Každý občas potřebuje trochu prostoru navíc, aby mohl volněji dýchat. Někdy to dokonce vyústí v přestěhování nebo ve stavbu většího domu. V klidném a malebném městečku pod beskydskými hřebeny to ale vyřešila dřevěná přístavba označená jako „študovna“.

Investorovi, milovníkovi uměleckých děl, knih, žen a svobody, začal být stávající rodinný dům malý, těsný a svazoval jej. Zadání pro architekta tedy znělo: nahradit téměř nevyužívanou, stíněnou a k místní komunikaci otevřenou západní terasu vnitřním prostorem navazujícím na pobytovou zónu a vytvořit novou, lépe orientovanou venkovní pobytovou plochu.

Přáním majitele byl prostorný a prosvětlený interiér s terasou propojenou se zahradou, v němž je možné cvičit, meditovat a v létě na terase i bydlet. Vznikl tak prostor, který má obytnou funkci, ale zahrnuje i domácí kino, pracovnu, knihovnu se studovnou, hudební místnost s klavírem a galerii obrazů, skulptur a dalších uměleckých artefaktů.

„Stávající dům se rozrostl o nový, bohatě nasvětlený objem s dominantním panoramatickým výhledem do zahrady či vnitřního atria. Investor získal nejen další obytný prostor, ale i pracovnu, soukromou galerii, knihovnu, hudební místnost, studovnu a dvě terasy,“ popisuje přístavbu její architekt, Karel Janča.

Dřevostavba, jasná volba

„Vzhledem k předchozím zkušenostem, prostorovým možnostem, velikosti záměru a požadovaným stavebně-fyzikálním vlastnostem byla dřevostavba jasnou volbou,“ říká Karel Janča, architekt, který přístavbu projektoval. Limitujícími prvky bylo venkovní krbové těleso, výška okapové hrany stávajícího domu, úroveň terénu v návaznosti na podlahu obytných prostor, stísněná plocha pro možnou přístavbu, sousedství obecní komunikace a řešení požární ochrany. „Krb, který nás neustále omezoval, byl nakonec ve fázi hrubé stavby pro své technické vlastnosti nevhodné pro upgrade odstraněn,“ vzpomíná architekt.

Přístavba je pojata jako difuzně otevřená jednopodlažní dřevostavba s rámovou konstrukcí na železobetonové monolitické desce. Pro větranou fasádu byly zvoleny latě sibiřského modřínu, které časem přirozeně zešednou. Izolaci tvoří kombinace minerální vlny a dřevovláknitých desek. Zastřešení je ploché a jeho izolaci zajišťuje jednovrstvá povlaková fólie Fatrafol.

Za pozornost stojí i použití velkoformátové dlažby o rozměrech 3 x 1 metr. K její volbě vedla architekta fascinace možnostmi doby, konkrétně velikostí formátu s 4mm výškou, uplatnění podlahového vytápění napojeného na stávající otopný systém domu, dále minimum spár, tedy funkčnost, a nakonec a v první řadě estetika. (2)

Vnější posuvné zástěny

Kromě vnitřního prostoru nabízí přístavba také dvě terasy, jejichž nášlapná vrstva je tvořena tvrdým a těžkým dřevem z massaranduby, dřeviny pocházející z Jižní Ameriky. „Široké schodiště propojující větší terasu se zahradou je orientované na jihovýchod, a je proto ideální k pořádání snídaní, posezení s vínem i slunění,“ vyjmenovává majitel. Z boku terasa navíc disponuje posuvnou stěnou, s jejíž pomocí je možné venkovní plochu otevřít či odstínit od okolí, případně od slunce. Technicky je stínicí stěna řešena panely zavěšenými na horních pojezdech. Menší terasa není zastřešená a je rovněž vybavena boční posuvnou stěnou, která ji ovšem může zcela uzavřít.

Vzniklé intimní atrium s bezprostřední vazbou na obytný prostor tak umožňuje umístění sochy či vánočního stromku nebo meditaci pod hvězdnou oblohou. Z domu na terasy vedou posuvné prosklené stěny se zdvižně-posuvným systémem HS Portal. „Záměrem bylo zprostředkovat maximální kontakt se zahradou a zachovat symetrii prostoru,“ vysvětluje Karel Janča.

Interiér pro radost

Stavba trvala šest měsíců a majitel ji plně využívá čtyři roky. „Jsem nadmíru spokojený a nezměnil bych nic. Kdybych přístavbu nezrealizoval, pravděpodobně bych koupil pozemek a postavil nový dům.“ Spolupráci s architektem popisuje jako naprosto excelentní. „Nejenže celou přístavbu navrhl, ale také mi naslouchal a při realizaci dohlížel a řešil vzniklé detaily.“

Architekt se podílel i na tvorbě interiéru, v souladu s představami majitele navrhl nábytek a osvětlení. Uvnitř převažuje bílá barva. „Chtěl jsem vytvořit čistý klidný prostor a bílou jsem cítil jako nejpříjemnější,“ vysvětluje majitel. Na bílém neutrálním pozadí a nasvícení navíc krásně vyniknou obrazy a sochy moderního i klasického umění, kterými si dělá radost.

Nově vzniklý prostor slouží i jako soukromá galerie. „Dělám si radost obrazy a sochami, a to jak moderního umění, tak i obrazy klasiky,“ říká majitel.

Slovo architekta

„Pro majitele domu jsem pracoval již dříve, dal mi proto plnou důvěru. Kromě běžného napětí kolem termínu a realizačních firem proběhla stavba od návrhu po její dokončení v pohodě,“ říká Karel Janča. „Těší mě, že je investor s novým prostorem spokojený – dává mu potřebnou volnost prostoru, po které toužil. Nadšený je zejména z pobytového schodiště, které zprostředkovává vertikální vazbu mezi terasou a zahradou a kde je možné posedět s přáteli, poležet s hvězdami, knihou či jinak relaxovat.“

Text: Zdeňka Zienertová, Foto: Jakub Sobotka

logo MessengerPoslat Messengerem