Manželé středního věku si přáli moderní bydlení, nechtělo se jim ale opustit obec, kde byli zvyklí a měli své zázemí. Místo pro novostavbu našli na vlastní zahradě a vybudovali tu oázu soukromí a pohody.

Pozemek původního domu, v okrajové části menší západočeské obce, byl naštěstí dostatečně velký a navíc ze dvou stran lemovaný veřejnými komunikacemi. „Původní dům jsme částečně rekonstruovali a teď jej využívám jako pracoviště, zůstala tam naše velká knihovna, řada osobních věcí, vzpomínky… Jsem rád, že jsme nemuseli opustit náš svět. Chybělo by mi to, co jsme roky budovali, hlavně naše krásná zahrada se starými stromy,“ říká majitel domu. Protipólem klasické vilky s valbovými střechami a vikýři se stala střízlivá moderní kompozice s plochou střechou, postavená při severní hranici pozemku.

Směrem do ulice je zcela uzavřená, jedinou známkou života z této strany je vjezd, kryté garážové stání pro automobil a rohové závětří se vstupními dveřmi. Architektonický koncept vychází ze záměru izolovat bydlení od vnějšího světa a zcela jej obrátit do zahrady, chráněné slunné oázy naplněné atmosférou pohody a soukromí.

Interiéru dominuje krásná třívrstvá podlaha z běleného dubu. Společná obývací část je otevřena všemi směry s výjimkou severní strany. Kompaktní severní obvodovou stěnu nezdobí výhledy z okna, ale výtvarné umění.

Ve vstupní předsíni začíná podélná komunikační a pohledová osa, která vede podél obvodové zdi stěny volně celým domem. Prochází přes otevřený společný obývací prostor do ložnicové zóny se stěnou z vestavěných skříní, za níž jsou umístěny dva pokoje a koupelna. Je zakončena francouzským oknem s výhledem na opačnou část pozemku. Všechny místnosti v domě včetně koupelny jsou plně prosklené na jih do zahrady a z každé se dá přímo vyběhnout ven.

Hlavní obývací prostor, kde nechybí komfortní kuchyň, sezení ani knihovna, pokračuje ve druhém podlaží velkou relaxační zónou, kde se dá v klidu odpočívat, číst, poslouchat hudbu, pozorovat hvězdy nebo se jen prostě dívat do okolí, do krásné západočeské krajiny.

Úspornost i harmonie

„Při návrhu dispozice i konstrukčního řešení jsem vycházel z požadavku majitelů na účelné, moderní a energeticky úsporné bydlení a zároveň ze situace na pozemku,“ vysvětluje architekt Jiří Zábran.

Ze severní, východní a západní strany přízemí „objímají“ tři masivní tepelně izolované obvodové stěny, tvořící široké U, zatímco jižní prosklená fasáda nejen otevírá dům do zahrady, ale také přispívá k úsporám energie prostřednictvím solárních zisků. Dům je vytápěn tepelným čerpadlem s rozvody podlahového vytápění.

Také relaxační prostor v patře má výhledy do tří stran a slunce po celý den. Zajímavým prvkem je dřevěný podhled z úzkých profilů, nařezaných z lamel třívrstvé podlahy.

Druhé podlaží, představující jakousi duchovní nadstavbu nad obývacím pokojem, bylo realizováno jako lehká montovaná dřevostavba. „Dřevěné obložení fasády bude postupně stárnout, získávat patinu a přirozeně začleňovat stavbu do zeleně, která byla od počátku považována za nedílnou součást bydlení,“ uzavírá Jiří Zábran.

Pohled do zeleně a vztah k přírodě je v celém interiéru dominantní a všudypřítomný. Takřka skandinávsky střízlivé vzdušné prostory manželé naplnili knihami, pečlivě vybranými nábytkovými solitéry a uměním. Jemné barvy a decentní tvary se krásně doplňují, nic nepůsobí fádně, ale ani rušivě.

Velká část vybavení domu byla vyrobena na zakázku z kvalitních přírodních materiálů, především ze dřeva. Stavba trvala dva roky. „Dávali jsme si záležet na každém kousku nábytku, na každém obrázku či svítidle. Nic se nesmí uspěchat, všechno musí uzrát,“ říká majitel domu. A vyplatilo se. Z každého kouta tu dýchá osobitost, vztah k domovu a cit pro harmonii a kulturu bydlení.

Kuchyň vyrobená na zakázku z MDF desek s vysokým leskem je součástí hlavního obývacího prostoru. Respektuje výtvarný koncept celého interiéru založený na kombinaci bílé, šedé a světlého dubu.

Text: Jitka Pálková, Foto: Jiří Vaněk a Jana Labuťová