Orchideje patří do čeledi vstavačovité (Orchidaceae) a jsou druhou nejpočetnější čeledí cévnatých rostlin (největší je čeleď hvězdnicovité, kam patří třeba kopretiny). Dosud bylo popsáno několik desítek tisíc druhů, ale platných a vědecky uznávaných je přibližně 20 000 druhů, zhruba každým desátým druhem vyšších rostlin na Zemi je tedy orchidej. Každý rok však přibývají nové popisy a odhaduje se, že by mohlo existovat až 25 000 druhů.

Populární Phalaenopsis

Kříženci střevíčníkovců (Paphiopedilum) mají obří nápadné květy a nebývají tak citliví na správnou zálivku v zimním období. Základním požadavkem je nepřelévat a nikdy nenechat rostlinu stát ve vodě.K nejžádanějším orchidejím současnosti patří orchideje rodu Phalaenopsis. Původní botanické druhy však běžně v květinářství nekoupíte, barevné, bohatě kvetoucí rostliny jsou téměř vždy hybridního původu, vyšlechtěné nejen ke kráse, ale i k odolnosti vůči bytovým podmínkám, suššímu vzduchu a mírnějším pěstitelským chybám. Rodiče těchto složitých kříženců pocházejí z nížinných deštných lesů jihovýchodní Asie, kde žijí jako epifyty v korunách stromů, vždy lehce zastíněné listím, s kořeny přichycenými ke kůře. Základními podmínkami úspěšného pěstování je tedy trvale pokojová teplota bez poklesů pod 18 °C, dostatek světla, ale ne přímé slunce, které poškozuje listy, a pravidelná mírná zálivka.

Nejdůležitějším pravidlem pro pěstování všech orchidejí je stálý odtok vody z květináče, téměř žádná orchidej nesnese stát kořeny v misce s vodou. Častou chybou, která vede ke ztrátě rostlin, je také zimní průvan, kdy stačí chvilka mrazivého vzduchu, proudícího na rostlinu, a ta za pár dní svěsí listy a postupně odumře. Rostliny přesazujeme nejlépe po odkvětu. Nádobu zvolíme o trochu větší, než je ta, v které jsme rostlinu koupili (v pěstírnách se intenzivněji hnojí a substrát bývá často rozložený).

Přesazujeme tehdy, když se rozpadá substrát, nejpozději však za dva roky. Ačkoli jsou tyto orchideje v přírodě téměř vždy epifyty, pěstují se jako hrnkové rostliny - k přesazování používáme kousky borové, piniové nebo topolové kůry (o velikosti 1 až 3 cm). Můžeme přidat i kousky dřevěného uhlí. Velmi dobře však rostou i navázané na větev. Hnojíme od jara do podzimu 1 až 2 krát měsíčně zálivkou nebo postřikem na list, hnojení vynecháváme pouze během zimních měsíců. Používáme hnojiva určená na orchideje.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Odolné Dendrobium

Dendrobium nobile není obtížné na pěstování, ale je nutné s citem postupně omezit podzimní zálivku a snížit teplotu. Na jaře zase teplotu i zálivku zvýšíme, zároveň se dočkáme i pestrých pěkných květů.Dalšími snadno pěstovatelnými orchidejemi jsou dendrobia. Nejčastěji se setkáme se dvěma typy, které se zásadně liší požadavky na přezimování. Dendrobium bigibbum určitě znáte, je to nejčastější orchidej pěstovaná k řezu. Pochází z východního pobřeží Austrálie, kde roste na stromech či sluncem rozpálených skalách. Potřebuje celoročně pokojové teploty, umístění na jižním okně a přiměřenou zálivku i v zimě.

Zcela jinak pěstujeme Dendrobium nobile, jeho odrůdy a druhy s podobnými požadavky. Dendrobium nobile má silné, článkované pahlízy a opadavé listy. Zimu musí prožít při teplotách kolem 7 až 10 °C se silně sníženou zálivkou, jinak jen slabě kvete, rovněž však vyžaduje co nejvíce světla. Hodí se tedy do zimních zahrad, kde dobře roste třeba s Coelogyne cristata. Chcete-li si tedy koupit některý z druhů, nejprve si zjistěte jeho životní nároky, abyste předešli zklamání.

Pěstování hybridů rodu Cattleya

Hybridy rodu Cattleya jsou orchidejovou „klasikou“. Pěstování není těžké a na osluněném okně se dočká úspěchu téměř každý.Nejnovější kultivary obdivovaných katlejí mají buď obří květy zářivých barev, nebo drobnější květy s krásným leskem, které na rostlině vydrží neuvěřitelně dlouho. Často jsou to složité mezidruhové hybridy, s přikříženými rody Laelia, Sophronitis a Brassavola. Některé z nich mají rodokmeny delší než královské rodiny a jejich šlechtění trvalo mnoho desítek let. Většina druhů i hybridů patří mezi teplotně náročné orchideje, které však vyžadují zimní klidovou fázi s poklesem nočních teplot k 15 °C a omezenou zálivkou. Jsou náročné na světlo, celoročně jim vyhovuje místo na přímém slunci. Svědčí jim umístění na jižním a západním okně s dostatkem odpoledního slunce.

Od jara dostatečně zaléváme a rosíme, rostlina však nesmí stát ve vodě. Hnojíme buď na list, nebo jednou týdně speciálními hnojivy na jaře a v létě. Na podzim hnojení ukončíme, omezíme i zálivku jen na pravidelné mlžení. Jako substrát volíme směs kůry s polystyrenovou drtí, hrubšími drobty dřevěného uhlí a přídavkem stříhaného bukového listu. Výborně však rostou i v samotných kouscích borovicové kůry (kousky by měly být velké 3 až 6 cm).

Jak na hybridy rodu Paphiopedilum

Jeden z mnoha původních druhů, nedávno objevený Paphiopedilum malipoense, je mezi zkušenějšími pěstiteli velmi populární. Zelený květ vypadá tak trochu jako ze skla a mezi uměle působícími hybridy se vyjímá jako drahý šperk.Většina druhů rodu Paphiopedilum obývá nižší polohy pahorkatin v nadmořské výšce mezi 500 až 1 000 m, některé jsou však výhradně nížinné, a jiné naopak osidlují stanoviště v nadmořské výšce 2 000 nebo dokonce 2 500 metrů. Nížinné a horské druhy se tedy hodně liší pěstováním, naštěstí jsou tu opět snadnější hybridy.

Většina prodávaných hybridů je množená laboratorní metodou in vitro (z dělivých pletiv). Je to levné a výsledné rostliny jsou všechny stejné. Tyto hybridy jsou ideální pokojové orchideje vhodné i pro úplné začátečníky. Nejlépe jim vyhovuje pokojová teplota kolem 20 °C, snáší i nižší vzdušnou vlhkost moderních bytů. Přímé slunce na jižním okně rostliny poškozuje, umístíme je v polostínu na východní nebo západní straně. Zaléváme je 2 až 3krát týdně. Zvlhčíme nebo namočíme všechen substrát v nádobě, poté necháme odkapat, aby rostlina nestála v misce s vodou. Rovněž je důležité, aby listy (zvláště v úžlabí) nezůstávaly trvale vlhké, jinak hrozí bakteriální nebo houbové infekce.

text a foto: Romana Rybková