V malebné malé vesnici stojí na vršku zděná stavba kombinovaná s dřevostavbou. Díky jejímu netradičnímu tvaru mají majitelé překrásný výhled na všechny strany. A také interiér se spoustou skrytých překvapení.

Majitel Lukáš Bořecký se usadil v této lokalitě nejen díky pěkné přírodě, ale také levnému stavebnímu pozemku. Exteriér i interiér domu pro něj navrhl jeho bratr, architekt Petr Bořecký z ateliéru A53 architekti. Když byla hotová a zařízená spodní část budovy, nastěhoval se společně se svou ženou Libuší. Ta sem také přinesla nové prvky a nápady. A s příchodem potomka zažívá interiér domu další změny.

Budování ve dvou fázích

Z terasy se vstupuje do technické místnosti s umyvadlem.„Původní zadání znělo malý, levný a dvoufázově řešený domek. První část domu byla dostavěna v roce 2007. Do druhé fáze – stavby patra – jsme se pustili, když jsme začali plánovat rodinu. Během ní jsme měli plnohodnotné bydlení v přízemí. Prach ani jiné nepříjemnosti nás netrápily, protože schodiště do nové horní části bylo zaslepené a uvedené do provozu až po její dostavbě,“ říká majitelka domu. Jako úložný prostor tehdy sloužila současná technická místnost.

Hlavní vchod domu a parkovací stání pro auta jsou chráněné horním podlažím, postaveným na sloupech nad vstupní partií domu. V předsíni upoutá pozornost vestavěná skříň s dveřmi otvírajícími se na dotyk. Ty skrývají úložné prostory i tajný vchod do technické místnosti a z ní na zahradu.

V přízemí se nachází společná obývací část, velká koupelna a samostatná ložnice rodičů s šatnou. Dřevěná nástavba slouží dětem, kromě dvou stejně řešených dětských pokojů tu najdeme i pracovnu a dětskou koupelnu, která zatím slouží pro hosty.

Zděná a dřevěná hmota

Spodní část domu je zděná z keramických tvárnic a zvenku obložená modřínovým dřevem. Horní dřevostavba je precizně zaizolovaná čedičovou vatou a částečně ji odlehčují sloupy. Místní stavební úřad vyžadoval sedlovou střechu dle rázu vesnice, nakonec jako kompromis vzniklo mírné zkosení obou střech, které ale ubralo místnostem prostor.

„Na zahradu chodíme dveřmi z obývací části nebo kuchyně, a z horních dětských pokojů na pochozí střechu, kde si často sedáme a máme výhled na všechny kopečky kolem nás. Mezi střešními chodníčky rostou netřesky a jiné sukulenty. Ale asi ji zatravníme, protože původní plán byl vrátit zastavěnou plochu zelení nahoře, a dokola dáme zábradlí. Rohová okna nejsou otvíravá, u francouzských se také počítá se zábradlím a na konci horní chodby uděláme malý balkonek,“ říká majitelka.

Ložnice rodičů. Barevné pojetí interiéru i zde ladí s obrazem na stěně. V místnosti je jen postel, oblečení se ukládá do samostatné šatny vedle.

I v dětském pokoji modré geometrické obrazce skrývají úložné prostory. Ale stolek a zrcadla pro malou parádnici nad ním jsou samozřejmě růžové. Dle návrhu architekta Bořeckého zde přibude i nová postel, pracovní stůl a tři schůdky na střechu s úložným prostorem pod nimi. Zakázkový nábytek doplňuje IKEA, která se s měnícími se potřebami dětí snadno obměňuje. A kdyby byla polštářová bitva, tak to „odnesou“ jen papírová svítidla.

Do ložnice z obýváku i z kuchyně

Hlavní ložnice je „přitisknuta“ na stěnu koupelny a otevřená ze dvou stran. Holčička tu může na čtyřkolce jezdit kolem dokola. Posuvné dveře zachovávají barvu místnosti, do které směřují, kuchyňské jsou zelené a do chodbičky bílé. V ložnici je příjemný chlad, naopak jižní obývací část prozáří sluníčko.

Interiér sjednocený barvami a tvary

Interiér výtvarně sjednocují kruhové dekorativní motivy a tvary, žlutá, zelená a červená barva, strop z pohledového betonu a nerezové prvky. Kulatý tvar se opakuje na koupelnových světlovodech i všech světlech, jídelních židlích i bublinkách v koupelně a na schodišti. Dle žluté barvy obrazu v obývacím pokoji majitelé domu ladili i podlahu v předsíni a horní koupelnu.

Architekt Bořecký navrhoval postel v ložnici s deskovým čelem na stěně a úložnými prostory pod ní, sedačku, křesla a taburety, kuchyňskou linku, odkládací výklenek v rohu a také všechno vestavěné interiérové vybavení domu.

Obraz v obývací části namaloval na zakázku brněnský malíř Petr Bureš. Rodinný dům mu evokoval přímořský domek, a tak malbu koncipoval jako pláž.

Tepelná pohoda a úspory

„Ve vesnici není plyn, a tak původně dům vytápěl elektrokotel. Nyní nám vytápění domku a ohřev teplé vody zajišťuje tepelné čerpadlo. V domku je podlahové topení, pouze v ložnici jsou pod francouzskými okny umístěny podlahové konvektory. Spodní laminové podlahy jsme zkombinovali s teplejšími parketami nahoře.

Úklid v přízemí usnadňuje centrální vysavač. Vše doděláváme dle naší momentální finanční situace, spoustu udělal také můj muž a jeho bratr. Horní část domu byla dostavěna před třemi lety a naší malé jsou dva roky. Takže práce až nad hlavu,“ vysvětluje majitelka.

Slovo autorů

„Navrhli jsme dvoufázový rodinný dům tak, že první fáze je pojata jako otevřený obytný prostor bez klasického rozdělení na místnosti. V případě potřeby lze tento prostor dělit posuvnými příčkami a otvíravými stěnami. Druhá fáze je pojata čistě jako klidová s členěním na samotné pokoje. Obytný prostor dbá maximálně na otevřenost a propojení interiéru s exteriérem, což je řešeno celoprosklenými stěnami orientovanými na jih a sever.“

Text: Jana Středulová, Foto: Jiří Ernest

logo MessengerPoslat Messengerem