Dům v okrajové zástavbě v městečku na jihovýchod od Prahy, ukrytý pod zelenou pokrývkou, není z ulice téměř vidět. Díky výjimečnému architektonickému konceptu i odvážnému technickému řešení se dokonale zapojuje do okolí a nijak neruší životní prostředí. 

Majitelé domu, oba profesně spjatí se stavebnictvím, toužili přesídlit z pražského bytu blíže k přírodě. Hledali místo vhodné pro pohodlné bydlení, bezbariérový dům s moderním komfortem a minimální údržbou. Slunná parcela v klidné čtvrti, kde se mísí starší zástavba s novými domy, je hned zaujala příznivou klidnou a slunnou polohou, jejíž přidanou hodnotu tvoří krásný výhled na historickou dominantu městečka a okolní krajinu.

Vznik projektu domu patří k příběhům, které ani autoři románů nevymyslí: „Kdysi jsme se zabývali konstrukcemi domů z betonu, měli jsme dokonce projekt osmiúhelníkových betonových obytných buněk, který jsme ale nakonec nerealizovali, protože předběhl svou dobu,“ vysvětluje majitel domu. „Máme rádi moderní střízlivou architekturu. Připravili jsme v podstatě věcné zadání, a když nám architekt David Kopecký zcela spontánně přinesl návrh v podobě železobetonové skořepiny na šestiúhelníkovém půdoryse, pochopili jsme, že znamení osudu rozhodlo za nás.“

Návrh prošel určitým vývojem a po nenadálém úmrtí Davida Kopeckého práci dokončili jeho kolegové, kteří na projektu spolupracovali, architekti Ján Studený a Pavel Mejtský.

Z haly v suterénu vede otevřené schodiště přímo do společného obývacího prostoru. I zde mají havní slovo pohledový beton a sklo.

Na hranici možností

Projekt přinesl velkou výzvu jak po stránce architektonické, tak stavebnětechnické. Vstup do domu vymezuje terénní zářez z jižní strany, kudy se vjíždí do suterénu. Kromě prostorné garáže je zde umístěna schodišťová hala a zázemí. Hlavní obytné podlaží je bezbariérově propojeno se severní částí zahrady, z jihu jej lemuje velká terasa vybudovaná na násypu.

Téměř polovinu dispozice zaujímá společná obývací část se severojižní orientací. Jižní prosklená plocha odhaluje výhled na městečko a dále do krajiny, severní prosklenou stěnou se vychází na stinnou terasu nabízející klid a soukromí. Ve střední části se jako pomyslný ostrov nachází blok ukrývající dvě koupelny, šatnu a další pomocné prostory a na opačné straně za tímto předělem se ukrývá soukromá zóna – ložnice a pracovna sloužící jako pokoj pro hosty.

Obytný prostor orámovaný zkosenou železobetonovou skořepinou je obdařen podmanivým duchem. Odsunutím skleněné stěny splyne s terasou a zadní relaxační částí zahrady. V opačném směru se nabízí unikátní výhled na kostel a obzor okolní krajiny a velkorysá prosklená stěna vytváří dojem, že obyvatelé domu jsou přímou součástí této scenérie.

Železobetonová skořepinová konstrukce se šikmými bočními stěnami, které se střídají se svislými prosklenými plochami, umožnila vytvořit volnou dispozici bez jediné pevné vnitřní podpory. Rozpon 17 metrů, který tato konstrukce dosahuje, je pro obytné stavby zcela výjimečný, stejně jako 9 metrů dlouhý překlad nad okenním otvorem.

Také dimenze prosklených panelů s izolačními trojskly o rozměrech 3 x 3 m je na maximální technicky realizovatelné hranici. Kromě velké hmotnosti, která si vyžádala masivní rámy, bylo třeba vymyslet speciální ukotvení panelů na fasádu z exteriérové strany, aby nebyly ohroženy průhybem dlouhého železobetonového překladu a velkorozponové stropní desky.

Odstrojená architektura

„S architektem Kopeckým jsme se shodli na přiznané betonové konstrukci, přísném minimalistickém designu i viditelných instalacích v celém domě. Tento princip nazval odstrojená architektura. Každý otvor do betonu navíc je chyba, proto muselo být řešení interiéru předem velmi pečlivě do detailů promyšlené, včetně polohy každé zásuvky, vývodů pro osvětlení apod.,“ pokračuje majitel domu.

Dispozice je po stavební stránce zcela volná a variabilní, veškeré příčky, předěly a většinu vybavení – kuchyňskou linku, vestavěné skříně, knihovny atd. – architekti navrhli z vysoce pevných kompaktních desek zavěšených pod stropem. Všechny úchyty a konstrukční prvky zůstávají skryté za hladkými jednolitými povrchy, jejich přítomnost naznačují jen tenké spáry či štěrbiny.

Kromě několika málo standardních dveří (na schodiště a do koupelen) lze jednotlivé prostory oddělovat či naopak spojovat pomocí dělicích desek – jejich vysouváním a zasouváním do pouzdra skrytého v konstrukci.

Pohled na pracovnu a pokoj pro hosty. Dělicí stěny v domě tvoří kompaktní desky z vysokotlakého laminátu, zavěšené na nosných profilech kotvených do stropu. Jejich posouváním lze jednotlivé prostory vzájemně oddělovat či propojovat. Z téhož materiálu je vyrobena i kuchyňská linka, šatna a veškerý vestavěný nábytek.

Bydlení v atypickém prostředí má vždy významný vliv na životní pohodu. Majitelé domu se s otevřeným prostorem, betonovými stěnami i zelení již natolik sžili, že představa bydlení v běžném bytě stísněném pravými úhly jim zůstala vzdálená.

Stavba je navržena jako modul vycházející ze zásad trvale udržitelné architektury. Využívá teplovzdušné vytápění a větrání s rekuperací, vzduchové tepelné čerpadlo a vakuové solární kolektory. Díky obnovitelným zdrojům energie a pasivním solárním ziskům je energeticky soběstačná, životnímu prostředí prospívá i zelená střecha, která zlepšuje klima a čistí ovzduší. Unikátní architektonické dílo upoutalo pozornost odborné i laické veřejnosti a získalo ocenění v soutěži Grand Prix architektů.

Vjezd do suterénu je veden v terénním zářezu a čelní stěna garáže je plně prosklená. Toto neobvyklé řešení přispívá k odlehčenému vzhledu.

Zelená střecha s velkým sklonem

Vybudovat a udržet stabilní ozelenění bočních stěn se sklonem 60° se podaří jen výjimečně, stálo a stojí majitele domu mnoho úsilí. Po prvních nepříliš úspěšných pokusech zvolili složitý systém s nerezovými nosnými rámy o výšce 5 cm, na němž je přimontován další nosný rošt se strukturou podobnou plástvím, kam se napěchuje zemina.

Paní domu sem postupně vysázela řadu rozchodníků a zelenou pokrývku stále udržuje, opravuje a dotváří vlastníma rukama. Odměnou za neustálou péči je příchod léta, kdy se dům rozzáří záplavou pestrobarevných květů.

Text: Jitka Pálková, Foto: Petr Adámek