evropě především v Anglii (známá je mátová omáčka z čerstvých lístků k jeh­něčímu masu). V arabských zemích se máta hojně používá do sladkostí a ovocných šťáv, v jižní Evropě zase do zmrzlin a čokolády. Mátou se ochucují i alkoholické nápoje (pepermintka a mo­jito) nebo cigarety.

Nevytváří plody a množí se vegetativně

Nejznámější je však máta peprná (Mentha piperita) nebo (Mentha × piperita), což je uměle vytvořený hybrid, vzniklý zkří­žením máty vodní a máty klasnaté. Nevytváří plody a množí se pouze vegetativně. Původ má v Anglii v 17. století a poprvé jej popsal anglický botanik J. Ray v roce 1696. Od 18. století se pěstoval v městečku Mitcham v hrabství Surrey, odkud se roz­šířil postupně do celého světa jako kulturní rostlina. Dodnes se všechny pěstované máty tohoto typu prodávají pod označením „Mitcham", jsou také díky svému anglickému původu náchylnější k vy­mrzání během naší chladné zimy.

Máta je v kuchyni úspěšná

Silně aromatická máta peprná je výborná do studených omáček a dresinků. Stačí smíchat lžíci máty s kysanou smetanou nebo bílým jogurtem, s trochou citrónové šťávy a špetkou soli. Necháme chvilku proležet a máme skvělý dresink ke kuřecímu masu. Mátu dáváme do nádivek, do sekaných mas (karbanátků, sekané), patří ke skopovému, přidává se také do smetanových sýrů, tvarohových pomazánek, k du­šené zelenině. Dobře chutná v moučnících a nápojích alkoholických i bez alkoholu. Skvěle poslouží k ozdobení pokrmů. Sušenou mátu peprnou neskladujeme dé­le než rok a uchováváme ji v dobře utěsněné nádobce.

Máta jako prospěšná droga

Spolu s mátou tu roste bazalka, šalvěj lékařská, tymián, voňavé pelargonie, yzop nebo papričky.Máta peprná patří mezi nejčastěji používané drogy v lékařství i lidovém léčitelství. Má příznivé účinky na nervovou soustavu, neboť silice potlačuje citlivost ner­vových zakončení a mírní bolesti. Pod­poruje trávení, vylučování žluči, zabraňuje nadýmání, uvolňuje křeče a má i osvěžující a protizánětlivé účinky. Třísloviny jí dodávají i protiprůjmový účinek.

Při žaludečních potížích zaviněných ne­správnou dietou, při nechutenství, střevních kolikách, nadýmání a žlučníkových potížích se doporučuje neslazený čaj připravený ze dvou lžiček (asi 4,5 g) řezané drogy a 1 litru vody. Pije se ve třech dávkách během dne. Proti nadýmání se osvědčila směs máty s plody anýzu, fenyk­lu a kmínu ve stejném poměru. Polévková lžíce směsi se nechá přejít varem v 1 l vody a odvar se pije v malých dávkách bě­hem dne.

Odvar se používá též jako kloktadlo, k inhalacím při zánětech hrtanu a prů­dušek, zevně ke koupelím při revmatismu, kožních vyrážkách nebo jen k osvěžení a relaxaci. Silný vývar z máty léčí rozpraskané ruce. Mentol je také součástí mnoha mastí a masážních olejů, in­halačních směsí i zubních past. Vůně má­ty je atraktivní pro včely, a tak se často vysazovala u nových včelínů.

Můj dům upozorňuje

Málo známý je fakt, že mentol je nebezpečný pro velmi malé děti, přibližně do věku dvou let. Mentol má totiž stahující účinky na hrtanovou příklopku a při kontaktu máty nebo mentolových výrobků s dětským obličejem hrozí udušení. Vyvarujte se u dětí také případné inhalace!

text a foto: Romana Rybková