Výhled na green z vlastní ložnice je pro golfistu rájem. Což teprve, když za upraveným parkem zapadá letní slunce. Elegantní dům inspirovaný životem na Novém Zélandu připomíná vily z rozlehlých přímořských plání. Na rozdíl od nich nestojí v blízkosti pláže, ale v české krajině nedaleko Prahy. 

Zajímavý příběh rodinného domu začíná u břehů Nového Zélandu. Mladí manželé zde strávili několik let, než se plni dojmů vrátili do Čech. Toužili zapustit kořeny a zároveň si ponechat něco ze svobodného ducha ostrovních prérií, a tak vznikl domov založený na otevřeném prostoru s velkým podílem přírodních materiálů a přiznanými dřevěnými konstrukcemi.

Přízemí je otevřeno směrem k západu, společná obývací část domu i krytá terasa jsou bezbariérově propojeny se zahradou. Dominantním prvkem stavby je přesahující sedlová střecha.

„Přišel jsem s myšlenkou postavit dům na principu ustupujících hmot, které se postupně zvedají k výhledu na západní stranu. Z ulice je objekt spíš nižší, hmota prvního patra se uplatňuje až v dalším plánu,“ říká Ing. arch. Tomáš Klanc ze stejnojmenného architektonického ateliéru. „Kuchyně, obývací pokoj, pokoj pro hosty a další zázemí zabírají výrazně větší přízemí, horní ložnice a dva dětské pokoje v patře jsou úspornější. Vzhledem k nestejnému objemu nadzemních podlaží dochází ke gradaci hmot, a dům tak působí menší a útulnější,“ doplňuje základní myšlenku autor projektu.

Vzhledem k sousednímu pozemku s parkovou úpravou golfového hřiště nehrozí, že by majitelé časem přišli o volný rozhled do krajiny a jejich dům byl uvězněn další výstavbou.

Díky tatínkovi!

Přestože jde o objekt relativně rozsáhlý, jeho výstavba měla lehce netradiční průběh. Hrubá stavba totiž vznikla svépomocí. Otec paní domu měl zkušenosti s výstavbou, a tak se rozhodl dětem pomoci a postavil jim velkou část celého domu. Na půl roku se přestěhovat na pozemek a z provizorní unimobuňky organizoval svou partu zedníků. Podle projektové dokumentace dokázal kompletně zrealizovat hrubou stavbu.

„Dojížděl jsem na stavbu jako technický dozor a vzhledem k odborné erudovanosti a osobnímu nasazení tatínka se podařilo vše zvládnout bez problémů,“ říká architekt Tomáš Klanc. Dokončovací práce, fasáda i interiér si však už vyžádaly speciální dodavatele. Zděná konstrukce hrubé stavby v systému HELUZ získala zateplenou odvětrávanou palubkovou fasádu ze sibiřského modřínu kombinovanou s omítnutými plochami v odstínech šedé a cihlově hnědé barvy.

Kombinace hladké šedé omítky a obkladu ze sibiřského modřínu dává domu zajímavý kontrast.

Dřevěné podhledy střešních konstrukcí a přesahů ladí s fasádou a stejně jako antracitová šeď střešní krytiny, okenních i dveřních rámů či oplechování omítnutých hmot spojují komplex do jednotného celku. Úhledně začištěné detaily povyšují stavbu do nadstandardní úrovně kvality a zanechávají dojem precizně odvedené práce.

Živé srdce domu

Nápaditému, a přesto jednoduchému a praktickému zorganizování prostoru nahrával právě způsob stavby svépomocí: „Díky tomuto faktu jsme nebyli limitováni každým centimetrem čtverečním, mohli jsme prostoru popustit uzdu. Došlo přibližně k 30% úspoře, o to lepší kvalitu vybavení si pak mohli investoři pořídit,“ vypráví architekt Klanc.

Jednolitá hra celku

Dokonale promyšlené detaily i kvalita zpracování se promítají také do interiéru. Návrhy veškerého vybavení včetně jednotlivých kusů nábytku pocházejí od téhož architekta jako dům a vyrobila jej jedna truhlářská firma, což přispívá k harmonii celku. V celém domě působí vzájemná provázanost barev, materiálů a tvarů, umocněná jednolitou stěrkovou podlahou. Týž antracitový barevný odstín najdeme jak na fasádě, tak v interiéru, na vybavení se opakuje krásná olivová dýha, vnitřní dveře a zábradlí schodiště korespondují s rámy eurooken. Nepřekvapí stejné barevné ladění koupelny.

Dispozičně vznikl velmi vyvážený prostor s volně plynoucí energií bez zbytečných překážek a bariér. Centrální přízemní hala navazující na zádveří se stala komunikačním uzlem, odkud lze vstoupit do samostatných prostor s jasným určením – šatny, koupelny, toalety, pokoje pro hosty, pracovny i komplexu kuchyně–jídelna–obývací pokoj.

Velkorysá prosklená plocha z posuvných dílů umožňuje otevřít kuchyň i jídelnu do zahrady a nechat dům „dýchat“ čerstvý vzduch.

Schodiště směřuje do suterénu s vinným sklepem, saunou a fitness, anebo zavede do intimní zóny s ložnicemi, koupelnou a šatnou ve druhém nadzemním podlaží. Hlavní obytný prostor spojují s halou dvoje dveře, které dětem dovolují probíhat dokola a pohánět energii rodinného života.

Na jih otevřené rohové okno v přízemí spolu s proskleným sedlem a posuvnými dveřmi na terasu naplno propojují interiér s okolím stavby. Zapadajícím sluncem zalitý prostor se tak stává skutečným srdcem místa, kde se odehrává to nejdůležitější z rodinného života.

Olejováním získal modřínový obklad výrazný barevný odstín, který krásně kontrastuje s antracitovým nátěrem oken.

Slovo architekta

„Specifickým rysem projektu byla inspirace novozélandskou architekturou přenesenou do podmínek jednoho z nejkrásnějších pozemků, pro který jsme navrhovali dům. V průběhu stavby jsem se s investory spřátelil, což bylo znát i na komunikaci a schopnosti majitelů přijmout původně neplánované rady a návrhy architekta. Dnes mě hřeje u srdce jejich spokojenost.“

Text: Daniela Rígrová, Foto: Vavřinec Menšl

logo MessengerPoslat Messengerem