Kolem vily Růže, která spatřila světlo světa již bezmála před sto lety, se rozprostírá v mnoha směrech výjimečná zahrada. Je přívětivě starobylá a promyšleně opečovávaná. Původně byla zakládaná do secesní formy, dnešní podobu malého parčíku jí vtiskla rodina, která tu žije už 80 let. Každý v ní má na starost hlavně to, co ho těší.

Jak kdysi zahrada vypadala, vzpomíná dnes nejstarší obyvatelka, paní Alena: „Když jsem se sem v roce 1949 přivdala, vedly po obvodu zahrady pískové cesty, v přední části doplněné rabaty růží, byly tu mohutné smuteční vrby a ovocná část plná třešní. S manželem jsme nejdříve obměnili stromy a keře v ovocné části a také trochu omezili cesty, které byly časově náročné na úpravu. Rozhodující změna přišla v 80. letech, kdy jsme začali měnit okrasnou část na volně pojatou anglickou zahradu. Ta se stále zvětšovala až do dnešní podoby."

Vila Růže nenese své jméno nadarmo.Vila Růže nenese své jméno nadarmo. Po zahradě vonělo plno růží a růžiček, ať už stromkových, keřových nebo pnou­cích. Dnes krášlí růže jen středovou část a také úzký pruh za domem, kde vystřídaly rododendrony, jež upla­valy při povodních před sedmi lety. Stromy se během let průběžně doplňovaly hlavně o různé kultivary jehličnanů, především cypřišků (Chamaecyparis), zeravů (Thuja) a jalovců (Juniperus), ale také o nové módní čarověníky (za­krslé mutace) borovic, smrků a jedlí a o další méně vzrostlé jehličiny, které se sázely na nově vzniklá alpina a harmonicky propojily skalkovou část s mo­hutnějšími stromy lesíčku.

V zadní části zahrady byl dříve jabloňový sad, na jeho místě se pak založila broskvová plantáž. Po velké vodě ji už neobnovili a místo toho udělali z celé zahrady volný malý parčík. V zahradě plu­jí v travnatých plochách ostrůvky s ko­niferami, keři a květinami. Všechna zeleň se musí prořezávat a prosekávat, aby šlo sekat trávu zahradním traktůrkem. O rostliny tu rozhodně není nouze. „Syn dřív hodně množil a stále ku­puje nějaké speciality," říká paní Alena. „Zeleninová zahrádka tu byla odjakživa. Teď je hodně zmenšená, rostou tu okurky, saláty, papriky..."

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Hlavně pro pestrost ba­rev

Vila Růže musí být jak jinak než obklopená růžemi – stromkovými, keřovými a pnoucími.Z letniček sázejí ostálky (Zinnia), ozdobný tabák (Nicotiana), astry (Aster), mě­síčky (Calendula), nestařce (Ageratum), gazánie (Gazania), hledíky (Antirrhinum). Z trvalek si nejvíc oblíbili třapatky (Rudbeckia), hlavně pro pestrost ba­rev - od žlutých po hnědé - a také afrikány (Tagetes), i proto, že jsou půdopokryvné a neroste pod nimi plevel. Základem jsou ale trvalky, není s nimi tolik práce.

zahradě se krásně vyjímají také exotické stromy. Za zmínku stojí pavlovnie (Paulownia) s krásnými velkými listy. Další velkou parkovou záležitostí je katalpa (Catalpa) s rozložitou korunou. Hodný obdivu je také tisovec (Taxo­dium), jehličnan, který se na podzim odí­vá nádhernými tóny oranžové až rezaté a na zimu opadává. Upoutá také pět druhů jinanů (Ginkgo). Nepřehlédnutelné jsou konifery, kterých je tu mnoho druhů, zvlášť různé smuteční, převislé formy nebo barevné panašované, zlaté, stříbrné, modré. Za zmínku stojí i dva exempláře metasekvoje (Meta­sequoia), hlavně solitéra před domem. Jehličiny jsou vždy krásné v kombinaci s rododendrony, tady jich najdete ně­kolik desítek.

Připouštění vody a čistění

Na jaře zahradu rozsvítí rododendrony a azalky.Zahradu zkrášlují alpina, která jsou výsadou syna paní Aleny. Vypadají, jako by tu byla odnepaměti. Nejsou vysoká, a přesto dokážou i pozemek v rovině zajímavě vytvarovat. Skalky jsou domovem pro drobný hmyz, což přispívá k ekologické rovnováze v za­hradě. Zdobí také břehy rybníčku na kraji lesíka. Vyhloubili ho v šedesátých le­tech paní Alena s manželem, původně jako malý, později ho zvětšovali až do dnešních rozměrů. K pravidelným starostem patří připouštění vody a sa­mozřejmě čistění. Když u něj na jaře rozkvete do růžova kolkwitzie (Kolkwitzia), doslova zapomenete na všech­ny starosti.

text: Šárka Drbohlavová, foto: majitel zahrady a autorka