Že i uprostřed členité a často uniformní zástavby satelitu krajského města lze vystoupit z řady, dokázali architekti z pražské kanceláře Nestudio. Vznikla kompaktní stavba vesnického charakteru, která však používá moderní výrazové prostředky a dokázala tak pojmout všechny potřeby mladé rodiny připravené na dva potomky.

„Na fasádu čelem k příjezdu jsme pyšní. Je úplně jiná než domy, které míjíte,“ říká Ing. arch. Michaela Malánová.Před pár lety se architektům ozval bývalý spolužák s prosbou o pomoc. „Měl pozemek a jasnou představu, co od rodinného domu očekává, neseděl mu však žádný z typových projektů nabízených na trhu,“ popisuje genezi realizace Ing. arch. Michala Malánová. „Přijali jsme zakázku, která pro nás znamenala zajímavý profesní vývoj,“ dodává a pokračuje popisem postupné výměny představ, tvůrčího dialogu i jeho mezí, které narážejí na zvyky či zažité představy z původních rodin.

„Investoři měli natolik specifikovaný program, že se hned napoprvé podařilo vyřešit dispozici stavby,“ doplňuje vyprávění Ing. arch. Vojtěch Hajný. V detailech však hledali společnou cestu delší dobu: „Zpočátku jsme měli představu, že nabídneme tolik variant řešení, že si klient vždy vybere a bude přístupný pohledu architekta. Ačkoli spektrum návrhů bylo v některých momentech opravdu široké, pochopili jsme, že je důležité především respektovat zažité psychologické modely investora. I když to v konečném důsledku znamenalo například méně světla a otevřeného prostoru v srdci domu.“

Přesto jsou autoři projektu s výsledkem spokojeni. Vzájemnou komunikací společně posunuli původní představy směrem k současnému pojetí architektury, což se odráží především ve střídmém tvarosloví obálky, která je jiná než u okolních staveb.

Pod jednou střechou

K místním závazným regulativům patří mimo jiné také jednotné odstupy garáže i samotného domu. Proto příjezdová cesta tvoří přehlídku poměrně podobných staveb se stejnou strukturou osazení pozemku. „Měli jsme touhu udělat stavbu trochu jinak,“ říká architektka Malánová. „Jednoduchý sevřený tvar objektu výborně funguje a skvěle vyjadřuje i samotné klienty.“

Z přístupové strany nastavuje mladá pragmatická rodina veřejnosti málo čitelnou stěnu a směrem do zahrady se otevírá blízkým a přátelům členitější obytnou a relaxační částí. Na rozdíl od okolních staveb, kde ve dvou stavebních hloubkách rodinný dům následuje předsazenou garáž, integruje zde oba objekty do jedné linky pod jednu střechu. „Chtěli jsme dům, který v sobě zahrne vše potřebné, přesto na první pohled nekřičí o vnitřní dispozici a každodenních krocích klienta,“ říká architekt Hajný.

Jedna z podkrovních koupelen s nápaditě kombinovanou mozaikou slouží dětem, další je součástí hlavní ložnice majitelů.

Nerovnováha přízemního a podkrovního programu vytvořila podmínky pro skloubení garáže i obytné části do jedné hmoty. Tři ložnice se dvěma koupelnami v podkroví rozlohou převážily nad využitím přízemí. Garáž tedy rozdíl v plánovaných metrech hladce dorovnala. Lze jí projít do vstupního zádveří, které rozděluje rodinný život do společenské zóny, přízemní pracovny s přilehlou koupelnou či do intimní zóny v podkroví.

Centrem rodinného života se na přání klienta stala kuchyně s jídelnou otevřenou do krovu, odkud střešními okny plyne dostatek denního světla. Obývací pokoj, upozaděný oproti centrální kuchyni, slouží spíše jako relaxační kout s krbem a přímým napojením na krytou terasu, která se v létě stává součástí interiéru.

Harmonie provázaných ploch

Kuchyň s jídelnou je duší domu. Otevření do krovu vnáší dovnitř západními a střešními okny záplavu denního světla.Obdélníkový půdorys stavby rozvírá do pravého úhlu terasa s bazénem zasazeným do dřevěného mola. Palubky ze sibiřského modřínu provazují horizontální plochu vybíhající do zahrady s vertikálním obložením fasády. Opticky vytvářejí jeden celek, který se setkává v krytém posezení, zapuštěném do interiéru v jihozápadním rohu objektu.

Naznačený vzorek masivu obdobného odstínu pak pokrývá naprostou většinu vnitřní podlahové plochy v podobě vinylové krytiny položené na betonové stěrce. Přes stupnice schodiště proniká i do dětských pokojů a galerie v podkroví, ložnici majitelů pak protepluje koberec v jemném šedobéžovém odstínu.

Vinylová podlaha byla zvolena s ohledem na podlahové vytápění rozvedené do obou podlaží a napojené na centrální plynový kotel. V přechodných obdobích může prostor interiéru vytápět oboustranný krb mezi jídelnou a obývacím pokojem doplněný výměníkem tepla. Standardní technické řešení vytápění počítá s ekonomickými pořizovacími náklady a zároveň s tepelnou pohodou v průběhu celého roku.

Velkoformátové prosklení u jídelního stolu umožňuje bezprostřední kontakt s přírodou po celý rok.

Slovo autorů

„Rodinný dům odpovídá naturelu investorů. Spíše introvertní mladý pár netouží po velké pozornosti zvenčí, proto uzavřená striktní fasáda směrem k veřejné komunikaci. Na druhou stranu chce žít společenským životem s blízkými, odtud otevřenější, a přesto soukromý prostor do zahrady.“

Text: Daniela Rígrová, Foto: Jiří Ernest