Pro Aleše Gadlinu je typická nekonvenční architektura, které nechybí odvaha experimentovat a zcela vybočit z obvyklého standardu. Dům se šikmou střechou a taškovou krytinou se značně vymyká jeho charakteristickému projevu. I s tímto zadáním si ale poradil nevšedním způsobem. 

Příběh domu, který dnes představujeme, by také mohl nést podtitul „O chytré horákyni aneb jak vyzrát na regulace“. V malé moravské obci vyrůstá nová zástavba, které předurčil stavební úřad jasná pravidla spočívající v dodržení místního rázu včetně šikmé střechy s předepsaným sklonem 25° a nezbytnými červenými taškami.

Majitelka domu si vybrala parcelu v místě s úchvatným výhledem, ani svah s velkým převýšením, ani místní stavební regulace ji nezastavily v realizaci jejího snu o nevšedním bydlení.

Aleše Gadlinu si vybrala právě pro jeho originální myšlení. „Velmi jsem ocenil, že klientka šla za jasným cílem, ale s velkorysým nadhledem a poskytla mi prostor pro fantazii,“ říká na úvod autor návrhu. „Moderní a komfortně vybavený dům pro čtyřčlennou rodinu, s velkým společným prostorem, architektura bez omezení, to je zadání snů pro každého architekta.“

Terasa je osázena levandulemi a dalšími rostlinami milujícími slunce.

Rolling Stones v bílém

Stavba na první pohled připomíná valící se změť velkých kusů křídy či mramoru. Ve skutečnosti vyrůstá z přesného geometrického plánu: dva různě velké, výškově mírně posunuté kvádry kopírují terén a spadají ze svahu ve sklonu kýžených 25°. V horní části pozemku se spojují, směrem dolů (k jihu) se kompozice otevírá do tvaru písmene V.

Obě hmoty jsou vnitřně propojeny, navzájem je spojuje otevřený prostor s přímým schodištěm, které směřuje jako jasná osa od vstupu do domu až k terase před obývacím pokojem.

V nejvyšší části domu se nachází garáž, velká vstupní hala a dva dětské pokoje s vlastními koupelnami a šatnami. Mezipodesta schodiště přechází v otevřenou pracovnu, která má výhled jak do interiéru domu, tak ven do krajiny. U paty schodiště pak leží celá rozlehlá společná obývací část, rozdělená na sezení s krbem a kuchyň s jídelnou.

Součástí společné obývací části domu je velké rohové sezení s atypickým krbem. Krbové těleso částečně odděluje pracovnu, vybavenou atypickou bílou knihovnou a pracovním stolem.

Za proskleným jižním průčelím leží terasa s výhledem do údolí a na protilehlé pásmo kopců, apartmá pro hosty a zázemí domu jsou orientovány na odvrácenou stranu do svahu. Kratší schodiště pokračuje do suterénu, kde je hlavní ložnice s velkou šatnou a koupelnou.

„Ložnice měla být původně o patro výš tam, kde máme teď kuchyň. Byla přesunuta až při realizaci. Panu Ladislavu Ječmínkovi, majiteli dodavatelské firmy, jsem za tento nápad velmi vděčná, do stavby domu se pustil s velkým nasazením a díky svým zkušenostem přinesl řadu praktických i technických vylepšení. Přízemí se krásně otevřelo a uvolnilo a dole v suterénu je klid a příjemně chladno,“ chválí si majitelka domu.

Kuchyňská linka v minimalistickém stylu byla vyrobena na míru z MDF desek s vysokým leskem v kombinaci bílé a antracitové barvy. Interiéru dodávají na dynamice sádrokartonové podhledy s integrovaným osvětlením.

Technologie ve službách pohody

Základem stavby jsou osvědčené technologie – zdivo z keramických tvárnic a monolitické železobetonové konstrukce, které si poradily s osazením do svahu, velkým převýšením (společný obývací prostor dosahuje výšky stropu až 8 m) a atypickou zkosenou jižní fasádou.

Aleš Gadlina standardně navrhuje domy energeticky pasivní, vybavené podlahovým vytápěním a řízeným větráním s rekuperací tepla. Zvláštní ohled bere na příjemné vnitřní klima bez přehřívání, proto má hodně prosklený dům hluboký otevřený vnitřní prostor, který nebrání volné cirkulaci vzduchu, a je vybaven rovněž předokenními žaluziemi.

Hlavní ložnice je rovněž vybavena nábytkem na míru. Dvojlůžko čalouněné bílou kůží obklopuje nábytková sestava z lakovaných MDF desek ve vysokém lesku. Vlevo je vidět zkosené jižní průčelí, které nese železobetonová rámová konstrukce.

Zvláštní funkci zde mají zkosená okna. „Jižní fasáda skloněná o 10° se logicky vyvinula z geometrické kompozice domu, má ale i další význam. V naší zeměpisné šířce sluneční paprsky dopadají na jižní fasádu pod úhlem přibližně 23–60° (podle ročních období) a izolační trojsklo tyto paprsky ve stejném úhlu odráží. Největší odraz je v létě, když je slunce vysoko. Pokud je prosklená plocha skloněná, odraz je ještě větší a prostup slunečního záření do interiéru menší, takže se snižuje riziko přehřívání domu. V zimě naopak takový sklon průniku slunečních paprsků příliš nebrání,“ vysvětluje Aleš Gadlina.

Venkovní sezení je příjemně stíněné velkým přesahem střechy, který rovněž zabraňuje přehříváni domu.

Text: Jitka Pálková, Foto: Jiří Vaněk a Jana Labuťová