Rodina se dvěma dětmi školního věku dříve bydlela v malé vesnici v domku, který jim nevyhovoval. Rozhodli se přestěhovat do města, ale zůstat v blízkosti přírody.

Dějištěm jejich příběhu je krásné město ve Slezsku. Parcela, kterou objevili na konci slepé ulice, oplývala mnoha přednostmi: klidné místo téměř na samotě, v okolí jen jeden soused, velký pozemek, slunný jižní svah, krásný výhled na město.

Stavebníci i architekti Jan Zelinka a Lucie Mohylová z kanceláře Ateliér 38, kterým návrh domu svěřili, se inspirovali výhledem do krajiny a také stavbou nedalekého předválečného bunkru. Byť rukopis ateliéru není cíleně industriální ani brutální, rozhodli se vzhledem k místním podmínkám spojit požadavky rodiny na moderní komfortní bydlení s vizí tvarově a materiálově střízlivé architektury, která vyrůstá přímo z terénu.

Při pohledu ze severu má nový domov podobu malého návrší, je zcela skryt pod zemí a jeho přítomnost prozrazují jen úzké světlíky připomínající periskopy pevnostních staveb. Zcela v duchu lokality nazývané U Pevnůstky.

Boční fasády domu i boční stěny světlíků a pracovny, zkosené v úhlu zhruba 30°, reflektují šikmý náběh zelené střechy, která se pozvolna napojuje na terén. Trávník přechází v porost z rozchodníků, netřesků atd.

Skrytý i otevřený dům

Celková kompozice se skládá ze dvou částí v různých výškových úrovních. Na západní straně, u vjezdu na pozemek, je umístěn objekt s garáží, vinným sklepem a zabudovaným kotcem pro psa. Z garáže se přichází po krátké betonové rampě k vlastnímu obytnému domu.

Hlavní vstup vede přes krytou terasu s venkovním krbem a sezením. Na zádveří navazuje podélná komunikační osa rozdělující dispozici na obytné místnosti – otevřené a plně prosklené na jih do zahrady – a na zázemí (šatna, koupelny, kuchyňský kout, tech. místnost) na severní straně. Tato část je skryta pod terénem a osvětlena shora atypickými světlíky. Střešní vegetační kryt plynule navazuje na svah a zčásti přechází i nad obytné místnosti.

Procházka domem vede ze společného obývacího prostoru s kuchyňským koutem dále chodbou podél dětského pokoje a koupelen k ložnici rodičů a pokračuje otevřeným schodištěm do patra, kde je umístěna „střešní pozorovatelna“. Žádný bunkr se neobejde bez pořádného výhledu – tato pracovna s panoramatickými výhledy do tří stran nabízí dokonalý přehled o celém okolí.

Ústředním bodem společného obývacího prostoru je krb a velký jídelní stůl. Posuvnou prosklenou stěnou se dá vyjít na krytou terasu, kde je stolování s venkovním krbem.

Dlouhá cesta k úspěchu

Vzhledem k přírodnímu charakteru prostředí se stavebníci rozhodli využít alternativní technologie – tepelné čerpadlo a řízené větrání s rekuperací tepla, v plánu je i fotovoltaika. Zelená střecha nemá jen funkci estetickou a ekologickou, ale také výborně tepelně izoluje obvodové konstrukce.

Realizace domu nebyla jednoduchá: „Dodavatelé neměli odvahu realizovat atypické věci, atypická řešení také zvyšují cenu. Od některých návrhů, například od předsazené prosklené fasády, jsme museli ustoupit,“ hodnotí majitel domu s odstupem náročný životní počin, jakým stavění zpravidla bývá.

Na tom, že doba výstavby se protáhla na dlouhých pět let, má svůj podíl i významný archeologický nález na pozemku. Několik tisíc let starý keramický střep dokládá, že tohoto místa si pravděpodobně cenili už naši pradávní předkové.

Pracovna je vybavena rohovým lůžkem na vysokém soklu, které se stalo vyhledávaným útočištěm pro nerušenou relaxaci a rozjímání. Díky horizontálnímu pásovému oknu, probíhajícímu pod stropem přes tři stěny, je odtud výhled v úhlu 270°. Uklidňující a inspirující je i pohled na akvárium s rybičkami, vestavěné u protější stěny.

Text: Jitka Pálková, Foto: Jiří Vaněk a Jana Labuťová

logo MessengerPoslat Messengerem