Střecha kopíruje profil ulice a „nekrade“ výhled do hluboké, rozlehlé krajiny pod nohama. Perfektně zasazená na příkře svažitý pozemek se z ulice tváří nenápadně, při pohledu ze zahrady však stavba pozvolna graduje do věže – reminiscence hradu, jenž se tyčí na vrcholu kopce. „Je pro mě důležité být maximálně pokorný k místu a co nejvíce splynout s okolím,“ říká autor projektu, architekt Jan Alex Řezáč. 

Stavba pozvolna graduje do věže, kde je umístěná ložnice. Z hlavního obytného prostoru v přízemí se vychází na odpočinkové molo.Komplikovaný pozemek byl jedním z mála limitujících faktorů tvorby návrhu, byl však zároveň krásnou inspirací: „Je to výjimečný dům a stojím si za ním i při ohlédnutí zpět s odstupem několika let. Díky klientům jsem měl maximální svobodu. Vždy existují limity, ale v tomto případě jich bylo málo, mohl jsem tvořit co nejvíc sám za sebe,“ říká architekt Řezáč a pochvaluje si, že dům má stále co říci. Komunikuje se svým okolím i živým dějem rodiny, který ho naplňuje beze zbytku. Funkčnost každého prostoru je zcela využívána – nic není poddimenzováno a nic nechybí. Zkrátka, vše je akorát.

„S klienty jsme se seznámili na veletrhu dřevostaveb, kde hledali typový dům do prudkého svahu,“ popisuje moment setkání. „Přímo na místě jsme zjistili, že typový projekt není řešením. Takto specifický pozemek si vyžádal dům na míru. Od klientů na začátku spolupráce vždy vyžaduji, aby utřídili své myšlenky a sepsali jakési libreto, zadání, ve kterém se zamyslí sami nad sebou, jací jsou, co mají rádi, jaké mají koníčky a záliby, co naopak nemusí. Potřebuji mít co nejvíce informací o tom, co od domu požadují. Chci, aby si na pár večerů sedli a debatovali o tom. Architektura je o dialogu. Často sám sebe přirovnávám ke krejčímu, protože se snažím navrhnout dům opravdu na míru, stejně jako krejčí oblek. Je originální, má dobrý střih a člověk se v něm cítí skvěle. Proto je každý můj dům jiný.“

Vstup do domu odhaluje pohled na postupnou gradaci hmot objektu.

Kde dýchá pohoda

Protože je kontext místa pro Ing. arch. Řezáče zásadní, zcela definoval tvar domu, ve finále však měl zásadní vliv i na technologii samotné realizace: „První etapou výstavby bylo zabezpečení stávající plošiny a příjezdové cesty, aby se nesesunula ze svahu. Komplikovaná dostupnost pozemku pak předurčila konstrukční systém „two by four“, kde se příprava i montáž provádějí na místě. Nosnou konstrukci tvoří fošnové profily, vyztužené OSB deskami, prostor mezi nimi je vyplněn izolací. Díky nadstandardní tloušťce izolace má dům parametry blízké hodnotám pasivního objektu, náklady na provoz jsou tedy mnohem nižší, než měli majitelé například v půdní vestavbě, kde dosud bydleli.“

O organizaci realizace a technický dozor se postaral známý rodiny, který má s touto technologií dřevostaveb zkušenosti ze zámoří, a tak si vzal stavbu za svou. Kontrolní dny probíhaly v konstruktivním dialogu architekta, stavebního dozoru a stavbyvedoucího, což vedlo k funkčnímu a řemeslně zvládnutému výsledku. Vůle ke komunikaci a dohodě i pravidelná přítomnost na stavbě jsou znát na konečném vyznění i pohodové atmosféře nově vzniklého prostoru k bydlení. Ne vždy došlo na návrhy architekta, přesto se dospělo k respektovanému kompromisu: „Plochá střecha měla být původně vegetační s extenzivní zelení, aby se při pohledu z ulice dům ztrácel v okolí a střecha se měla tvářit jako kaskáda zahrady,“ popisuje Jan Řezáč. „Nakonec došlo na variantu střechy pokryté fólií s vrstvou přírodního kačírku.“

Jasně žlutá barva oživuje neutrální tóny bílé a šedé. Vnáší do průmyslové krajiny severních Čech zářivě slunečnou pozitivní náladu.

K dřevostavbě patří dřevo

Fasádu základní hmoty tvoří z velké části vertikální a horizontální obklad z termowoodu – bezúdržbových, tepelně upravených lamel ze severské borovice. Nevyžaduje žádné pravidelné nátěry, majitelé jej nechávají stárnout, aby postupně získalo šedý nádech. Časem se tedy setře barevný rozdíl mezi dřevěnými lamelami a prostory zapuštěnými do základní hmoty, které jsou obloženy šedými fasádními deskami Fundermax. Provázanost materiálů ladí s barevným nastavením celé stavby. Stejné odstíny i užité materiály se objevují jak v exteriéru, tak v interiéru – šedá bezespárová polyuretanová stěrka pokrývá podlahu v přízemí, naopak obklad schodiště a podlahy v patře jsou z dubové dvojlamely.

Světlý vnitřní prostor domu je definován otevřenou centrální dispozicí a důsledným propojením poměrně dlouhé stavby se všemi svými částmi. Hlavní vstup do zádveří objímá příchozí zářivě žlutou barvou a nabádá k odložení zasmušilé nálady průmyslové krajiny severních Čech. Odtud se vstupuje do převýšeného hlavního obytného prostoru, který je chodbou spojen s carportem.

Na tuto spojnici se napojuje koupelna s prádelnou a dva dětské pokojíky, které se francouzskými okny otevírají do zahrady s dechberoucím výhledem. Z centrálního obytného prostoru, který si zachovává žluté akcenty v jinak neutrálním bílo-šedém rámci, stoupá schodiště do hlavní ložnice.

V jižní části domu se zvedá věž s nejexkluzivnějším pohledem do krajiny. Motiv věže je gradací jinak jednoduchého objemu stavby. „Použil jsem zde přímé schodiště po vnitřním obvodu fasády, jak bylo zvykem na hradech; na podestě i v patře jsou okýnka-střílny,“ popisuje architekt. Z průchozí šatny a koupelny rodičů je vidět na přístupovou cestu a vjezd do krytého stání, čímž se uzavírá kruh propojující vizuálně celý objekt.

Každé okno je navrženo tak, aby přinášelo působivý obraz okolní krajiny. Aby výhledy zůstaly dominantní, je interiér střízlivý a jednoduchý, ale ne fádní.

Cit pro řeč detailu

Panoramatické okno ve „věži“ tvoří dominantu ložnice, do níž vede schodiště osvětlené malými „střílnami“.„Nejvíce oceňujeme otevřenost stavby a možnost propojení venkovního prostoru s vnitřkem domu. Toužili jsme po bydlení, kde je největším prostorem obývací pokoj s kuchyní, v létě navíc zvětšený o dvě terasy. Obývacím pokojem je pak prakticky celá zahrada,“ vyprávějí majitelé. Slunečnou atmosféru domu podporuje barevné ladění interiéru a především nápaditě rozvržené otvory, které vpouštějí světlo do všech vnitřních prostorů. V průběhu dne se díky různému nasvětlení během trajektorie slunce mění interiér: Všechna okna v domě jsou rozmístěna tak, aby nejen dobře osvětlovala vnitřní prostor, ale zároveň tvoří působivé výhledy do krajiny – měnící se obrazy v čase…

Kvalitní architektonický návrh od průměrného často odlišují detaily, které zároveň zvyšují estetickou hodnotu domu. K nim kromě dokonale zvládnutého řemesla schodiště, nápaditého příběhu věže, hry světel i hravé fasády patří třeba zapuštěné madlo v nice podél schodiště, které nevystupuje do prostoru a jehož podsvícení nepřímo osvětluje prostor věže.

Slovo autora

„Nejvyšším oceněním pro mě zůstává spokojenost klienta i po letech užívání domu. S řadou z nich nás pojí přátelský vztah. Architekt zčásti funguje v roli psychologa, musí umět naslouchat a snažit se klienta co nejvíce poznat a nahlédnout mu do duše.“

Text: Daniela Rígrová, Foto: Petr Adámek

logo MessengerPoslat Messengerem