Tři okrouhlé stropní průzory vnášejí světlo do centrálního dvoupodlažního prostoru knihovny--galerie a podporují vzdušnost interiéru. Strohý bílý kvádr vyniká účelnými realizačně zvládnutými detaily, které nehýří falešnými finesami. Pravdivá reakce architektů z Ateliéru hipposdesign na okolí vytvořila výjimečné zázemí i výstavní prostor pro výtvarně nadanou rodinu. 

Centrální společný obytný prostor přechází (spolu s knihovnami) na galerii v patře. Vybavení interiéru tvoří několik kvalitních nábytkových solitérů a výtvarná díla.Souhvězdí Eda-Šárka-Petr na stropní ploše mění v průběhu dne barvy a s nimi i atmosféru hlavní obytné části domu; světlíky vpouštějí sluneční svit do bílého vnitřního prostoru, v noci rámují výhledy na temnou hvězdnou oblohu.

Kruh, diagonála, obdélník, čtverec prolínají v různých podobách jednoduchou hmotou domu a sjednocují ho v detailech – malby na stěnách, typografická díla, kruhový konferenční stolek, prosvětlené obdélníky nad klasickými dveřmi, čtverec okna v koupelně či keramické kachle obkladů, diagonála schodiště.

Základní geometrické tvary důsledným opakováním a precizním provedením získávají samy o sobě důrazný význam. Vyabstrahovaná forma interiéru s kvalitní dřevěnou podlahou tvoří čistý rámec aktivního života tříčlenné rodiny, která si „bílý list papíru vybarvuje“ po svém – vlastními uměleckými díly a artefakty přátel, jak popisuje jeden z dynamické dvojice architektů Ateliéru, MgA. Ondřej Tobola.

Přísně střežené dědictví

Zadání klientů znělo jednoduše – vytvořit funkční a pohodový dům s knihovnou pro několik tisíc svazků. „Objekt byl především navrhovaný zevnitř ven,“ říká druhý ze zakladatelů Ateliéru hipposdesign, MgA. Radim Babák.

„Okolní vesnice je různorodou kompilací všeho možného. Nesnažili jsme se přizpůsobovat jejímu charakteru, vlastně žádný neexistuje. Nechtěli jsme se tvářit, že navracíme vesnici zpátky do původního stavu. V současnosti je realita taková, že sousedé spolu komunikují jen v nejnutnějších případech. V původní koncepci byl tedy dům do veřejného prostoru obrácen jednou stěnou s pouze jedním průzorem z kuchyně. Během konzultací do stěny přibylo čtvercové okno rohové koupelny v patře.“

Stále ještě radikální stěna s nepřístupným výrazem geometrické abstrakce je v přímém kontrastu k jihozápadní straně objektu obrácené do zahrady. Prosklené velkoformátové dveře v přízemí kopíruje pás oken v patře, obojí je zastíněno exteriérovými screenovými roletami opticky ukrytými do integrovaných kapes ve fasádě. Klasická zděná stěna je tu kombinována s ocelovou a železobetonovou konstrukcí. Hlavní vstup do domu, netradičně pojatý z prostoru zahrady, zdůrazňuje okolí nastavená záda a ponechává veškeré funkce rodiny v privátní zóně čelem do ovocného sadu zděděného spolu s celým pozemkem po předcích.

Kompozice ve žluté, červené a tyrkysové barvě vnáší do interiéru výrazný akcent přesně v té míře, aby byl živý a zároveň vyvážený.

Ve stopách funkcionalistů

Provázanost zahrady s interiérem domu se nese v duchu funkcionalistických mistrů: „Pokud dobře navrhnete propojení domu s exteriérem, nepotřebujete markýzy, altány ani terasy. Základní prostor domu je nasycený funkcí a není třeba ho doplňovat dalšími přístavky,“ říkají ve shodě architekti. „Stačí otevřít posuvné dveře a jídelní stůl se otevře zahradě. Je to jednoduchý prvek, který použil už v roce 1927 Mies van der Rohe a spousta dalších funkcionalistů. Často stačí jen správně nastavit základní situaci.“

Bezprostřední okolí objektu je tedy pouze zpevněno a ponecháno přímé komunikaci se zeleným kobercem trávníku. Čilý dialog s vlastní zahradou a původní stavbou umístěnou na její protilehlé hraně odráží i aktivní přístup majitelů k životu. Starý objekt funguje v současné době jako keramická dílna majitelky, přičemž nová stavba slouží jako nárazová galerie pro nově vypálené kolekce i další výtvarná díla investora. Stálou expozici můžeme kromě stěn galerie nalézt také na čelní stěně koupelny ve druhém nadzemním podlaží, která je trvalým otiskem kreativity paní domu.

Největším luxusem domu je jeho přímá vazba na zahradu, která se promítá téměř do každé místnosti. Neruší ji ani ocelové schodiště, přestože přechází téměř přes celou čelní stěnu obývací haly.

Detail, který posouvá celek

Kromě koupelny využívající shoz prádla do prvního podlaží jsou v patře dvě ložnice a pracovna. Odlehčené transparentní schodiště propojuje galerii s přízemím, kde na hlavní obytný prostor navazuje kuchyně s jídelnou. Posuvnými dveřmi, které zajíždějí do kapes ve stěnách, je lze opticky oddělit. Dále je zde prádelna, sklad a malá koupelna s WC.

„Snažíme se vždy o čisté návaznosti, takže například parapety z tenkých desek plynule navazují na ochoz, zárubně bezfalcových dveří s negativní spárou eliminují problém s křivým napojením omítek, integrované šoupačky mezi kuchyní a obývacím prostorem tvoří jen čistou příčku,“ říká architekt Tobola a kolega dodává: „Používáme standardní výšku dveří, ale všechny zárubně nastavujeme proskleným naddveřním otvorem. Je to princip, který prostor prosvětlí a provzdušní. Obecně nejde o drahé detaily, ale posunou projekt zcela jinam. Vidíme luxus ve vytváření kvalitního prostředí, ve výhledu do zahrady, v čistém a přehledném prostoru. Pak stačí jen dva tři funkční solitéry, které prostor doplní, a funguje to.“

Díky této filozofii působí centrální místnost velkoryse, prostorně, zdá se mnohem větší, než ve skutečnosti je.

Slovo architektů

„Propojení architektury a designu vnímáme jako neoddělitelnou součást naší práce. Je mnoho příkladů v historii, kde architekt dokázal ve svém projektu s naprostou suverenitou navrhnout kromě domu i kompletní interiér od nábytku, koberce až po kliku u dveří.“

Text: Daniela Rígrová, Foto: Filip Šlapal

logo MessengerPoslat Messengerem