Milan si k desátému pražskému obvodu vytvořil blízký vztah. Bydlel zde od roku 1965. Vyrůstal v panelovém domě, později pak žil s manželkou a dětmi ve vlastním domě a za posledních sedm let tu s pomocí architektky Dory Kolářové postavil atraktivní moderní vilu podle vlastních představ.

Milan v Praze 10 obrazně zapustil kořeny. Miluje zdejší prostředí a provinční kolorit, cítí se tu jako na vesnici a těší ho kontakty s místními lidmi a starousedlíky.

Rodina vás ochotně následovala?

Milan: Původně jsem pomýšlel na dům někde za Prahou, víc v přírodě, to ale bylo pro rodinu nepřijatelné. Pak se nám podařilo najít tento svažitý pozemek v prostředí, které svým rázem připomíná vesnici, přitom je ale v Praze.

Jiřina: Toužila jsem po domu, kde by byl interiér příjemně propojený s exteriérem, kde bych mohla vyjít přímo na zahradu, do zeleně. Chtěli jsme si užívat výhody velkoměsta, ale žít v klidu jako na vesnici.

Dům je nápadný dvěma hranatými vikýři, ale nechybí ani sedlové střechy. Zdobí ho šedé eternitové desky a kamenný obklad z ruly (Pražský kámen)

Zřejmě nebylo jednoduché usadit tento moderní dům mezi tradiční místní architekturu.

Milan: Starý dům jsme zbourali a nový se musel držet jistých omezení a přesně kopírovat ten původní. Jde o dva domy zasazené do sebe a k nim je přidané třetí křídlo. Nespěchali jsme. Jen přípravná fáze trvala tři roky. Věděl jsem, co chci. Přál jsem si, aby architekt tvořil dům od jeho přípravné fáze až po vybavení interiéru, aby měl jednotný charakter. Odborníka jsme si ale najali také proto, že jsme očekávali příliv nových myšlenek. Na doporučení jsme začali spolupracovat s paní architektkou Kolářovou.

Mgr. A. Dora Kolářová: Původně jsme se snažili prosadit zde moderní vilu s rovnou střechou, také jsme zvažovali šikminu, kterou by vytvářely solár­ní panely, až jsme nakonec s omezeními od stavebního úřadu dospěli k modernímu vzhledu domu, který charakter zdejšího prostředí nenarušuje. Dispoziční uspořádání domu prošlo delším vývojem a různým členěním. Na stavebním projektu pracoval Ing. Zdeněk Edlman a dodavatelem celé stavby byla firma Arcus Praha.

Co vám tady nesmělo chybět?

Jiřina: Vzhledem k tomu, že jde o vícepodlažní dům ve svažitém terénu, tak výtah. Pak jsme si ale přáli vytvořit atrium, takový obývací pokoj v přírodě, který navazuje na vnitřní společenský prostor. A to se paní architektce podařilo skvěle! Bylo třeba odclonit jednu stranu od ulice a druhou od sídliště a vytvořit zde takový svět sám pro sebe. Přála jsem si tady v Praze vytvořit chalupu, ale moderní. Chtěla jsem tu hodně dřeva, ale i kov. Trochu jsem se obávala skla. Skleněný výtah stačí. Přála jsem si, aby byl interiér praktický a dobře udržovatelný v čistotě. Využíváme například shoz prádla.

Milan: Dům má šikmé betonové střechy, což není běžné, ale dobře izolují a v létě je tu zpravidla příjemně i bez použití klimatizace. Zvláštností je i vlastní vodní nádrž, kam chytáme dešťovou vodu. Tou splachujeme, zaléváme a také v ní pereme. Příjemný komfort představuje podlahové vytápění i obsluha domu prostřednictvím tzv. inteligentní domácnosti.

Velkorysost otevřeného prostoru a dostatečná výška stropů umožnily použít v interiéru výraznou cihlovou barvu, aniž by došlo k jeho optickému zmenšení.

Barevný koncept interiéru by se někomu mohl jevit hodně odvážný...

Architektka: Když bylo vše hotovo a interiér byl bíle vymalovaný, vypadal dobře, ale tuctově. Proto jsme hledali do obývacího pokoje vhodnou barvu. Pohledový beton, který je zde použitý, však vyloučil jakékoliv jemnější odstíny barev, protože by s nimi splýval. Vynikal s bílou, kterou jsme nakonec nechtěli, proto jsme hledali výraznější kontrast. Až potřetí jsme zvolili tento cihlový odstín. Například v suterénu jsme použili na podlahu marmoleum v tomto barevném tónu.

Jiřina: První odstín červené se sice líbil synovi, ale já jsem si na ostrost rockové červené nemohla zvyknout. Líbí se mi, že všechny barvy použité v interiéru i exteriéru mají svůj barevný koncept, který nenásilně prostupuje celým domem.

Přinesli jste si do nového domu něco ze svého starého domova?

Jiřina: Pověsili jsme si sem velmi staré, ale funkční hodiny, které dostala moje babička od dědečka ke svatbě.

Co se nejvíc povedlo?

Jiřina: Dokonalé propojení exteriéru s interiérem. S oblibou využíváme obě terasy. Na každou svítí slunce v jinou denní dobu. Na jedné stolujeme i grilujeme a na druhé spíš odpočíváme, jsou tam lehátka s vířivkou.

Milan: Všechno je zde velmi pohodlné, prostředí celého domu vnímám jako velmi přívětivé. Přestože jsme obklopeni okolními domy, máme tu naprosté soukromí. Ještě ale plánujeme dokončit pracovnu, pokoj pro hosty a doplnit obytný prostor obrázky.

Jiřina: Maximálně si to tu užíváme a domů se vracíme moc rádi. Po návratu z dovolené se nejvíc těším na to, jak v prostorné prádelně odstavíme kufry s prádlem. Nemusíme je mít nikde na očích a mohou tam tak zůstat třeba i do druhého dne.

Z kuchyně se dá vstoupit přímo na terasy po obou stranách domu. Pohodlné posezení u kávy poskytují křesílka Bao (Walter Knoll) a stolek zhotovený truhlářem Petrem Nepustilem z kmene stromu.

Text: Lenka Saulichová, Foto: Jaroslav Kvíz

logo MessengerPoslat Messengerem