Pro milovníka přírody a příležitostného fotografa navrhli architekti Jiří Zábran a Tereza Nová dům v podobě dřevěné věže. Atypická stavba s unikátními výhledy dokonale využívá potenciál klidného místa na svahu u lesa.

Již první pohled na čtyřpodlažní dům s nepravidelně rozmístěnými a nestejně velkými okny naznačuje hlavní myšlenku: využít nadhled nad sousední zástavbou a umožnit obyvatelům výhledy do krajiny i do lesa za domem. Z většiny oken lze pozorovat dění na zahradě, vysoko posazeným severním oknem je vidět do korun sousedních smrků, z panoramatického okna v ložnici a v pracovně lze pozorovat východ slunce nad protilehlým kopcovitým obzorem.

Část střechy nad přízemím je řešena jako pochozí dřevěná plocha. Díky jižní orientaci má tato terasa slunce po celý den.

Kompozice, velikost oken a poloha domu v krajině umožňují slunečním paprskům od východu až do západu slunce dotvářet v domě světelnou atmosféru. Zejména v měkkém světle vycházejícího a zapadajícího slunce mohou obyvatelé domu zažívat pověstnou fotografickou „zlatou hodinu“ při každém slunečném dni.

„Původně na pozemku stála zděná chata nevhodná k přestavbě, proto byla zbourána. Měl jsem přibližnou představu o podobě domu, na jejímž základě architekti připravili několik návrhů. Varianta domu věžovitého charakteru byla mé představě poměrně vzdálena, ale od prvního momentu mě zaujala a nakonec jsem se pro ni rozhodl, i když jsem měl trochu obavy z atypického řešení. Nicméně originalita a výrazná vertikálnost návrhu mě nakonec zlákaly,“ říká na úvod majitel domu.

Z pracovny v nejvyšším podlaží je díky výřezu v zábradlí terasy vidět daleko do krajiny přímo od stolu.

Konstrukce spojuje dvě stavební technologie, přízemí částečně zapuštěné do terénu je z železobetonu, nástavba je ve formě dřevostavby. Dřevo přiznané jak v exteriéru, tak velmi výrazně i v interiéru bylo pro krásné prostředí u lesa nejlepší volbou.

Otevřené schodiště částečně zakrývají šedě natřené masivní desky tvořící bočnice a zároveň zábradlí. Okno s výhledem do korun smrků, umístěné nad sedačkou, nahrazuje obraz.Jednoduchá geometrická hmota působí zvenku kompaktně, každé podlaží ale překvapí jiným půdorysem a jinou užitkovou plochou. Přízemí tvoří vstup a zázemí s technickou místností, koupelnou, WC a dvěma pokoji a s otevřeným krytým garážovým stáním. Z této široké obdélníkové základny vyrůstají tři podlaží, propojená otevřeným schodištěm.

Jádrem domu je druhé a třetí podlaží, vnitřní prostor průhledný všemi směry. Druhé podlaží plní funkci společné obývací části se sezením, kuchyní a jídelnou. Nad sezením, při západní straně se tento prostor rozšiřuje vzhůru do třetího podlaží, do východní části nad kuchyň architekti vložili ložnici s koupelnou a WC. Schodiště dále pokračuje do čtvrtého podlaží s pracovnou a terasou vystavenou rannímu slunci a panoramatickým výhledům.

Stavba je zvenku chráněna obkladem z impregnovaných nehoblovaných smrkových latí a v interiéru ukončena masivními biodeskami. Nepravidelný vertikální obklad potvrzuje koncept stavby – věže a koresponduje s řadou vysokých štíhlých kmenů za domem.

Dům je ve všech směrech průhledný, ložnice nad kuchyní má okno ven a zároveň velké prosklení do obývacího pokoje.

V interiéru se majitel domu rozhodl povrch smrkových desek na stěnách a stropech zbrousit a kresbu dřeva zjemnit bílou lazurou. Většinu vybavení, kromě kuchyňské linky a ložnice, si sám navrhl a značnou část také sám vyrobil. Dominanci dřeva vyvažuje kámen, částečně zachovaná kamenná podezdívky plotu, zpevněná plocha z žulových kostek, žulové opěrné zídky, chodníčky, a zahradní prvky.

Fasáda je volnou kompozicí oken různé velikosti: pevně zasklených, otevíravých, zakrytých obkladem. V horní části jsou jen průřezy, umožňující průhled obkladem z terasy do okolí. Obklad z nehoblovaných smrkových latí časem pokryje šedá patina, která dům „integruje“ do přírodního prostředí.

Text: Jitka Pálková, Foto: Jana Labuťová a Jiří Vaněk