Energeticky úsporná dřevostavba, postavená v nevelké obci ve středních Čechách, představuje optimální kompromis mezi životem ve městě a na venkově, mezi moderními technologiemi a přírodou. Z obojího se podařilo využít to nejlepší tak, aby vzniklo příjemné zdravé bydlení. 

Hranice pozemku se téměř ztrácely ve větvích, travnatý svah mizel ve stínu hustého porostu. Mírně svažitá, dlouho opuštěná parcela o rozloze 1 600 m2 na klidném místě na okraji listnatého háje s biokoridorem oslovila mladou rodinu klidem a půvabem staré zahrady se vzrostlými stromy. Právě jejího ducha si přáli zachovat a využít. Architekt Jan Forman, kterého požádali o návrh domu, se snažil maximálně vybalancovat jejich představy a situaci na pozemku.

Na západní straně, přímo u vjezdu na pozemek stojí kryté automobilové stání se skladem, z něhož lze suchou nohou projít do závětří domu.

„Důležité je přečíst, o čem klient sní a v čem se bude cítit šťastný,“ říká na úvod, když představuje svou práci. A o čem snila rodina v tomto případě? O maximálním otevření domu do přírody, ale s možností využít veškeré pohodlí, které nabízejí moderní technologie. „V tomto případě jsem se snažil citlivě přenést městský životní styl do přírody a neporušit venkovské kouzlo.“

Prvním tématem bylo umístění domu na pozemek. Původně uvažovaná poloha ve spodní části pozemku, nad divokou roklí, se neosvědčila, dům by byl po většinu dne ve stínu. Přijatelnější bylo situovat jej ve více osluněné horní části, kde je navíc blíže k přístupové cestě a zůstává volná plocha zahrady u lesa. Také podoba samotného domu prošla určitým vývojem, od stavby s pultovou střechou k tradičnější stavbě se sedlovou střechou a obytným podkrovím.

„Stavební úřad měl požadavek na vesnický ráz, takže jsem navrhl moderní variaci na tradiční venkovský dům, dřevostavbu s podélným krytým zápražím, přesahujícím horním podlažím a řadou vstupů do jednotlivých místností, jak tomu bývalo u venkovských stavení,“ pokračuje Jan Forman.

Na východní straně terasa „zahýbá za roh“ a rozšiřuje se tak, aby zde bylo možné umístit stolování. Veškeré dřevo včetně viditelných částí krokví je z modřínu a pěkně přirozeně zestárne.

Symbióza s přírodou 

Krytá terasa podél celé jižní strany domu v tvoří za hezkého počasí jakýsi „venkovní obývák“. Okno v přesahující střeše je pojistkou proti nedostatku denního světla jak na terase, tak v interiéru.Koncepce tradičního domu si zde dobře rozumí s požadavky na moderní nízkoenergetické a ekologické stavby. Dispozici lemuje ze severní strany podélná chodba, která spojuje všechny místnosti v přízemí a slouží jako vstupní a průchozí od východu k západu. Severní stěna je bez oken, díky tomu chodba chrání dům od severu, tepelně izoluje obytnou část domu a zároveň ji odděluje od sousedů. Naopak z jihu a východu je přízemí plně prosklené, bezrámově zasklené stěny se střídají s bezbariérovými výstupy z jednotlivých místností ven na krytou terasu.

Funkční zóny na sebe přehledně navazují od kuchyňské a jídelní části na východní straně přes obývací pokoj, plně orientovaný k jihu, až po pracovnu v jihozápadním nároží. Terasa je uspořádána obdobně – na východní straně navazuje na kuchyň, je širší a slouží ke stolování, jižní část probíhá kolem celé fasády a je určena k posezení s výhledem do zeleně. V podkroví jsou z centrální schodišťové haly, která slouží i jako šatna a úložný prostor, přístupné dětský pokoj, ložnice rodičů a koupelna. Vedle domu stojí kryté garážové stání se skladem, kterým je možné projít do domu.

„Hodně jsme zápasili s usazením domu na terén,“ vysvětluje architekt. Napojení na komunikaci jsme museli posadit co nejníže, aby protilehlý roh stavby byl v přijatelné výšce nad zahradou. Proto je garáž z betonových tvarovek, aby mohla být zaříznuta do svahu. „Takže úroveň terasy se dostala na východní straně do výšky až metr sedmdesát nad úroveň zahrady a tvoří tak linii přechodu mezi světem přírody a světem lidí.“

Sepětí s přírodou symbolizuje nejen dřevěný konstrukční systém, přiznané trámy a obložení fasády z neupraveného modřínu, ale i poloha domu. Jižní hranu terasy prorůstá mladý dub, který „hladí“ dům svými větvemi, v létě jej stíní a zpříjemňuje klima. V zimě listí opadne a uvolní cestu slunečním paprskům. Neupravené modřínové dřevo bude postupně stárnout, získávat patinu a dům se bude čím dál více ztrácet mezi stromy.

Terasa je bezbariérově propojena se všemi obytnými místnostmi přízemí. Bezrámově zasklená okna zajišťují maximální výhled ven. V prosklené jižní fasádě je jen několik sloupků, sloužících k osazení skleněných dveří. Architekt je promyšleně navrhl tak, že plně otevřené dveře opticky splynou se sousedním proskleným polem a nejsou vidět.

Úspory se zdravým rozumem 

Architektovým záměrem byl úsporný dům, ve kterém panuje příjemné klima i bez klimatizace či rekuperace. Stejně jako majitelé domu byl přesvědčen, že v našich podmínkách je možné takový dům realizovat a že přirozené prostředí je zdravější než „umělé“ klima regulované vzduchotechnikou.

Nízkoenergetická konstrukce se svými parametry blíží pasivnímu domu. Do přízemí přichází slunce po celý den – je prosklený od východu k západu. Přesahující střecha v létě účinně stíní a zabraňuje přehřívání, dřevěný plášť přirozeně reguluje teplotu i vlhkost v interiéru. Betonová stěrka na podlaze plní funkci akumulace tepla.

„Dům se díky pasivnímu solárnímu efektu po většinu roku vytopí sám, v zimě celé přízemí vytopí krbová kamna,“ prozrazují majitelé. „Přímotopy využíváme jen pár dní v roce, navíc s výhodnou sazbou za elektřinu pro celý provoz domácnosti.“

Rodina tráví většinu času venku nebo u jídelního stolu, v zimě si užívá komorní posezení u krbových kamen. Malé těleso za chladného počasí spolehlivě vytopí celé přízemí.

Text: Jitka Pálková, Foto: Jiří Vaněk a Jana Labuťová

logo MessengerPoslat Messengerem