Vnitřní prostor maximálně otevřený do zahrady je hlavní mantra současného moderního bydlení. Představujeme vám dům, který se s těmito požadavky vyrovnává velmi neobvyklým způsobem. Pokud se vám vybaví obrazy ze sbírky příběhů Tisíc a jedna noc, není to asociace čistě náhodná. 

Jak je vidět z nadhledu, pro novou městskou zástavbu je charakteristické, že domy v podstatě nemají zahrady a převážná část pozemku se stává zastavěnou plochou. Pravý opak současné evropské obytné zástavby.Evropské mírné klima vytváří většinou příznivé podmínky pro to, aby se interiér domu co nejvíce propojoval s exteriérem a umožňoval pobývat po celý rok venku. Právě takové požadavky měla rodina při budování velkorysé rezidence v Kuvajtu.

„Navrhnout takový dům například ve Španělsku není příliš obtížné. V extrémních podmínkách, které panují v Kuvajtu, jsme ale museli zvolit zcela jinou strategii. Na počátku jsme proto museli položit základní otázky. Požádali jsme klienty, aby podrobně popsali, co všechno dělají venku v průběhu dne i večer a také v průběhu jednotlivých ročních období. Také jsme se zeptali, zda si dokáží představit bydlení v několika výškových úrovních,“ vysvětluje architekt Joaquín Pérez-Goicoechea, jeden z dvou hlavních autorů projektu. Extrémní klima s denními teplotami nad 40 °C a velkými rozdíly mezi dnem a nocí i další specifické podmínky jasně předurčovaly uspořádání obytných budov na Blízkém východě již před několika tisíciletími.

Prostředí, které definuje architekturu

Extrémní klima s denními teplotami nad 40 °C a velkými rozdíly mezi dnem a nocí i další specifické podmínky jasně předurčovaly uspořádání obytných budov na Blízkém východě již před několika tisíciletími. 

Požadavkem číslo 1 byla vždy bezpečnost: domov měl v krutých dobách chránit rodinu před nepřáteli a jakýmikoli nezvanými hosty, ale také před drsným podnebím – před sluncem, větrem, bouří atd. Již od starověku zde proto měla lidská obydlí poměrně ustálenou podobu: zvenčí je obklopovaly uzavřené vysoké masivní zdi s minimem oken a vstupů, které dokonale ukrývaly vše, co se odehrávalo za nimi. Společný obytný prostor se soustředil kolem centrálního dvora, často atria s bazénkem, zelení, loubím apod. Tato oáza, zvlhčující a zpříjemňující klima, sloužila jako jakýsi obývací pokoj pod širým nebem, zde se všichni společně setkávali, sem přicházely soukromé i obchodní návštěvy a na tuto část domu navazovaly ostatní obytné místnosti – salonky, jídelna, pracovna atd. Soukromé „komnaty“ členů rodiny, zejména její ženské části, byly naopak pečlivě odděleny a důmyslně propojeny se zázemím a místnostmi pro personál.

Náznaky tohoto tradičního principu můžeme vysledovat i ve zcela atypickém moderním domě, který navrhli architekti ze španělského ateliéru AGi architects.

Obytné místnosti jsou od atria odděleny velkoformátovými prosklenými plochami, pevně zasklenými a posuvnými. To umožňuje přímý kontakt mezi jednotlivými částmi domu.

Tři zahrady 

Dům má zcela přirozenou klimatizaci: z vodní hladiny se neustále odpařuje vlhkost, stoupá vzhůru, ochlazuje a osvěžuje vzduch.Architektonický koncept domu nazvaného Tři zahrady je založen na vnitřním atriu se zahradami ve třech výškových úrovních. „Letní zahrada“ je využívána za největších veder, je umístěna v nejnižším podlaží 4 m pod úrovní ulice. Izolační schopnost zeminy, hluboký stín a otevřená vodní plocha zajišťují v této části domu přijatelnou teplotu i za nejteplejších dní. Voda, která se zde odpařuje, stoupá vzhůru a díky přirozené cirkulaci ochlazuje i horní podlaží.

V úrovni přízemí se nachází „Mokrá zahrada“ s bazénem a fontánkami, obklopují ji hlavní společné obývací prostory. Zde rodina tráví největší část roku. Na střešní terase nad nejvyšším podlažím se nachází „Zimní zahrada“ se zelení a relaxačními plochami. Chrání ji konstrukce z jemného hliníkového pletiva, která vytváří jemný stín, zachycuje vítr a prach, ale propouští dostatek denního světla.

Všechny tři terasy, propojené otevřeným schodištěm, vytvářejí transparentní a jednolitý celek, určený pro „veřejný“ život rodiny. Na ně v každém podlaží navazují uzavřené intimní zóny – ložnice, koupelny, pracovny, pokoje pro hosty a další místnosti. Kuchyň se v této kultuře bydlení nestaví na odiv jako u nás, naopak je pojímána jako čistě účelová místnost, kam přichází pouze personál, a je skrytá v zázemí domu.

Rafinované umění komunikace

Vertikální uspořádání domu má ještě další, na první pohled ne zcela markantní funkci – slouží jako komunikační filtr. Do hlavní společné části domu přicházejí i návštěvy, do dalších podlaží pak propouští jen členy rodiny, personál a nejbližší osoby. Podobně jako ve starověkých palácích, i zde je nitro domu zahaleno rouškou jakéhosi orientálního tajemna. Ke každému prostoru vedou různé cesty. Schodiště v atriu a uvnitř dispozice, volné průchody kolem atria a chodby po obvodě nabízejí řadu možností, jak otevřeně či naopak skrytě, přímo či nepřímo projít „z bodu A do bodu B“. Jde o to, vybrat si právě tu správnou cestu. Dům tak do puntíku naplňuje další ze základních požadavků na komfort bydlení – požadavek na maximální soukromí.

Další fotografie najdete v tomto článku.

Text: Jitka Pálková, Foto: Fernando Guerra