Přímočarý monolit z vymývaného betonu ukotvený k silnici kopíruje sklon svahu tyčícího se nad ním a spadá ve čtyřech úrovních k jezeru Lago Maggiore. Hosté, kteří zaparkují nad domem, si v tu chvíli ještě nedokážou představit, jaká zákoutí je čekají.

Jezero Maggiore tvoří přechod mezi hornatou krajinou severní Itálie a nejjižnějším koncem Švýcarska. Masa vody se proplétá jako had krásnou krajinou od Piemontu na jihu až k Locarnu na severu Švýcarska. Na rozdíl od jezer Como a Garda, ležících na východě, nemá Maggiore magnetickou přitažlivost světa peněz a celebrit, zato však 65 km jeho délky okouzluje siluetou Alp a exotickou vegetací.

Nemenším lákadlem je také pozoruhodná architektura. V průběhu 20. století architekti beze zbytku zužitkovali výhled do dálek, příkré svahy a mírné klima a vytvořili strukturu, která nově definuje vztah mezi budovou a krajinou. Svahy se zasněženými vrcholy se staly dokonalým pozadím pro architekturu, která si s krajinou rozumí, ať už je to vznosný dům Bucerius, mistrovské dílo architekta Richarda Neutra, nebo projekty současných italských a švýcarských architektů.

K domu se dá autem dojet shora po silnici. Z parkovacího místa se pak schází dolů do útrob domu. Výhled do krajiny nic neruší, protože dům způsobně kopíruje svah.

Ukrytý ve svahu

Fasáda je z každé strany protkána systémem bezrámových oken a vstupů do nitra domu.Betonový dům v Brissagu je druhým rezidenčním projektem, který navrhli architekti ze studia Wespi de Meuron Romeo. Portfolio architektů a také konkrétní místo sehrály důležitou roli v rozhodnutí majitelů o vzniku minimalistické stavby z betonu, která ukrývá víc, než prozrazuje. Budova šplhající po svahu vytváří soustavu cestiček a dvorků, kterými se proplétají obyvatelé, aby mohli velkými okny a průzory obrácenými k jihu sledovat krásu jezera.

Z cesty není stavba příliš vidět, protože ji zakrývá svah. Když ale sestoupíte z parkoviště dolů, vejdete do dvora a z něj pak posuvnými dveřmi do kuchyně. Tady se otevře výhled prosklenou stěnou na východ. Venku na dvoře stojí menší jídelní stůl pro intimní večeře pod hvězdnou oblohou, uvnitř pak je kuchyně navržená tak, aby vše bylo podřízeno úchvatnému výhledu. Kuchyňský pult s dřezem a varnou deskou se jakoby vznáší před bezrámově zasklenou plochou a na míru vyrobený dlouhý dubový stůl je posazen tak, aby od něj měli stolující výhled na kopce svažující se k břehu jezera.

Hlavní obývací prostor nabízí k dokonalé relaxaci vše – pohodlnou pohovku Soft Dream od Flexform, krb i výhled, který se nikdy neomrzí.

Sestup k výšinám

Z vnitřního dvora vydlážděného oblými kameny a osázeného olivovníky je vstup do obývacího pokoje a masivními posuvnými dveřmi do zahrady.Z nejvyšší úrovně se po schodišti nebo výtahem sestoupí do hlavního obývacího prostoru, pro nějž je opět dominantní výhled bezrámovým oknem, které zabírá celou stěnu od podlahy až po strop. Architekti využili průnik stěn a vytvořili dva osobité venkovní prostory, zastřešený dvorek s posuvnými dveřmi vedoucími do zahrady a hlavní dvůr. Ten je osázen olivovníky a vydlážděn oblými dlažebními kostkami. Jérome de Meuron považuje právě tuto část za srdce domu, protože je místem, kde se setkávají uličky jako v historické vesnici.

Dveře do zahrady odkrývají dvě pěšinky vedoucí na velkou terasu pod domem. Odtud je pohled na jezero asi nejkrásnější a pozorovatel přitom zůstává ukryt za zdmi budovy. Základní stavební prvky – beton a dřevo – se opakují i zde. Terasa je vybavena venkovní kuchyní značky Gardelino a sedacím nábytkem od belgické firmy Botania.

Obývací pokoj umístěný pod úrovní kuchyně má opět nebývale krásný výhled přes jezero. Pohovka Soft Dream od Flexformu je umístěna v blízkosti krbu. Betonová stěna za jejími zády slouží k ukládání knih a artefaktů. Ve spodním podlaží pod obývacím pokojem se pak nacházejí dvě ložnice a koupelna s fitness studiem, o úroveň níž je ložnice majitelů s vlastní koupelnou a saunou. Z ložnic v obou podlažích vede přístup k bazénu situovanému v nejnižší části pozemku.

Vzhled nahrubo opracovaného jídelního stolu z dubového masivu ještě umocňují subtilní Eamesovy židle na tenkých elegantních nohách. Prosklenou stěnou je vidět do zahrady.

Existence v harmonii

Architekt o projektu říká: „Hledali jsme materiály, které by korespondovaly s okolím a tradičními stavbami z kamene. Proto jsme použili speciálně ošetřený vymývaný beton, v němž se právě díky použité technologii znovuobjeví drsná struktura kamene. Dům bude stárnutím získávat příjemnou patinu.“

Dům v Brissagu, jehož návrh je založen na obdivuhodné švýcarské tradici plně respektovat genia loci a přistupovat k materiálům s největší pečlivostí, je místem, kde se architektura přátelí s okolní krajinou a budova dává majitelům možnost uniknout do světa přírodních krás.

Terasa slouží jako venkovní jídelna i jako relaxační prostor s osvětleným bazénem a venkovními lehátky.

Text: Jonathan Bell, Překlad: Maritna Paulová, Foto: James Sliverman