Město Brno již jednu funkcionalistickou ikonu má. Snad není neskromné tvrdit, že nyní ke slavné vile Tugendhat přibyla „mladší sestra“, čerpající to nejlepší z tradic české meziválečné architektonické avantgardy.

Rodina se dvěma dětmi postupně vykoupila pozemky ve strmém svahu, kde perspektiva stavění slibovala náročné terénní práce, složité konstrukce a velké výdaje. Motivem, který vedl stavebníky k cíli i přes všechny obtíže, byla slunná jihozápadní orientace parcely, a především jedinečná poloha s panoramatickým výhledem na město s jeho nejvýznamnějšími body a jihomoravskou krajinou v pozadí. Za hezkého počasí vidí rodina prakticky z celého domu nejen věže hradu Špilberk či katedrály svatého Petra a Pavla, ale i siluetu Pálavy. Stavebníci se na základě vlastního „průzkumu trhu“ obrátili na ateliér Kareš – Rais, jehož práce je oslovila.

Architekti Martin Kareš a Robert Rais, žáci profesora Ivana Rullera, jednoho z čelných představitelů brněnské funkcionalistické školy, navazují na jeho tvůrčí principy a aplikují je tak, aby odpovídaly požadavkům současného standardu bydlení. „Vilu jsme navrhli s odkazem na nejlepší tradice funkcionalistické architektury, včetně otevřené funkční dispozice s minimem vnitřních podpor, včetně jednoduchého geometrického tvarosloví, hladkých sněhobílých fasád, přesahů střech, horizontálního prosklení a využití ušlechtilých materiálů, jako jsou travertin, makassarové dřevo či onyx, a dalších typických znaků tohoto architektonického stylu,“ říká na úvod Martin Kareš.

Dispozice horního podlaží je o něco menší než přízemí. Tvar stavby navenek dotvářejí  výrazné železobetonové moniéry, které zároveň zajišťují žádoucí zastínění teras.

Nesnesitelná lehkost architektury

Vlastní stavba je umístěna v horní části pozemku u příjezdové komunikace. Velký terénní výškový rozdíl byl vyrovnán vytvořením terasy s obytnou částí zahrady a bazénem, která bezbariérově navazuje na dům. Je podepřena šestimetrovou železobetonovou opěrnou stěnou a pod touto terasou se skrývají technické prostory a zázemí zahrady.

Jednoduchá koncepce domu ve skutečnosti promyšleně reaguje na situaci na pozemku a na snahu poskytnout obyvatelům domu již ze vstupní haly a ze všech obytných místností zážitek neopakovatelného výhledu na město. „Dům nemá být bariérou, uzavírající kontakt s panoramatem města, ale má umožnit neustálé vzájemné prolínání interiéru a exteriéru po celý den a také vnitřní propojení mezi jednotlivými částmi dispozice,“ pokračuje architekt.

Z této myšlenky vznikl koncept dvou horizontálních desek, které nad sebou na pohled volně levitují a jsou propojeny pouze skleněnými plochami. Architektonickou kompozici tvoří dvě navzájem kolmé obdélníkové hmoty, které se prolínají do tvaru připomínajícího písmeno T. V tomto průniku se nachází otevřená schodišťová hala, která rozděluje dispozici na tři funkční celky – v přízemí na společný obývací prostor a dětské pokoje, v mezipatře hlavní vstup a garáže, v horním podlaží odděluje hlavní ložnici a pokoj pro hosty, který nyní slouží převážně jako herna.

Každá dispoziční část je doprovázena potřebným zázemím – prostornými koupelnami, šatnami a dalším vybavením. Hlavní roli v celém interiéru hrají výhledy ven, vybavení je redukováno na účelné prvky střízlivých tvarů z těch nejkvalitnějších materiálů. Jediným výrazným výtvarným činitelem je tmavá kresba exotické dýhy, která vyniká na pozadí bílých omítek či světlé travertinové dlažby.

Bíle lakovaná kuchyňská linka se skládá z kompaktní sestavy u stěny (s integrovanými dveřmi do technické místnosti) a ostrovního varného centra. Má příjemné rozptýlené osvětlení – LED zdroje jsou zapuštěny ve stropním podhledu za průsvitnou fólií Barisol.

Tradice i výhled do třetího tisíciletí

Realizovaný dům však není jakousi kopií prvorepublikové architektury. Cílem architektů byla transformace jejích nejlepších hodnot do současnosti, s využitím dnešních progresivních ekologických technologií. Zdánlivá lehkost stavby je vykoupena technicky náročným statickým řešením. Nadstandardně zateplená fasáda má kvalitní panoramatická hliníková okna s izolačními trojskly a bezbariérovým elektrickýcm posuvným systémem.

Dům je vytápěn podlahovým vytápěním s tepelným čerpadlem a využívá rekuperace tepla. V létě interiér ochlazuje speciální systém vodního chlazení, integrovaný ve stropních podhledech, bez negativních účinků klimatizace. O tepelnou pohodu a bezproblémový chod celé domácnosti se stará systém inteligentního řízení.

Náročné dílo by se nikdy nepodařilo dokončit bez poctivého úsilí, vzájemného pochopení a souhry všech zúčastněných. „Velmi si ceníme toho, že se majitel domu aktivně podílel na návrhu této konstrukčně a technologicky složité stavby a společně s námi věnoval velké množství svého času vymýšlení technických řešení, výběru technologií či interiérového vybavení. Organizoval subdodávky a denně dohlížel na průběh realizace. Výsledná podoba domu je mimo jiné výsledkem jeho velkého osobního nasazení,“ uzavírá Martin Kareš.

Podlaha obývacího pokoje bezbariérově přechází ve venkovní dlažbu. Jemná barevnost a kresba běleného dubového dřeva harmonicky splývá s barevností i kresbou travertinových desek na kryté terase.

Text: Jitka Pálková, Foto: Lukáš Hausenblas, Robert Rais

Autoři

Ing. arch. Martin Kareš, MBA, PhD. (1977), Ing. arch. Robert Rais, MBA, PhD. (1977)

Vystudovali Fakultu architektury VUT v Brně, byli členy ateliéru prof. Ing. arch. Ivana Rullera, legendy brněnského funkcionalismu. V r. 2003 založili vlastní architektonický ateliér Europrojekta, realizovali desítky rodinných domů, především nadstandardních vil, zabývají se komplexními architektonickými návrhy všech typů staveb od studie po realizaci. V roce 2016 získali cenu v soutěži Stavba roku Zlínského kraje v kategorii Rodinné domy a cenu Dům roku časopisu Můj dům (kategorie Individuální domy).

Spolupráce: Tomáš Kupský, Ing. Michal Hrabal, Ing. Pavla Pichaničová

Generální dodavatel: ORAK ‒ stavební společnost, s. r. o.

Kontakty: Karesrais.cz

logo MessengerPoslat Messengerem