Ve vstupní hale se kříží dvě podélné osy domu svírající pravý úhel. Pokud stojíte v jejich průsečíku, snadno přehlédnete logicky členěnou denní i noční zónu stavby určené k relaxaci po náročných pracovních dnech strávených v hlavním městě.

Přízemní stavba striktně využívá menší pozemek nedaleko Prahy – severovýchodní stěna bez otvorů chrání majitele před zvídavými pohledy, vnitřní strana písmene L cele využívá výhody jihozápadní orientace: „Celý dům se otevírá do zahrady terasou a prosklenou plochou pobytových prostorů, zeď ho uzavírá ulici a sousedům. První skici naznačovaly, že se jedná o skořápku, která vytváří soukromí. Minimalistické fasády bez otvorů nechávají vyznít dva základní materiály stavby – dřevo a pohledový beton,“ říká architekt Peter Hričovec, autor projektu.

Podélný střešní světlík přivádí do obývacího prostoru velké množství světla. Paprsky přicházející shora vytvářejí v domě jedinečnou, takřka impresionistickou náladu.

Světlo shůry

Přestože se dům z vnější strany zcela uzavírá světu, není v něm místa pro temné kouty. Osvětlení místností přilehlých k severní zdi je řešeno světlíky. Malá i velká koupelna nočního traktu skýtají výhled na oblohu a netrpí nedostatkem přirozeného světla. Obytný prostor denní zóny je prosvětlen horizontálním světlíkem podél fasády k sousedům. Namísto tmavých prostorů vzniká hra světla pod úhlem zkoseného prosklení, vybočeného z rovné střechy kvůli stékání vody.

„Společně s majitelkou domu, v jejíž režii stavba probíhala, jsme dospěli k jednoduchosti s nádechem vzdušného a otevřeného prostoru. Maximálně střízlivá dispozice dělí stavbu na část s ložnicemi, koupelnami a šatnou a na druhou zónu k dennímu využití, tvořenou velkým propojeným prostorem obývacího pokoje, jídelny a kuchyně,“ říká architekt. „Pro víkendové využití stavby bylo navíc důležité spojit interiér s letní i zimní zahradou.“

V interiéru převládají přírodní barvy a materiály, jemně kontrastující s přiznaným betonem. Modřínové lamely přecházejí z fasády dovnitř, na stěny a stropní podhledy a vytvářejí jednotu vnějšího a vnitřního světa.

Aby bylo spojení s exteriérem co nejcitelnější, nesou prosklenou fasádu subtilní ocelové sloupky a stejně jako jemné ocelové prvky, jimiž je překlenut podélný světlík, nechávají dovnitř proudit maximální objem denního světla. Strop s minimální podpěrou tak působí, jako by levitoval.

Propojení celku podporuje i přirozený přechod materiálů mezi externí fasádou a vnitřním prostorem – dřevěný obklad stěny prochází stavbou zevnitř ven a naplňuje základní vizi domu, kde se hranice mezi prostory stírá, kde pocit tady a tam dělí jen lehká tenká stěna ze skla.

Posunutím skleněné stěny se obývací pokoj rozšíří ven. Velký přesah stropní desky umožňuje stolovat na terase po velkou část roku a téměř za každého počasí.

Žhavé srdce domu

Dominantou exteriéru i interiéru domu je masivní těleso oboustranného krbu, obložené plechovými šablonami.Srdcem stavby je krb, který jako součást výhledu do zahrady vytváří v zimních měsících vřelou atmosféru ve znamení ohně. „Je zároveň jediným vertikálním prvkem objektu, kde je vše členěno a koncipováno jako horizontály – dům je tvořen z horizontálních desek, částečně obložen horizontálními palubkami, vše se snaží maximálně splývat s krajinou. Jediným vertikálním elementem, který jednotnou linii narušuje, je právě krb,“ vypráví architekt.

„Jednou z výzev stavby bylo docílit, aby pohledový strop zůstával v jedné úrovni s přesahem terasy, aby výhled nerušil žádný masivní přechod. Na první pohled vypadá jednoduchá linka stropu přirozeně, ale technické řešení muselo počítat s rozdílem zateplených a nezateplených částí.

Setkávají se zde dvě odlišné skladby stropů, z nichž jedna odpovídá tepelným podmínkám exteriéru a druhá interiéru. Přesto mají působit kompaktně jako jediný celek, lehce předělený skleněnou plochou příčky.“

Záměrem stavby bylo vytvořit objekt co nejjednodušší, což přesouvá velkou zátěž na detail. Péče o přesné zpracování technických detailů je v takovém případě nezbytná a povyšuje celek na novou kvalitativní úroveň.

Obývací pokoj se pyšní velkou, na zakázku vyrobenou knihovnou, což je v dnešních moderních domech už skoro vzácnost.

Příznivé prostředí 

Barevné ladění domu v neutrálních tónech šedé a béžové protepluje dřevěný prvek opakující se na stropním bednění i stěnách obývací zóny a fasády. Jemné drapérie závěsů pomáhají izolovat prosklené stěny od pohledů zvenčí i nežádoucích paprsků slunce. V rámci propojeného celku hraje roli také jednotící povrch podlah – velkoplošné keramické dlaždice prolínají celým prostorem, jen v ložnicích je položen měkký koberec ve stejném barevném odstínu jako dlažba.

O teplo v domě se stará tepelné čerpadlo vzduch/voda, které pro domácnost zajišťuje také ohřev užitkové vody. „Nízkoenergetický koncept domu maximálně pracuje s prostředím – co se týče využití energie, jde vstříc pasivitě. Příznivé prostředí tvoří už samotná orientace stavby. Plná severní fasáda má silnou tepelněizolační obálku, jižní prosklená část naproti tomu dokáže výborně kumulovat energii,“ dodává ke koncepci domu Peter Hričovec.

Fasáda směrem do ulice je uzavřená, jediné propojení představuje zapuštěné závětří se vstupními dveřmi. Obklad z modřínových lamel zvýrazňuje horizontální ráz stavby.

Text: Daniela Rígrová, Foto: Robert Žákovič

logo MessengerPoslat Messengerem