Únik z pražského činžovního domu do borového lesa zní možná šíleně. Návštěva domu ve Lhotě ve středních Čechách však dokazuje, že pokud se investuje do kvalitního projektu a materiálů, jde o rozumný počin.

Poté, co se mladí manželé rozhodli, že nechtějí vychovávat své děti v pražském bytě, poměrně dlouho hledali lokalitu pro nové bydlení. „Lhota se nám zalíbila, protože se část obce nachází přímo v borovém lese, je tu možnost koupání a místo je dobře dostupné do Prahy i k rodičům,“ vypočítává výhody majitel domu.

Pozemek v rekreační oblasti se vzrostlými borovicemi koupili manželé i s malou chatkou s tím, že zde výhledově postaví rodinný dům. „Chatka byla sice příjemná, ale bylo v ní neustále šero, proto jsme si přáli hodně prosvětlený a vzdušný dům,“ vypráví Jan.

I přesto, že se dům nachází v lese, je prosvětlený a vzdušný. Propojení s exteriérem je velice příjemné a opticky zvětšuje plochu především obývacího pokoje.

Podle architekta Milana Raka z autorského ateliéru Archteam, který dům navrhoval, bylo proto základní myšlenkou konceptu propojit společenské části domu se zahradou prosklenými stěnami a zachovat přitom co nejvíce vzrostlých stromů. „Koncepce stavby vychází z přírodního prostředí. Nízká přízemní hmota je umístěna v zahradě mezi vzrostlými borovicemi tak, aby byly v co největší míře uchovány – vytváří horizontálu mezi vertikálami.“

Kdo tu bydlí

Dům obývá Jan s manželkou a dvěma malými dětmi. „Na Lhotě se nám žije hezky, od jara do podzimu jsme venku a zimu trávíme často na horách. Nedovedeme si představit, že bychom nadále žili v pražském bytě,“ hodnotí změnu bydliště Jan. Spolupráci s architekty označuje jako příkladnou. „Oceňuji především pomoc při náročné komunikaci s místním stavebním úřadem, bez níž bychom dům asi nepostavili. K dispozici nám byli i v průběhu stavby a operativně řešili nespočet detailů, včetně výkresů.“

Jednoduchá dispozice i interiér

Veškeré úložné prostory řeší vestavěné skříně v chodbě. V ložnici jsou jen prádelníky a v dětských pokojích jedna otevřená policová skříň na hračky.Dispozice domu je definována tvarem písmene L. Ze zádveří je přístupná hala, z níž se vstupuje do soukromé a společenské zóny domu. Společenská část je tvořena otevřeným prostorem, v němž se nachází kuchyň s jídelnou, obývací pokoj a částečně oddělená pracovna. Celé křídlo obytné části má prosklené stěny, které tak propojují interiér se zahradou. Ložnice, dětské pokoje a koupelna jsou orientované na jih a jsou přístupné z chodby ve druhém křídle domu. Podél jedné ze stěn této chodby se nacházejí také vestavěné skříně, které představují veškeré úložné prostory.

„Řešení dispozic i vybavení interiéru bylo součástí našeho návrhu,“ říká architektka Alena Režná, spoluautorka celé stavby. „Kromě stěn a stropů je bílý i vestavěný nábytek, aby prostor sjednocoval. Barevně doplňují bílou barvu neutrální šedé plochy, například betonové stěrky nebo obklad koupelen, a barevným akcentem jsou červené doplňky. Dalším materiálem v interiéru je dubová podlaha a okna, která jsou zvenku hliníková.“

Nábytek je převážně český. Židle Merano od firmy Ton natónoval Jan do stejného odstínu, jaký má podlaha a stůl, kuchyň a vestavěné skříně vyrobil truhlář na míru. Snad jen sedačka je z obchodního domu, ale jen co děti povyrostou, plánují ji majitelé nahradit něčím zajímavějším. V koupelně byla použita dlažba i obklad značky Rako. „Záměrně jsme vybrali jen jeden typ, aby bylo v domě co nejméně různých materiálů,“ objasňuje Jan.

Při pohledu zpět by dnes majitel použil na strop v interiéru šedé cetrisové desky a na podlahu dřevo tvrdší než dubové.

Do lesa patří dřevostavba

Do lesního prostředí se dřevostavba přímo nabízela. Dalším aspektem byla rychlost výstavby. Dům je realizován z dřevěného fošinkového systému v kombinaci s ocelovými sloupy. Obvodovou stěnu tvoří dřevěné hranoly se ztužujícím záklopem z OSB desek, které byly na stavbu dováženy ve velkoplošných stěnových dílech. Zastřešení je provedeno z lepených nosníků s bedněním.

Konstrukci dřevostavby vyrobila a smontovala dodavatelská firma, další práce si majitelé zajišťovali sami. „Stavbu jsme realizovali částečně dodavatelsky a částečně svépomocí, především z důvodů vysokých nároků na kvalitu provedení,“ vzpomíná Jan.

Z pohledu energetické náročnosti je dům nízkoenergetický. Stěny i střecha jsou zatepleny dřevovláknitou tepelnou izolací a zevnitř zaklopeny sádrokartonem. Vnější stěny jsou obloženy dřevěnými fošnami a fasáda i střecha jsou provětrávány. Splynutí domu s přírodním prostředím umocňuje střecha osázená zelení – trávy a byliny z okolí na ní vytvářejí louku.

Stěna s krbem nestojí v hlavní obývací místnosti bezúčelně – skrývá se za ní malá pracovna.

Zahrada a nejbližší okolí

Rostliny na zahradu vybírali majitelé s ohledem na vhodné podmínky – výběr byl tedy zaměřen na druhy, kterým vyhovuje lesní prostředí. Kromě kyselomilných rododendronů, hortenzií a okrasných trav rostou na severní straně domu i borůvky, maliníky a ostružiníky, je tu bylinkový záhon a lesní jahody se šíří všude jako plevel.

Před vstupem do domu se nachází přístřešek pro auto zpevněný zámkovou dlažbou, místo níž by dnes ale Jan použil spíše žulové kostky. Z druhé, východní strany doplňuje dům terasa, na níž rodina tráví v podstatě veškerý čas. Terasu i dřevěné obklady domu majitelé natírají ob rok olejem. „Nebýt manželky, nechal bych je zešednout, ale takhle bude zase životnost fasády delší, což je dobře, a vzhledem k tomu, jak jsem se s ní nadřel…,“ uzavírá s úsměvem Jan.

Stěna s krbem nestojí v hlavní obývací místnosti bezúčelně – skrývá se za ní malá pracovna.

Slovo architekta

„Průběh naší práce na domě byl příjemný a bez komplikací. Od začátku jsme si s klienty sedli, naše konzultace byly vždy konstruktivní a majitelé našim radám naslouchali,“ popisuje spolupráci architektka Alena Režná. „Dům je výjimečný zejména svým prostředím, z nějž vychází celá jeho koncepce – neokázalost vůči okolí a splynutí s přírodou. Podstatné pro nás také je, že se rodině v domě dobře bydlí a že se z něj stal domov.“

Text: Zdeňka Zienertová, Foto: Filip Šlapal