Velký prostor pro manželskou dvojici skýtá dřevostavba se zajímavým konceptem – vnitřní dům vložil architekt Pavel Horák do vnějšího pláště tak, aby byl chráněn před sluncem i povětrnostními vlivy. Zároveň vznikl systém krytých teras, jež stírají rozdíl mezi vnitřním a venkovním prostorem.

Původní představa staršího manželského páru nebyla nijak vyhraněná. Kromě drobných dispozičních detailů neměli manželé jasnou vizi nového bydlení, pro něž se rozhodli, aby unikli z rušného centra velkoměsta. Kromě jediné – spojit dům se zahradou takovým způsobem, aby se cítili blíže přírodě a své dceři, která bydlí hned na vedlejší parcele.

To byla velká výzva pro architekty ze studia Prodesi. „Abych mohl navrhnout klientům dům ‚na míru‘, věnuji poměrně podstatnou část jedné z úvodních schůzek zdánlivě obyčejnému povídání o jejich představách, zvycích a chodu domácnosti jako takové,“ říká architekt Pavel Horák. „Tyto informace dohromady s atmosférou pozemku mě pak inspirují v návrhu vlastního domu, který reflektuje všechny potřeby a přání budoucích majitelů.“

Červené střešní šablony pokračují i na východní fasádě, na vnějším plášti, který ukrývá obytnou terasu. Dopoledne je krásně prosluněna velkým obdélníkovým oknem.

Na první dobrou

Společná obývací část domu je dvojpodlažní, na galerii vede otevřené schodiště s ocelovými schodnicemi.Díky úvodní konzultaci vznikl dům, který se ve výsledku minimálně odchyluje od prvotních skic architekta a zároveň respektuje polohu pozemku i místní regulativy.

„Pozemek domu je bývalá zahrada ve stávající zástavbě, kde předtím stál starý rekreační objekt. Výhodou je, že nový dům jsme zasazovali do stávajícího definovaného okolí a také zahradní architekti měli na co navazovat při svých úvahách. Orientace pozemku je ideální s přístupovou cestou ze severu. Vjezd a vstup na pozemek jsme umístili do severovýchodního rohu,“ popisuje architekt širší souvislosti objektu otevřeného prosklenou jižní fasádou do zahrady.

„Rodinný dům byl původně koncipován jako přízemní. Nakonec v reakci na místní regulativy přikazující tvar a barvu střechy vznikl koncept domu, kdy pod vlastní střechou vznikla jakási druhá úroveň, která se propisuje až do prostoru zastřešené terasy. Ta je, stejně jako hlavní obytný prostor, dvoupatrová.“

Nově vzniklá galerie tvoří nadstavbu, s níž majitelé v prvotních představách nepočítali. Spolu s navazujícím uzavřeným pokojem může tento prostor sloužit jako alternativní pracovna, pokoj pro hosty nebo útočiště pro vnučku. Vznikla tak vlastně přidaná zcela intimní zóna, kam se může kdokoli z rodiny snadno uchýlit.

Místnosti v přízemí mají – na rozdíl od variabilního druhého podlaží – jasně definované funkce a jsou logicky uspořádané kolem podélné osy domu. Od zádveří, kam se vstupuje z kryté terasy, vede chodba k západní stěně a rozděluje dům na chladnější část zázemí na severní straně a sluncem prohřátou obytnou část orientovanou na jih. Jak již bylo zmíněno výše, hlavní obytný prostor je členěn do dvou úrovní propojených pohodlným přímým schodištěm. V přízemí je pak ještě hlavní ložnice a pokoj pro hosty, který může sloužit i jako „pánská“ pracovna.

Zařízení je v souladu s celkovou architekturou domu střízlivé a jednoduché.

Tepelná pohoda

Plně prosklený obývací pokoj má po celý rok přímý kontakt se zahradou. Prosklení je zčásti pevné, zčásti otevíravé.Dvojici do sebe vložených objektů zdůrazňuje dvojí materiál fasády – vnitřní objekt je obložen modřínovými vertikálně skládanými palubkami s výraznou spárou, vnější objekt má na postranních stěnách i střeše krytinu z diagonálně poskládaných maloformátových cembonitových desek cihlové barvy.

Vnější plášť sice zadržuje prudké paprsky během léta, v zimě je ale naopak nízké slunce vítaným zdrojem tepla, které ohřívá místnosti za velkoformátovými skly přinejmenším stejnou měrou jako topný systém.

Krbová kamna umístěná v centru společenského prostoru podle slov majitelů hrají v topné sezoně prim a elektrický kotel s radiátory a podlahovými konvektory se stávají pouze doplňkovým zdrojem tepla. Společně s výbornou polohou dřevostavby totiž dokáží vytvořit tepelnou pohodu i v otevřených prostorách s vysokými lomenými stropy.

Dům v domě

V přízemí se dá z obytného prostoru vstoupit jak na úzkou terasu na jihu, tak na východní prostornou a zastřešenou hlavní terasu s modřínovou lavicí a okenicí, která v případě potřeby uzavře velké východní okno a zajistí tak maximální soukromí. Jak majitelé přiznávají, zatahují skládací okenici pouze za deště, jinak si užívají ranního slunce, které tudy přichází do vnitřní části domu.

Zde se projevuje geniální myšlenka „domu v domě“, na níž je koncepce objektu založena: „Vlastní vytápěná a obývaná část domu tvoří asi jen dvě třetiny celého objemu. Přes tuto dřevěnou kostku je přetažen jakýsi druhý plášť cihlové barvy, který umožnil vznik meziprostorů a krytých teras. Přesah střechy zabezpečuje zároveň žádoucí stínění, takže na jižní prosklené fasádě nebylo potřeba instalovat stínicí techniku,“ vysvětluje konstrukční vtip rodinného domu jeho autor.


Text: Daniela Rígrová, Foto: Lina Németh