Noblesní vila z dvacátých let na sebe z ulice nijak neupozorňuje. Je totiž situována ve svahu, kde perspektiva střech vystupujících ze zeleně vytváří dokonalé mimikry. Za zídkou se však skrývá velkoryse zrekonstruovaná stavba, jejíž adresa snese srovnání s prémiovým bydlením v dosahu Prahy.

Dům současní majitelé hledali několik let, a než se dobrali k této vile, prošli několika etapami vývoje. Nakonec si ujasnili, že koupit dům již po rekonstrukci nebude pro ně řešením, protože jejich nároky na kvalitu a provedení dalece převyšovaly nabídku rekonstruovaných domů na českém realitním trhu.

„Hledali jsme proto něco původního, přičemž naší preferencí byla lokalita nemovitosti. Vycházeli jsme z myšlenky, že dům přestavbou můžete změnit, ale dispozice pozemku a ráz jeho okolí nikoliv,“ vysvětlují. Zásadní roli v hledání hrály dva důvody. Tím prvním byl fakt, že v okolí Prahy je dnes téměř nemožné najít vhodný a hezký pozemek ve stávající zástavbě. Pozemek mimo zástavbu zase nese riziko, že stavba bude obklopena budovami, jejichž architektonickou hodnotu ani urbanistický ráz majitelé nesdíleli. Nadto je oslovovaly zejména předválečné budovy, které mají poměrně specifického ducha.

Nová dřevěná okna svým tvarem a členěním respektují meziválečnou architekturu, včetně šambrán a říms. Technické parametry jsou však současné.

Proč padla volba právě na tento dům? „Je to především umístění domu ve svahu, s krásným výhledem do údolí řeky,“ pokračují majitelé. „Dům byl sice ,zdařile‘ rekonstruován v devadesátých letech minulého století svépomocí předchozích majitelů, ale ihned jsme poznali, že má potenciál k navrácení do původního stavu, a možná snad i k jeho vylepšení. Takže jsme ho koupili a spolu s ním jsme dostali i jeho původní plány z roku 1927. Na obecním úřadu jsme pak našli staré pohlednice obce, na kterých je dům zachycen v různých obdobích. Bylo velmi pěkné a inspirativní vidět jej a jeho okolí v proměnách času. Meziválečná architektura měla svá specifika, avšak některé nároky na bydlení zůstaly překvapivě neměnné. Naším úkolem tak bylo vypořádat se spíše s minulými přestavbami domu než s jeho původní dispozicí.“

Slovo architekta

„K zadání ,anglický styl‘ jsme byli zprvu opatrní. Báli jsme se, aby za ním nebyly skryté věžičky a kýč. Postupně jsme se však přesvědčili o vzdělanosti a kultuře klienta, což není ve stavebnictví obvyklé. Kéž bychom měli více takových klientů,“ říká Ing. arch. Filip Havliš.

Limitující historie

Konstrukčních omezení původního domu, které chtěli majitelé pozměnit, bylo hned několik. Zásadním problémem byla řada různých výšek/úrovní přízemí, které nakonec byli schopni snížit pouze na dvě. Další zásadní změnou bylo rozšíření obývacího prostoru o plnohodnotnou jídelnu a kuchyni. To znamenalo odstranění jedné obvodové zdi a prodloužení domu o přístavbu dlouhou zhruba čtyři metry.

Celá jižní část domu – kuchyně, jídelna, terasa a dva dětské pokoje v patře – je nově přistavěna. To si samozřejmě vyžádalo i změnu orientace střechy. Vše ale bylo striktně podmíněno udržením charakteru domu. V důsledku těchto změn se museli vypořádat například s přívodem venkovního světla na vnitřní schodiště, který vyřešili světlovodem a prosklením stropu nad schodištěm. Nabízí se otázka, kde brali majitelé inspiraci pro novou tvář domu.

Společný obývací prostor je krásně prosvětlen a propojen s terasou řadou francouzských oken s charakteristickými tabulkami. Vzorově minimalizované závěsy pak dodávají prostoru autentickou útulnost. Barevné ladění obývací místnosti, stejně jako celého domu, demonstruje dobový přelom, kdy končila éra sytých, ostrých barev a nahradily je decentní odstíny v nenápadných akcentech bílé, šedé či olivové a celé škále hnědé.

„Architektura je naším společným koníčkem. Máme vztah k anglickému venkovu a určitě to byla jedna ze zásadních inspirací. Zejména máme rádi to, jakým způsobem pracují Angličané s přírodními materiály a s propojením domu a zahrady. Další inspiraci jsme nacházeli v překrásném okolí, kde stojí architektonické skvosty z přelomu století. Okolí jsme pečlivě obcházeli a hledali prvky, které by pro nás byly využitelné, jako třeba členění oken, střešní krytina, šambrány na fasádě či detaily plotu. Tím jsme se snažili dosáhnout toho, aby dům maximálně splynul s původní zástavbou.

Zde byla naprosto skvělá spolupráce s architektem. Skutečně naslouchal našim představám. Nenutil nám za každou cenu svoji vizi, pouze korigoval naše představy, které dále rozvíjel. Další důležitou postavou rekonstrukce byl tatínek, který se stal, jako zkušený stavař, nejen stavebním dozorem, ale i klíčovým arbitrem při architektonických návrzích rekonstrukce i vnitřního vybavení domu. V tomto triumvirátu mohlo vzniknout to, co nás oslovuje, a věříme, že i vhodně zapadá do genia loci místa.“

Významnou změnou byla i úprava vchodu do domu. Původní malé dveře vyvolávaly spíše pocit stísněnosti. Proto chtěli majitelé vstup maximálně provzdušnit. Za tím účelem přišel architekt s řešením prosklené verandy spojené se zádveřím. Tím se dojem z příchodu do domu naprosto změnil.

Stěžejním prvkem, který hned za vstupem do domu přetváří vnitřní prostor na reprezentativní vilu, je schodišťová hala. Tento tradiční vzor dispozice, jejímž předobrazem je vila anglická, můžeme pozorovat na téměř všech stavbách tohoto typu od konce devatenáctého století. Ostatní vnitřní prostory se odvíjely právě od něj. V tomto případě je v přízemí koupelna s toaletou, hostinský pokoj, pracovna a obývací místnost.

Na ni navazuje kuchyně a z ní průchod zpět do haly. Ta pak graduje výstupem po schodech na patrový ochoz se vstupy do místností v podkroví, kde jsou dva dětské pokoje se samostatnou šatnou a ložnice majitelů se šatnou průchozí do koupelny s toaletou.

Přistavěná část domu výškově přímo navazuje na úroveň zahrady. Je ze tří stran obklopena terasou s typickým prvorepublikovým zábradlím.

Krása v detailech

Vedle promyšlené dispozice dům vyniká souladem konstrukčně-technických detailů, jednoduchého designu a funkčnosti. Právě přítomnost dobových prvků, které bylo nutné pečlivě zrestaurovat, vyrobit na zakázku nebo vykoupit z rukou antikváře, dělá z domu výjimečný prostor, pojící staré s novým i klasické s moderním. To vše pod taktovkou zcela uvěřitelné dobové atmosféry, na jejímž pozadí jako by se linula charakteristická jazzová melodie. Osobitý vkus a cit majitelů vtiskl domu to správné specifikum.

„Věříme, že se nám podařilo naplnit ideu pečlivého propojení všech částí domu při zachování jeho původního charakteru. Chtěli jsme, aby zásahy byly nenásilné, a přitom plně vyhovovaly modernímu standardu bydlení. Věříme, že rekonstrukce nepůsobí okázale a že dům plně splývá s okolní architekturou,“ doplňují majitelé moje úvahy.

Například společenská místnost je nejen vzdušná a na pohled příjemná, ale i zajímavě osvětlená. A tím nemám na mysli jen lustry, ale hlavně to, jak je příjemně využito přirozeného světla, které prostorem proudí zvenčí.

„Velké místnosti nepravidelného půdorysu nejsou pro domy ze 20. let typické, konstrukční i obecná pravidla navrhování byla jiná,“ doplňuje debatu architekt Filip Havliš, jeden z autorů projektu. „Navrhovali jsme ponechat menší obývací pokoj a do původní obvodové stěny vybourat co největší otvor po stranách se zbytky stěny. Velký otevřený obytný prostor do tvaru L si prosadil klient i přes složitější konstrukční řešení pomocí ocelového rámu. Nakonec musím uznat, že to výsledku nijak neuškodilo a výsledný efekt je příjemný,“ dodává.

Pracovna neboli pánský pokoj se téměř bez výhrady drží dobové předlohy. Vše pak vhodně doplňují závěsy ve stylu art deco.

„Při rekonstrukci jste v zásadě vázáni základní strukturou domu. Musíte prostě pokorně přijmout jeho limity a s těmi pracovat. Jevilo se nám to jako přirozená cesta. Kromě toho kompletní rekonstrukce nám umožnila využít nových technologií a materiálů, například u světlovodu, při rozvodech sítí či izolacích podlah a střechy,“ dodávají majitelé.

Mě v té souvislosti napadá, zda byla řešena i energetická náročnost budovy. „Při naší první schůzce s architektem jsme se shodli, že pokud má být zachován ráz domu, nesmí být pro nás tento aspekt zásadním. V opačném případě bychom dům zbavili jeho charakteru, a to jsme rozhodně nechtěli. Přesto jsme se dohodli, že se dům po přestavbě bude blížit požadavkům na energetickou úspornost.“

Vyžadovalo to však poměrně zásadní zásahy do energetické soustavy domu a pečlivé zateplení budovy. Realizace nebyla jednoduchá, ale přinesla cenné zkušenosti. Tím, že majitelé rekonstrukci domu doslova prožívali od začátku do konce, si vytvořili k domu silnou vazbu ještě před kolaudací. Po nastěhování pak získali pocit, že v domě již bydlí odjakživa.

Další fotografie z návštěvy domu najdete v tomto článku.

Text a foto: Robert Žákovič