Atypická rekonstrukce proměnila řadový dům, který se tísnil ve starší zástavbě v jedné z brněnských čtvrtí, v atraktivní stavbu, které nechybí ani volný prostor, ani světlo, ani další aspekty současného moderního komfortu.

Atypická rekonstrukce proměnila řadový dům, který se tísnil ve starší zástavbě v jedné z brněnských čtvrtí, v atraktivní stavbu, které nechybí ani volný prostor, ani světlo, ani další aspekty současného moderního komfortu. Návrh rekonstrukce vypracoval architekt pro členy své rodiny. Skvělé místo v příjemné městské části s výbornou občanskou vybaveností a dobrou dopravní dostupností do centra bylo hlavním argumentem, proč koupit a rekonstruovat. Dům byl v minulosti rozdělen na dva. Menší a zanedbanější polovina, která na první pohled poskytovala méně šancí na moderní bydlení podle současných standardů, se stala pro architekty výzvou.

„Základní myšlenkou konceptu bylo přiznat a naopak podpořit úzkou formu parcely pomocí podélných liniových vazeb, a nikoliv příčných, což se na více než šedesát metrů dlouhém pozemku nabízí,“ říká autor návrhu Jan Kyzlink. „Až třetí varianta řešení potvrdila, že i na tak úzké a dlouhé parcele, s šířkou uliční fronty pouze 4,8 m, navíc v dispozici omezené původními komíny, dokážeme najít krásný prostor pro život.“

Dokonale využitý potenciál

Směrem do zahrady přibyla vzdušná přízemní přístavba s pultovou střechou. Třemi schůdky se napojuje na terasu z tropického dřeva a jezírko.Dům po přestavbě těží maximum z možností, které výchozí situace nabízela. Směrem do výšky přibylo další podlaží, směrem do zahrady se prodloužil o přízemní přístavbu. Šířka uliční fronty 4,8 m přechází v 5,5 m širokou zahradu. Vnejužším místě má však dům šířku pouze 4,3 m.

Do domu se vchází přes tzv. forhaus, což je otevřený nevytápěný vstupní a parkovací prostor, oddělený od ulice pouze brankou a vjezdovou bránou z pororoštu. Jedno auto parkuje ve forhausu, druhé sjíždí po nízké rampě dále do garáže snížené zhruba o 1 metr oproti úrovni ulice. Lze tudy také projít kolem malého vinného sklípku dozadu do zahrady.

Z forhausu vede krátké nástupní schodiště do prvního nadzemního podlaží, které tvoří společnou obývací část domu, protaženou do zahrady. Přes halu s šatními skříněmi vede přímá komunikační linie (i volný průhled) kolem toalety do kuchyňské zóny s jídelnou, společného obývacího prostoru, ven na terasu a dál do zahrady, kolem koupacího jezírka až do zahradního altánu s letní kuchyní na opačném konci pozemku. Zatímco strop je po celé délce přízemí v jedné úrovni, podlahy „terasovitě“ klesají tak, aby se obývací pokoj téměř bezbariérově propojil s terasou a zahradou. Ta využívá všech výhod polohy ve vnitrobloku, jako jsou absolutní klid, čistý vzduch, soukromí, mnoho zeleně.

Přistavěná společná obývací část s velkým prosklením působí dojmem, jako by byla součástí zahrady. Převažuje tu ladění do černé a bílé barvy, zvýrazněné dřevěnou třívrstvou podlahou.

Nad společenskou obývací částí se nachází ložnice, orientovaná do zahrady, a pokoj pro hosty, ve druhém velký dětský pokoj typu open-space. Přístup zajišťuje lineární schodiště přes dvě podlaží. Z hlediska prostoru i funkce se postupně mění jeho šířka i sklon – čím vyšší podlaží, tím je užší, strmější, k výstupu na střechu slouží schodiště mlynářské. Všechny prostory pod a nad schodišti jsou využity na vestavěné úložné prostory, sestávající z uzavřených skříní a otevřených nik.

Veškeré vybavení architekt navrhl tak, aby bylo dokonale funkční a byl využit každý kousek místa. Například vestavěné skříně pod schodištěm.

Malý velký dům

V interiéru byl uplatněn tzv. raum plan, „vynález“ slavného architekta Adolfa Loose a oblíbený princip funkcionalistů. Otevřením a spojováním prostorů v horizontálním směru i na výšku a využitím prosklených ploch se celý interiér opticky zvětšuje a prosvětluje, takže i hluboká dispozice získává dostatek přirozeného denního světla.

Kuchyň je osvětlena shora bazilikálním prosklením nad pultovou střechou obývacího pokoje, také odtud se světlo line dál do hloubky domu. Sluneční paprsky dosáhnou ve všech podlažích z jižní strany až do chladnějších místností s okny na sever do ulice a slunce je tak přítomné v celém domě.

Ložnici v prvním patře odděluje od schodiště a od koupelny jen čiré sklo. Denní světlo se tak dostává do hloubky dispozice, dům působí prostorněji a vzdušněji.

„Ke vzdušnému a světlému dojmu přispívají i převažující bílé stěny a lesklé bílé povrchy nábytku, které odrážejí světlo. Otevřenost a jednolitost vnitřního prostoru jsme podpořili i jednotným interiérovým designem, jednotnou podlahou a vybavením přesně na míru s opakujícími se materiály a prvky,“ doplňuje Jan Kyzlink.

Pouhých 105 m2 zastavěné plochy umožnilo díky promyšlenému řešení vytvořit malý soukromý ráj – žádný kompromis z nouze, ale příjemné a pohodlné bydlení odpovídající současným nárokům na moderní komfort, technickou vyspělost i úspory energie.

Přízemí má „terasovitě“ uspořádané podlahy. Ze vstupní části s šatnou se schází dolů do kuchyně, která je shora přímo osvětlena prosklením pultové střechy. Obývací pokoj leží ještě o 3 stupně níže.

Autor

Jan Kyzlink

Jan KyzlinkArchitekt, zakladatel a majitel společnosti Kyzlink Architects, která se věnuje urbanistickým a architektonickým projektům obytných, administrativních, obchodních a veřejných staveb.

Zpracovává všechny stupně projektové dokumentace od studie až po realizaci stavby a vykonává autorský dozor. Zabývá se návrhy interiérového vybavení až do detailu, produktovým a průmyslovým designem.

Kontakt: Kyzlink.com

Text: Jitka Pálková, Foto: Martin Kotulan

logo MessengerPoslat Messengerem