Ekologické zahradničení se stává přirozenou součástí našich domovů. Snažíme se být soběstační. Pozorujeme přírodní procesy a přizpůsobujeme se jim. Důležitá je i porada s odborníky. Vybrali jsme pro vás dva: Janu Novákovou a Helenu Vlašínovou.

Základem pro úspěšnost ekozahrady je zdravý selský rozum a rozhodnutí, že kvůli zajištění svých potřeb nebudu ničit život druhým. V přírodních zahradách se nepoužívají umělá hnojiva, pesticidy ani rašelina, kompostuje se biologický odpad, využívá se dešťová voda i voda z domácností, recyklují se zdánlivě nepotřebné předměty, z odřezaných větví se budují ohrazení kompostu či záhonu. Využívá se všech dostupných prostředků k zajištění přirozeného provozu zahrady.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

Permakultura je také kultura

Mulčování štěpkou šetří práci a pomáhá omezit potřebu zavlažování, esteticky vyhovuje i v městském prostředí.V literatuře se můžete setkat i s pojmem permakultura, který představuje celý koncept trvale udržitelného způsobu života. Zahradní architektka Jana Nováková často dělí permakulturní zahrady do zón, kde máme nejblíže k našemu domu to, co běžně potřebujeme (zelenina, bylinky, trávník na posezení), nejdále pak třeba sad s lučním podrostem. „Důležité je respektovat opakující se přírodní cykly i vývoj společenstev směrem ke stabilnějšímu a druhově bohatšímu, jež probíhá v řádu let až desetiletí,“ připomíná.

Postupně se tak ustanovuje rovnováha a vytvářejí se vazby mezi rostlinami navzájem i na ně vázanými živočichy. Pokud je systém stabilní, obvykle nedochází k přemnožení některého organismu běžně považovaného za škůdce (hlodavci, mandelinka bramborová, mšice atd.). V případě, že se přece jen vyskytnou, je možné využít třeba bylinné preparáty nebo podpořit jejich přirozené nepřátele. Tato společenstva bývají vertikálně vrstvená v prostoru, včetně půdních mikroorganismů (hub) a lián.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Co je důležité a jak postupovat?

Vodní prvek v zahradě poskytuje útočiště celé řadě živočišných druhů.Když pěstujeme druhy, pro které máme vhodné podmínky, starají se o sebe samy,“ říká Jana Nováková. „Čím cizokrajnější druh, tím více bychom mu museli podmínky upravovat, aby prospíval – přenášení na zimu dovnitř, úprava pH půdy a tak dále. Je dobré si rozmyslet, zda tyto druhy opravdu chceme a potřebujeme a za jakou cenu; jestli je nemůžeme nahradit druhy domácími, kterých je také dost, jsou krásné, přizpůsobené našim podmínkám, jsou tu doma a jsme na sebe vzájemně zvyklí.

Často to mohou být i staré a krajové odrůdy ovocných dřevin, zelenin a bylinek, nebo i mizející plevelové druhy, například chrpa, ostrožka či koukol,“ vysvětluje. Rostliny je tedy třeba pečlivě vybírat a sázet je tak, aby bylo možné co nejdéle v průběhu roku sklízet jedlé plody (či jejich části). Proto se vysazují různé odrůdy jednoho druhu, aby dozrávaly postupně, a také co nejširší sortiment druhů. V současné době s extrémními výkyvy počasí často některé poškodí mráz, ale jiné nám zůstanou. Jana Nováková bere v úvahu i postupný růst rostlin a vývoj zahrady, tvoří takzvaný sukcesní design (například pod pomalu rostoucí dlouhověké dřeviny vysazuje rychle rostoucí druhy, ze kterých je možné mít užitek do té doby, než dorostou ty cílové).

Údržba permakulturní zahrady založená odborníkem bývá snazší.Údržba permakulturní zahrady založená odborníkem bývá snazší – některé činnosti lze omezit, například kosení odlehlejších částí či prořezávání stromů, některé nahradit, například pletí a zavlažování mulčováním. Také vysazení a občasné ošetření keřů a trvalek je méně pracné než každoroční obnovování letničkových záhonů. Místo hnojení minerálními hnojivy se používá kompost nebo se vysévají rostliny obohacující prostředí o živiny a zlepšující strukturu půdy. Použití pesticidů lze nahradit vytvářením vhodného prostředí pro ptáky, hmyz, obojživelníky a drobné savce, například umisťováním úkrytů a budek. Tito pomocníci si dobře poradí s přemnoženými škůdci.

Čím by měl zájemce o ekozahrádku začít

Helena Vlašínová ve svých přednáškách často vysvětluje, že je důležité nejen založení zahrady, ale také „založení“ majitelů. V první řadě je třeba si ujasnit, co chceme a také kolik času a energie tomu budeme věnovat. Dalším předpokladem je najít vhodný pozemek, ideální je, pokud se skupině lidí podaří získat do péče větší území, aby bylo možné eliminovat případné negativní vlivy z okolí. Se získaným pozemkem byste se měli napřed dobře seznámit, abyste objevili všechny jeho klady i slabiny. Ideální je pozorovat proměny po celý rok; získáte cenné informace o průběhu počasí i o stavu půdy, shromáždíte organický materiál na její zlepšení.

Teprve pak je dobré stanovit si postupné kroky na proměnu pozemku ve vytouženou ekologickou zahradu. „Nezaškodí představit si, že jste volně žijící obyvatelé zahrady, a zamyslet se, co potřebujete k životu. Možná vám to zabrání vzít do ruky pilu nebo křovinořez, srovnat pozemek do přehledné roviny, přeměnit ho na anglický trávník nebo uklidit „nepořádek“ v podobě hromady kamení či větví.

Jedlé malvičky velkoplodého hlohu.Pokud chcete založit ekologickou zahradu, měli byste podporovat rozmanitost jejích struktur, sloužících k úkrytu a rozmnožování živočichů, a vítat i různé nerovnosti, které poskytují škálu mikroklimat k růstu rozmanitých rostlin. Hlavním předpokladem je ovšem přijetí myšlenky, že z divočiny nepřichází hrozba, ale pomoc – ekologická zahrada je založená na toleranci. Měli byste dopředu vědět, že přírodní rovnováha tu nevznikne ze dne na den. Pokud sáhnete k osvědčenému prostředku hromadného ničení při objevení prvních okousaných lístků, vracíte se na samý začátek,“ říká Helena Vlašínová.

text: Vlastimil Růžička, foto: autor, Jana Nováková