Letní dům v Toskánsku, který si pro sebe navrhli architekti a designéři Michel Boucquillon a Donia Maaoui, vyniká citlivou architekturou, ale i zcela unikátním technickým řešením zvedací střechy. Proto ho nazvali Casa Farfalla, Motýlí dům.

Dům jako by přímo vystupoval z úbočí bílé skály. Večerní osvětlení ještě zvýrazňuje jeho transparentnost a dává vyniknout střeše, kterou na každé straně zvedají tři tenké ocelové písty.Desetihektarový pozemek na úbočí vápencové hory s panoramatickým výhledem na město Lucca a jeho širé okolí představoval pro dvojici umělců neopakovatelnou příležitost.

Krajina, kultivovaná několika tisíciletími kulturního vývoje, sahá až k pobřeží Středozemního moře, kde z téže bílé skály, slavného carrarského mramoru, vznikaly i poklady světového kulturního dědictví, zde tesali svá díla staří Římané, Michelangelo, Leonardo da Vinci… Místo snů, obklopené olivovými háji, položené ve výšce 200 m nad střechami středověkého města, se pro ně stalo rájem meditace a experimentování s architekturou, designem i technikou.

Kámen na kameni

Třípodlažní dům přímo vyrůstá ze skály, která byla spolu s výhledy do okolí základní inspirací originálního architektonického a výtvarného konceptu. Hlavní obytná část v podobě dvoupodlažního kvádru se opírá o neopracovanou mramorovou stěnu, vstupující až dovnitř do domu, zatímco jižní a severní průčelí jsou maximálně prosklené a otevřené do krajiny.

Bazén je 26 m dlouhý a 1,20 m hluboký, má plaveckou dráhu, část pro děti a hydromasážní zónu. Sportování i relaxaci provázejí dechberoucí výhledy (1)

Základnu tvoří dvě přilehlé terasy, přístupová s širokým schodištěm podél jižní fasády a na severní straně protáhlá rekreační terasa s traktem pro hosty, odpočinkovými plochami a s bazénem. Ve druhém podlaží se nacházejí tři pokoje pro děti, téměř polovinu dispozice však zaujímá rozlehlá ložnice majitelů domu s vlastní šatnou a koupelnou. Celý dům včetně teras a schodišť je bílým kamenem zvenku obložen, takže zdálky přirozeně zapadá do svého okolí.

Bazén je 26 m dlouhý a 1,20 m hluboký, má plaveckou dráhu, část pro děti a hydromasážní zónu. Sportování i relaxaci provázejí dechberoucí výhledy (2)

Posezení s dámou v červeném

Ztvárnění interiéru odráží výjimečný cit architekta pro krajinu, genius loci i jeho multikulturní kořeny. Dominantou domu je točité schodiště, které vévodí otevřenému společnému obývacímu prostoru. Atypický betonový útvar podobající se spíše skulptuře než konstrukčnímu prvku autor přirovnává k dámě v červených šatech, která se vyšňořila na večírek a stala se královnou večera.

Společný obývací prostor přebírá bílé a šedé odstíny mramoru. Z hladké stěrky na podlaze „vyrůstá“ schodišťové těleso s oblými tvary, které designéři nazvali Dáma v červených šatech (1)

Neopracovaný carrarský mramor přímo vstupuje do kuchyně, jídelny, ložnic i koupelen, stejně jako výhledy, které naplňují celý dům atmosférou renesanční italské krajiny. Kamenné stěny i panoramatické obrazy jsou samy o sobě tak nosným prvkem, že jim majitelé ponechali hlavní slovo a většina vybavení interiéru zůstává ve střízlivém účelném stylu. Převládají hladké povrchy, bílá barva v kombinaci s černou a šedou a citlivě je doplňují jednoduché dekorace.

Společný obývací prostor přebírá bílé a šedé odstíny mramoru. Z hladké stěrky na podlaze „vyrůstá“ schodišťové těleso s oblými tvary, které designéři nazvali Dáma v červených šatech (2)

Zázrak techniky

Po technické stránce je největší atrakcí železobetonového domu hydraulická střecha se dvěma křídly, která lze pomocí 6 pístů zvednout až do náklonu 30°. Tento první dům na světě s hydraulickou střechou umožňuje přirozené větrání a chlazení, sladký spánek v pohodlné posteli, a přitom na čerstvém vzduchu pod hvězdami. Zastínění domu napomáhá i atypická předokenní žaluzie z tepaného železa, vyrobená podle návrhu architektů.

Za výjimečné architektonické řešení s použitím přírodního kamene získal dům v roce 2015 mezinárodní cenu Stone Expo Award 2015.

Hlavní obytná část v podobě dvoupodlažního kvádru se opírá o neopracovanou mramorovou stěnu, vstupující až dovnitř do domu, zatímco jižní a severní průčelí jsou maximálně prosklené a otevřené do krajiny.

Text: Jitka Pálková, Foto: Archiv Michel Boucquillon