Navštívili jsme pozoruhodný rodinný dům na Teplicku, který je vzácným spojením moderní architektury a respektu ke geniu loci i místnímu krajinnému rázu.

Dům je zasazen do nádherné krajiny a obývá ho sympatický manželský pár s dvěma dětmi. Manželé původně bydleli v Teplicích v činžovním domě, ale s ohledem na příchod potomka se rozhodli poohlédnout se po novém bydlení. Chtěli, aby se dítě narodilo do čistého přírodního prostředí, navíc si oba rodiče chtěli odpočinout od svých kanceláří. „Oba dva máme rádi přírodu a celkově pobyt venku, a právě proto jsme si pořídili bydlení na takovém místě,“ vysvětlila nám paní domu.

Vzpomínka na výlet

„Po vhodné parcele jsme začali pátrat ve zdejším kraji hlavně proto, že můj manžel pochází z nedalekého městečka a znal to tady. Jednou, když jsme tu projížděli autem, řekl, že mi ukáže místo, kde byl kdysi na výpravě na kole a kde se mu moc líbilo. I mně se líbil pohled na vzdálené hory i ráz zdejší krajiny,“ objasňuje paní domu.

Její manžel tehdy neponechal nic náhodě a hned zazvonil na sousedy a dostali prvotní kontakty, které jim pomohli vypátrat majitelku pozemku. Parcela shodou okolností patřila paní architektce Michaele Brožové z Prahy, která původně nic prodávat nechtěla, ale když zjistila, že zájemce pochází ze zdejšího kraje, má to zde rád a že zde chtějí i vychovávat své děti, nakonec s prodejem souhlasila. Oba manželé to tehdy vnímali jako projev dobré vůle a snahu jim pomoci, za což jsou paní architektce vděčni.

Cesta k projektu

Bezúdržbovou zahradu navrhla na přání investorů rovněž paní architektka Brožová, autorka studie domu. Jednotný rukopis tak výslednému celku jen prospěl!Paní architektka po prodeji parcely nabídla manželům svoje služby, ale těm připadalo dojíždění do Prahy příliš náročné. „Potom se nám vše rozleželo v hlavě a převážil fakt, že má paní architektka k místu velmi silný vztah, navíc jsme si osobně velmi dobře rozuměli,“ popisuje paní domu okolnosti vzniku architektonické studie.

S paní architektkou komunikovali pomocí e-mailu i osobně během četných konzultací v Praze. Architektka navrhla studii, prováděcí projekt zpracovala architektonická kancelář z Děčína, která byla přece jen blíž. Výstavba domu trvala 14 měsíců, a i během ní se intenzivně pilovaly jednotlivé technické detaily s realizační firmou Solidní domy.

Uspořádání vnitřního prostoru

Po vstupu do domu se ocitnete ve vstupní hale, kde se prostor domu o půdorysu ve tvaru „T“ dělí na obytnou a technickou část. Na levé straně se nachází spižírna, zděné schody do patra a kuchyně spojená s jídelnou a obývákem a s vchodem na terasu. Na pravé straně najdete WC, koupelnu a dětský pokoj a ložnice s výstupem na terasu. Po pěti schůdcích se z předsíně dostanete i do garáže.

Důležitým prvkem domu je terasa, koncipovaná jako venkovní obytný prostor s posezením a malou kuchyňskou linkou, což při příznivém počasí umožňuje příjemné stolování na čerstvém vzduchu. Terasa je navíc před bočním sluncem a větrem chráněna stínicí plachtou a žaluziemi, takže komfort pro venkovní posezení je maximálně zajištěn. Prostor hlavní místnosti je částečně otevřen až pod střechu, kde vzniklo zajímavé zákoutí s pracovnou.

Dům je plný zajímavých truhlářských detailů v podobě úložných prostorů, prakticky zde nenajdete „hluchá“ místa. Že majitelé přemýšleli o každém centimetru interiéru, je znát na každém kroku, v koupelnách, v kuchyni, v předsíni. Interiéry jsou skvěle sladěny a opět nebylo nic ponecháno náhodě.

Pohled do jídelní a obývací části domu. Již na první pohled je zřejmé, že si spolu solitérní jídelní stůl s šesticí polstrovaných židlí a dřevěná podlaha v designu bělený dub skvěle rozumí.

Vytápění a ohřev vody

Teplo je v domě zajištěno tepelným čerpadlem vzduch/voda, které ohřívá podlahové teplovodní topení a teplou vodu pro provoz domácnosti. Původně si majitelé přáli dům v pasivně energetickém standardu, ale to kolidovalo s orientací domu na parcele. „Nechtělo se nám koukat do silnice a tvarově dům omezovat, tak jsme na energetickou pasivitu rezignovali. Jsme jí ale poměrně blízko – hlavně díky použitým materiálům,“ vysvětlila paní domu.

Pro dotvoření atmosféry obytné části domu slouží krbová kamna, hlavně o zimních víkendech. Tepelný zisk ale přináší i masivní prosklená plocha se speciálními trojskly. Ta v létě pochopitelně vyžadují účinné stínění pomocí motorem ovládaných předokenních žaluzií.

Zahrada a exteriér

Na první pohled nás zaujalo řešení zahrady, tak jsme se zajímali o okolnosti jejího vzniku. „Zahradu nám nakonec navrhla autorka domu, i zde se projevila její erudice. My jsme paní architektku potom nazvali ‚mámou domu‘, protože mu vtiskla svůj jedinečný rukopis, který si před námi vždy dokázala názorově obhájit a stála si za ním, toho jsme si velmi cenili. I proto jsme ji požádali, zdali by nám nenavrhla také zahradu. Musím říci, že jsme zde byli naladěni na stejnou vlnu,“ prozradila nám paní domu.

Manželé od samého počátku chtěli bezúdržbovou a časově nenáročnou zahradu, a když architektka předložila první výsledky, byli nadšení. Ke každému návrhu dostali několik variant a nakonec si vybírali jednotlivé detaily z návrhů, které se jim nejvíc líbily. To nakonec vyústilo v současnou podobu zahrady.

Vzhledem k veskrze stylově čisté architektonické podobě domu si přáli, aby byla zahrada citlivě a přirozeně zasazena do okolního svažitého terénu. Předtím zkoušeli oslovit různé zahradnické firmy, ale ty je nutily do tvrdých zásahů do terénu, složitých terénních úprav a stavby opěrných zdí. To se zadavatelům nelíbilo, a proto oslovili paní architektku, která naopak využila přirozenou svažitost parcely

Jak se tu bydlí?

Paní domu si nemůže svůj dům vynachválit: „V domě se nám bydlí opravdu skvěle a máme radost, že se nám vynaložené úsilí, čas a energie věnované ‚přípravě‘ domu zúročily. Při vymýšlení podoby našeho domova jsme mnoho času strávili konzultacemi s paní architektkou i s mnoha různými lidmi. Sbírali jsme nápady a inspiraci, kde se dalo – například i v časopisech nebo na internetu. Ale jak správně podotkl můj manžel: Dům nestavíme každý den, ale jednou za život, tak proč se tomu pořádně nevěnovat!“

Text: Adam Krejčík, Foto: Jiří Hurt