Rodinná vila z druhé poloviny 20. let minulého století zažila už několik přestaveb. Novým majitelům se její funkcionalistický vzhled líbil, měli však jinou představu o dispozici, chtěli dům více prosvětlit a propojit ho se zahradou. Vilu tedy čekala další renovace.

Podle Marty Lukešové z osloveného architektonického ateliéru ML Designers.cz neměl dům před renovací jednotný styl (vzhledem k počtu přestaveb, které v minulosti už absolvoval), a nebyl tedy čistým architektonickým reprezentantem své doby. „Nevelká užitná kvalita původního objektu však umožnila velkorysé pojetí přestavby s maximálním otevřením vnitřních prostor,“ objasňuje architektka a dodává, že hodnota domu vzrostla i přístavbou nových částí citlivě napojených na původní stavbu.

Zrenovovanou vilu momentálně obývá čtyřčlenná rodina a tříměsíční štěně. „Nejvíce si užíváme světlo, přímý přístup do zahrady, velká okna a zakončení stěn tzv. fabiony, které poukazují na to, že nejde o novostavbu,“ líčí nové bydlení paní majitelka a se smíchem dodává, že v původním domě ovšem fabiony nebyly.

Promyšlený koncept

Hlavním motivem návrhu bylo maximálně propojit interiér s exteriérem, minimalizovat zpevněné plochy a zdůraznit zeleň. „Jedinečnost vily totiž spočívala především v jejím umístění uprostřed vyhledávané obytné čtvrti, ve výhodné poloze vůči centru a přilehlé zahradě, a to dokonce více než třeba v původním pojetí fasád či bohatosti interiéru,“ vysvětluje paní Marta. Od první studie po dokončení interiéru trvala renovace vily dva a půl roku a nejtěžší byla podle architektky právě tvorba projektu.

Při vlastní rekonstrukci zbyly z původní stavby jen tři nosné stěny, na něž pak plynule navázalo nové pojení domu. Vila tak není roztříštěna do několika celků, ale naopak spojena v jeden spolupůsobící objekt. Všechny nové části domu se přitom svým výrazem jemně oddělují od původní stavby a přiznávají své dodatečné připojení a dobu vzniku.

Přízemí domu je na straně směrem do zahrady zvýrazněno předsazeným stropem a bočními stěnami na způsob orámování. V bezprostřední návaznosti na společnou obývací část domu se nachází bazén zapuštěný do dřevěné paluby. V okolí bazénu ponechali majitelé některé stálezelené dřeviny a zjara kvetoucí magnolii, na zahradě pěstují ale i drobné bobuloviny a z bylinek třeba mátu, meduňku, měsíček nebo levanduli.

Zdrženlivý vzhled, velkorysá dispozice

Výsledný vzhled vily je postaven na proporcích jednotlivých částí domu, rozmístění oken a celkové zdrženlivosti, která je podtržena použitím malého množství materiálů. „Stěny jsou omítnuté, na klempířské prvky se užila patinovaná měď, veškeré pochozí plochy tvoří pískovec, okna původního objektu jsou dřevěná a nové prvky naopak pocitově odděluje užití hliníkových rámů,“ vypočítává architektka. Jediným zdobným prvkem jsou vodorovné žlábky na fasádě – kanelury, které uvnitř i vně vily lemují hlavní komunikační prostory domu.

„Jedním z požadavků majitelů bylo prosvětlení domu. Hlavním motivem návrhu bylo proto maximální propojení interiéru s exteriérem,“ vysvětluje architektka Marta Lukešová.

V suterénu vily se kromě garáže, prádelny a úložných prostor nachází i tělocvična a malá „vinárnička“ se zapuštěným sklípkem. Přízemí domu je společenskou zónou s prostornou halou, obývacím pokojem s navazující jídelnou, oddělitelnou kuchyní a studovnou. První patro je naopak pojaté jako klidová část stavby s místnostmi pro jednotlivé členy rodiny, šatnou a majitelčinou pracovnou.

Vkusná kombinace tmavého dřeva a tlumené modré vnáší do společné obývací části domu harmonický ráz.

V nejvyšším podlaží je situována pánská pracovna s terasou a odpočívacím koutkem. „Maximálně možné zasklení vytváří z této pracovny jedinečné místo uprostřed zeleně, ze kterého je panoramatický výhled na pražskou kotlinu,“ popisuje jednu z přístaveb architektka. K dalším přístavbám náleží obytné okno ve společenské místnosti, komunikační prostory v přízemí a technické zázemí v suterénu.

V nejvyšším poschodí vily se nachází pánská pracovna s terasou, odpočívacím koutkem a neobyčejným panoramatickým výhledem.

Součástí domu je i terasa navazující na zahradu. Podle majitelky domu na ní celá rodina tráví hodně času. „Jíme tu i grilujeme. Manžel nás tady nutí jíst už v dubnu v péřových bundách,“ vypráví sympatická paní s tím, že v létě je ale na terase příjemný chládek.

V domě nezůstalo nic původního. Novým nápadem je i schodiště vedoucí do patra, jehož stěny jsou prakticky propojené s knihovnou. Veškeré vybavení vily je vyrobené na zakázku, truhlářské práce zajistila firma Chladil Interiéry, textilie návrhářka Jana Mordová a doplňky pocházejí ze studia Stockist.

Interiér na zakázku

V domě nezůstala žádná z původních věcí a veškeré vybavení a zařízení vzniklo na zakázku. Atraktivní jsou zejména parapety s netradiční výškou 45 centimetrů určené k posezení. „Převažující bílá barva byla do interiéru zvolena jako barva volného prostoru, nebeské čistoty a naděje,“ ozřejmuje barevné pojetí architektka. Za zmínku podle ní stojí i atypický výtah na botník propojující halu v přízemí se suterénem a svým designem a velikostí je neobvyklá také digestoř s odtahem na střechu.

Bílá barva prostorné vstupní haly sjednocuje různé architektonické prvky a detaily a současně jim umožňuje vyniknout.

Zahrada a její klenoty

Vzrostlá zahrada se stromy a keři – to byl sen současných majitelů. Nyní mají v zahradě odkaz původních a patrně i prapůvodních vlastníků. Část zahrady musela samozřejmě ustoupit rozšiřování domu, ale její klenoty – cedr atlantský, magnolii a tvarované zakrslé borovice – obehnali stavbaři bedněním a stavbyvedoucí během rekonstrukce stromy dokonce zaléval. Dnes se o ně stará automatická závlaha.

Část zahrady musela ustoupit rozšiřování domu, ale její klenoty – cedr atlantský, magnolii a tvarované zakrslé borovice – obehnali stavbaři bedněním a stavbyvedoucí během rekonstrukce stromy dokonce zaléval. Dnes se o ně stará automatická závlaha.

Na pozemku rostly i živé ploty z tújí, z nichž některé majitelé nahradili jinými dřevinami. Protože byly ale dobře zapěstované, ponechali jich část tam, kde nechtěli čekat, až vyroste něco jiného, a v místech vyžadujících minimální péči. Před vybrané túje také vysadili nižší keře a byliny a narušili tak jejich strohost a posmutnělost. Výsadba však není jen okrasná. Vedle bývalého zahradního domku, který dnes slouží dětem jako klubovna s možností přespání, rostou i borůvky, jahodníky, bylinky a z původních rostlin i zachovaná rebarbora.

Text: Zdeňka Zienertová, Foto: Robert Žákovič