Prvorepubliková secesní vila na kopci, který je součástí národní přírodní památky, se dočkala znovuzrození. Investora s architektem totiž pojilo přátelství, ale i odhodlání vrátit opuštěné stavbě původní noblesu. 

Luxusní třípodlažní vila byla postavena v polovině dvacátých let minulého století pro ředitele ostravského dolu Anselm. V té době se sem vešly čtyři byty. Nikdo tenkrát netušil, jak historicky významné místo pro stavbu vybírá.

Mamutí stoličky, pazourky, keramické střepy, různé pozůstatky pravěkého osídlení – to všechno objevili dělníci během výkopových prací. Na jejich základě pak pokračoval archeologický výzkum a poblíž nalezená Petřkovická Venuše se stala světovým unikátem.

Na ocelových lanech zavěšená terasa je přístupná jenom z kuchyně, resp. obytného prostoru v přízemí. Architekt tím vymezil čistě soukromou zónu. Černé kovové zábradlí má připomínat průmyslovou tradici města.

„Koupil jsem ruinu, ale dovedl jsem si představit, jak bude dům, až se opraví, znovu krásný. Navíc tohle je výjimečné místo s výhledem na město, který mi učaroval. O novostavbě jsem neuvažoval, raději jsem nechal vzkřísit starou vilu,“ přibližuje majitel důvody vedoucí k rekonstrukci zchátralé stavby, která ještě zažila slávu po roce 1948.

Stal se z ní nejnavštěvovanější závodní klub ROH. Vlastníkem byly Ostravsko-karvinské doly a objekt s amfiteátrem, zákoutím s vodotryskem, divadelním sálem a restaurací patřil k nejlépe vybaveným kulturním zařízením v kraji. Po ukončení těžby na dole Urx se tu střídaly většinou neúspěšné firmy, což urychlilo devastaci domu.

Ráno moudřejší večera...

„S nynějším majitelem se známe od studentských let. Každý máme svou profesi, občas se potkáme, povídáme si,“ říká architekt David Kotek, který je podepsaný spolu s kolegy z ateliéru Projekt studio pod návrhem rekonstrukce.

Nejdřív se řešila otázka, jestli to vůbec má cenu. Architekt s investorem společně dospěli k názoru, že stojí za to dům zachránit. Rok promýšleli budoucí využití objektu – mohlo to být ideální sídlo firmy, hotel...? David Kotek nakonec poradil majiteli, ať zkusí v domě přespat. Ten vzal spacák, baťoh a šel. Po pár dnech měl jasno. „Je to nádhera, chci tu bydlet,“ konstatoval a začalo se s přípravou projektu rodinné vily.

Pro obložení stěn a vestavěný nábytek obývacího pokoje a kuchyně vybral architekt nevšední dýhu afrického jablka, které i přes svou jednoduchou kresbu zaujme proměnlivou barevností. Spolu se zlatými plochami vytváří v prostoru jakousi zútulňující draperii.

Architekti si dali za cíl osvobodit dům ze zarostlého neudržovaného lesoparku, povýšit ho na pomyslný piedestal a navrátit mu původní význam a eleganci. Chtěli podle jejich slov odhalit historickou stopu a s pokorou na ni navázat. Nedělat repliku, nehrát si na první republiku, ale pokračovat současností. Dokladem toho je samotná fasáda, kterou se povedlo zachovat v původní plasticitě a v kombinaci omítky a režného zdiva. Dnes je obyvatelné přízemí, patro a podkroví jsou v přestavbě.

„Než jsme dospěli k finálnímu návrhu, vytvořili jsme patnáct studií. Často jsem si připadal jako v pohádce o Trautenberkovi – to kyselo bylo moc kyselý a bramborák moc bramborovej,“ s nadsázkou připodobňuje architekt vývoj projektu a spolupráci s pečlivým a náročným investorem, který si přál kvalitu, originalitu a přijatelnou cenu.

Přestože jsou v domě použité většinou standardní materiály, částka na rekonstrukci narostla, protože dům je opravdu rozlehlý. „Skloubit funkční a estetickou hodnotu při zachování půdorysů nebylo snadné. Jsem tu spokojen se vším. Když přijdu domů, mám radost, že se nám tu s přítelkyní dobře žije,“ uzavírá majitel.

Nábytek včetně kuchyňské linky, barového ostrůvku s deskou z umělého kamene dodala společnost IN Interiéry Roberta Kubčíka.

To podstatné ve hře

„Kdyby to bylo lehké, tak to dělá každý,“ to je motto investora, jemuž je podle architekta Kotka vlastní šturm a urputnost.

Při pátrání po historii domu vyšlo najevo, že tu Oskar Kokoschka namaloval jeden ze svých obrazů. Majitel kontaktoval holčičku z obrazu. Dnes už stará paní povídala o tom, jaký to zde býval ráj na zemi.

Architekti zvýraznili nástupy a vstupy do objektu. Zaměřili se na dvě nové venkovní terasy. První spojili se zahradou, druhou čistě soukromou, na niž je vstup jen z obývacího pokoje, respektive kuchyně, zavěsili na ocelová lana. Efektní ocelové zábradlí záměrně nechali natřít na černo – jasná asociace průmyslové Ostravy.

Čalouněné pohovky jsou také domácí, vyrobila je firma Form design z nedalekého Hlučína.

Koncept interiéru pak spočíval ve vyčištění prostoru a hmoty, zachování autenticity doby, důsledné geometrii dekorací. Momenty, které je inspirovaly, byla kupříkladu zlatá barva na obrazu biblické světice Judity od Gustava Klimta, vystaveném v ostravském Domě umění. Stejně i kubismus – avantgardní výtvarný styl z počátku 20. století.

Charakteristické černé akcenty se opakují ve většině místností. Ve vstupní hale příjemně šokuje černo-bílá kombinace keramických obkládaček na stěnách, podlaze a na stropě. Černé jsou pohovky, černobílý je kubistický porcelánový servis od Pavla Janáka. Charakteristický lom ploch je patrný na skladbě nových parket.

V koupelnách se povedlo vytvořit harmonické uklidňující prostředí, originál vybočující ze standardu, a to zejména díky nevšednímu použití keramických obkladů tuzemské výroby.

Zaujalo nás: Koupelna v královské kombinaci

V koupelnách se povedlo vytvořit harmonické uklidňující prostředí, originál vybočující ze standardu, a to zejména díky nevšednímu použití keramických obkladů tuzemské výroby. Větší ze dvou koupelen sousedí s ložnicí. Architekti do ní vybrali pro obklad stěn, stropu i na podlahu sérii Fashion. Velkoformátové dlaždice 30 x 60 cm tvořené mozaikou 5 x 10 cm v antracitové barvě jsou od české tradiční značky Rako. K efektnímu vzhledu přispěla v některých plochách aplikace na koso, ale také kombinace se zlatými deskami dvířek koupelnového nábytku. Designové radiátory jsou svařené z trubek podle návrhu architektů.

České ruce a exotické ovoce

Současný půdorys domuJedním z největších úkolů bylo zaplnění velké užitné plochy. Řešilo se, jak interiér smysluplně zařídit, aby působil útulně. Jenom hlavní obytná místnost s kuchyní a jídelnou v přízemí totiž zabírá 90 m2. 

V přízemí, které má klasické schéma se vstupní halou navazující na obytnou místnost, jsou umístěny ještě pracovna, ložnice, šatna, dva dětské pokoje, technická místnost a dvě koupelny, které architekti navrhli podle hesla „ve zdravém těle zdravý duch“.

Řada věcí se v interiéru dělala zakázkově na míru, přednost dostaly tuzemské firmy a značky, což příjemně snížilo cenu rekonstrukce.“ Myslím, že je zbytečné vozit vybavení z Itálie, když to Češi umí,“ je přesvědčen architekt David Kotek.

Text: Eva Nosková, Foto: Tomáš Dittrich