Při pohledu z dálky dům tvarově splývá s okolní zástavbou, přesto klasické venkovské stavení na první pohled zaujme jednoduchou formou s černým pláštěm. Z uliční úrovně by pod čistou linií stavby nikdo nehledal obytné podlaží zahloubené do svažité zahrady. Dvě přes sebe přeložené hmoty objektu vyšly tvořivým způsobem vstříc požadavkům investorů i náročným pravidlům CHKO. 

Hlavní obytné podlaží je zapuštěno do terénu a prostřednictvím posuvné prosklené stěny bezbariérově propojeno se zahradou. Zdivo z místního vápence symbolizuje sounáležitost s okolním prostředím.Zadání stavby architekti z ateliéru Stempel – Tesař vždy nechávají vypracovat každého člena rodiny zvlášť. „Někdy se ve svých představách shodují, jindy ne. Přesto lze v každém případě najít spojení, ve kterém uspokojíme podstatné požadavky všech členů domácnosti,“ říká Ing. arch Jan Jakub Tesař.

I v tomto případě se oba manželé, kteří dům obývají, vyjádřili jasně: chtěli dům tvořený z obytné a pracovní zóny, velkou parkovací plochu, garáž vhodnou i jako skladiště, obytné podlaží s velkým jídelním stolem propojené s terasou a menší ložnici s oddělenou šatnou. Původně si pohrávali s představou domu, který přirozeně zapluje do prostředí v blízkosti vápencových skal a vše důležité k bydlení soustředí do úrovně propojeného se zahradou.

Do původní představy se nevešlo skladiště s parkovacím stáním, díky nápadu architektů posunout stavbu o podlaží níž však všechny požadavky našly v objektu své místo. Zahloubením obytného podlaží pod úrovní ulice vznikla soukromá zóna obrácená do jižně svažité zahrady a její střecha slouží jako parkoviště před horním domkem s garáží, skladem i kanceláří.

S podporou císaře

„Přestože jsme dodrželi jednoduchou formu, která do vesnice typově zapadá, stavba se prosazovala zdlouhavě,“ vypráví architekt Tesař o procesu realizace. V Chráněné krajinné oblasti Pálava není snadné uspět s moderní budovou, je třeba splnit řadu místních regulativů. „Museli jsme obhajovat natočení hřebenu stavby. Dokazovali jsme starými katastrálními mapami, že jsme v záhumení hlavní ulice, kde se natáčely domy podle potřeby a terénu. Aby návrh prošel, argumentovali jsme mapami, které byly nakreslené za císaře pána,“ dodává.

Jedním z impulzů, proč se majitelé pozemku rozhodli právě pro ateliér Stempel & Tesař architekti, byla jejich zkušenost s výstavbou v CHKO. Schopnost komunikovat s úřady a obstát v diskusi s různými druhy komisí jsou v takovém případě nezbytnou podmínkou úspěchu v dlouhodobém procesu schvalování.

„Když už jsme respektovali představu CHKO o stavbě, jaká by měla na pozemku stát, chtěli jsme, aby byla svou formou současná. Nakonec se podařilo zachovat i moderní materiál obálky – hliníkový plech s vrstvou černé polyuretanové barvy. Velkou oporou v celém procesu byl kolega Dalibor Borák, který místní prostředí výborně zná, a v neposlední řadě také trpělivost samotných majitelů, bez níž to nikdy nejde.“

Velkorysý společný obývací prostor je vymezen plochami podlahy z masivních prken a stropu z pohledového betonu. Výtvarný koncept interiéru vychází z kombinace těchto dvou základních materiálů s odstíny černé, šedé a bílé.

Rozdílné konstrukce

Lehká horní konstrukce se během přípravy projektu vyvinula tak, aby zatížení na spodní část stavby bylo co nejmenší. „Na horní část objektu nebyly kladeny velké akumulační nároky, místnost se dá vychladit i příležitostně vyhřát. Proto jsme zvolili sendvičový systém z tenkostěnných ocelových profilů, opláštěný OSB deskami s tepelnou izolací,“ říká Jan Tesař.

Oproti tomu spodní podlaží vyžadovalo zcela jiný přístup: „Na železobetonové desce stojí stěny z betonu a prolívaných tvárnic, aby odolávaly tlaku zeminy, která samotná funguje jako dobrý akumulátor – v létě chladí, v zimě tolik neztrácí teplo.“ Orientace pozemku směrem k jihu i teplejší podnebí Pálavských vrchů dovolily otevřít celou spodní fasádu slunci. Kompletně prosklená stěna s velkoformátovými okny v hliníkových rámech je zapuštěná, takže se v létě nepřehřívá. Na druhou stranu – nízké zimní slunce působí jako vytápění. Prosklenou stranu obklopuje opěrná zeď s tradičním místním vápencem, který kontrastuje s plechem a moderním betonem objektu.

Dispoziční a technologické řešení

Dispozici obytného podlaží vévodí otevřený prostor obývacího pokoje s krbem, jídelna se stolem pro velkou rodinu a kuchyně. Z obou stran na volné srdce domu přiléhají ložnice s úložnými prostory, koupelny a pracovna. Chodby jsou minimalizovány ve prospěch zázemí a obytných místností. Zázemí je umístěno při severní straně v hloubi domu, zatímco obytné místnosti vyhlížejí prosklenými stěnami přes terasu do zahrady.

K odvětrávání uzavřených prostor slouží řízené větrání s rekuperací tepla: „Pokud jsou koupelny bez přímého větrání, vždy je lepší řešit situaci technologiemi, proto je zde vzduchotechnika s rekuperací na místě,“ říká autor projektu Jan Tesař. „Když se s ní dobře pracuje, náklady na vytápění jsou navíc u takto do svahu zapuštěných domů minimální. Úniky tepla z obalových konstrukcí jsou téměř nulové, a když se neztrácí teplo ani větráním, plášť výborně funguje.

Slovo architekta

„Vždy nás zajímá, jakou atmosféru od domu lidé očekávají, od toho se odvíjejí detaily stavby – v tomto případě betonový strop a dřevěná podlaha, které ladí s bílými stěnami v kontrastu s černými akcenty dveří a oken. Základní rámec musí prostor udržet pohromadě, aby se majitelé mohli obklopit věcmi, které mají rádi. V našem případě pomáhala rodičům se zařízením a dekoracemi jejich dcera.“

Text: Daniela Rígrová, Foto: David Korsa

logo MessengerPoslat Messengerem