Způsobů, jak zabezpečit hranice vlastní zahrady, je mnoho. Zkušení zahradníci Doporučují také rostliny a keře. Alternativou může být i živý plot protkaný popínavými rostlinami.

Podle velikosti pozemku vybíráme  druh ohraničení, vytváříme nejrůznější předěly výsadbami, odlišujeme plochy různě střiženým trávníkem, vytváříme vnitřní hranice zahrady živými ploty, skupinami keřů, stromů a rostlin.

Fazol šarlatový (Phaseolus coccineus) je jednoletá bylina až 4 m vysoká, nevětvená. Vždy levotočivá osa rostliny je bohatě olistěná. Květy jsou bílé, červené a červenobílé.Výběr rostlin závisí hlavně na tom, jaké jsme schopni vytvořit podmínky pro jejich růst. Jinak se jim povede v lesní půdě, jinak na mokřadu či ve stepi, jiné potřeby budou mít u zídky či plotu. Je obecně známo, že jen málo rostlin v přírodě zůstává v úhledných malých trsech, mohou-li se volně rozrůstat. Proto jsou přírodní zahrady daleko volnější a barevnější než ty konvenční.

Důležité je sledovat specifické požadavky pro růst, zejména pokud jde o oslunění nebo stín.
Z každodenní zahradnické praxe je patrné, že mezi nejoblíbenější rostliny k plotu patří popínavé rostliny. Romana Rybková z botanické zahrady v pražské Troji zmiňuje jako příklad popínavé růže. Zvláště exoticky vyhlížejí podle jejích  slov žlutě kvetoucí odrůdy, upozorňuje ale, že bývají zároveň nejchoulostivější.

S bohatou záplavou květů

Žlutá popínavá růže vytváří zajímavě strukturované dvojité květy.Co se týče živého plotu z růží, plní svůj účel zvláště v případě vnitřního rozdělení zahrady. Protkán popínavými rostlinami s bohatou záplavou květů je přímo impozantní dekorací. Obzvláště vhodný do společnosti popínavých růží je plamenék Jackmanův (Clematis Jackmanii).

„Protkávat" můžeme kromě plaménku také fazolem šarlatovým (Phaseolus coccineus). Vysazuje se v květnu ze semene přímo na stanoviště, které by mělo být slunné nebo v mírném polostínu, s dobře hnojenou, propustnou a písčitou zeminou. Použít můžeme i thunbergii křídlatou (Thunbergia alata), což je popínavá bylina, která se množí semeny, vysévá se nejčastěji v březnu pod sklo, na venkovní stanoviště se rostlinky umísťují koncem května.

Samopnoucí popínavé rostliny

Vistárie čínská (Wisteria sinensis) má nápadné květy a je vhodná na pergoly nebo treláže. Působí vznešeně po celý rok. Na podzim, když opadají listy, se odhalí propletené dřevité výhony, které šplhají do výšky přes 10 m. Na jaře se ozdobí dlouhými převislými hrozny motýlovitých květů, v létě zahalují dům krásnými listy.Pěstuje se v řadě odrůd lišících se barvou květů (žluté s černým středem, bílé s černým středem, celé bílé, světle žluté s bílým středem, hnědooranžové s hnědým středem). Další doporučenou jednoletou popínavkou je dlouhatec (Dolichos lablab), který ovšem vyžaduje teplé stanoviště, výživnou půdu a dostatek vody.

Zajímavé jistě budou i samopnoucí popínavé rostliny typu břečťan (Hedera) nebo přísavník (Parthenocissus) na samostatných stěnách. Mezi rostliny šplhající pomocí úponků nebo ovíjivých částí listu patří například i některé další druhy plaménků (Clematis). Hodí se ke všem druhům povrchů, pokud treláž nebo pletivo, po kterých se šplhají, mají malá oka z tenkých materiálů.

Mnohé z těchto popínavých rostlin lze využít k prorůstání skrze jiné, již dobře rozrostlé rostliny, třeba vysoké keře, jehličnany nebo stromy, neboť tak dodají přírodní zahradě další barvy.

text: Vlastimil Růžička, foto: Romana Rybková a Michal Wernisch